Biografie
Sergio Garrone je italský filmový producent, režisér a scenárista. Svou filmovou kariéru začal v roce 1948 jako asistent režie, produkce a jako režisér dokumentů. O 5 let později opustil filmový průmysl, ale v roce 1965 se k tomuto průmyslu vrátil jako producent nízkorozpočtových žánrových filmů. Režijně debutoval spaghetti westernem Tre croci per non morire (1968). Garrone je typickým příkladem italského filmaře té doby, který šťastně točil filmy z žánrů, které zrovna byly „trendy“. Celkově má na svém kontě jako režisér 6 spaghetti westernů a v jeho druhém, Se vuoi vivere... spara, si zahrál i legendární Ivan Rassimov.
V roce 1971 natočil svůj poslední western a poté začal točit gotické horory. Natočil celkem 2, a to v roce 1974. V obou se objevila legenda starých italských hororů, Klaus Kinski. Garroneho největší sláva přišla roku 1976, kdy se svezl na v té době velmi populárním žánru, a to nazisploitation. Film se jmenuje Lager SSadis Kastrat Kommandantur, u nás známý jako Sadistický experiment. Rok poté natočil další film z tohoto žánru. Jmenuje se SS Lager 5 l'inferno delle donne, u nás známý jako Tábor číslo 5: Dívčí peklo. Mnoho lidí si myslí, že tyto dva filmy spolu souvisí. V obou těchto filmech hrají stejní herci, ale v každém filmu hrají jiné postavy. Film Tábor číslo 5: Dívčí peklo byl natočen už v době, kdy žánr nazisploitation pomalu ale jistě upadal. Pro skalní fanoušky tohoto žánru je Garrone kultovní režisér. Potom už nikdy nedosáhl takového úspěchu jako právě s těmito dvěma nazisploitation filmy.
Jako mnoho dalších italských režisérů zabrousil Garrone v roce 1979 i do žánru poliziotteschi, a to filmem Dinero maldito. Jenže v době, kdy byl film natočen, už žánr poliziotteschi také upadal. Dinero maldito je naprosto zapomenutý film, nijak výrazný ve svém žánru. Jeho posledním filmem bylo pornografické romantické drama El último harén (1981), ke kterému složil hudbu velice uznávaný skladatel Stelvio Cipriani. Garrone si většinou psal sám scénáře pro své filmy. Po jeho posledním režijním počinu napsal ještě dva scénáře. Byly pro WiP filmy. Tyto filmy jsou naprosto zapomenuty.
O jeho životě dodnes nic nevíme, jen to, že měl bratra, herce Riccarda (1926–2016). Sergio je dodnes nenáviděn mainstreamovým publikem a milován tím okrajovým.