Biografie
Francouzská herečka Marie-José Nat pochází z Korsiky a její vlastní jméno zní Marie-José Benhalassa. Na rodné Korsice vyrůstala do patnácti let, kdy se celá rodina přestěhovala do Paříže. Marie-José záhy zkusila štěstí jako modelka a začala se objevovat na titulních stranách časopisů, souběžně navštěvovala slavnou hereckou školu René Simona. Pro divadlo ji objevil významný režisér a herec Raymond Rouleau, souběžně získala i první zkušenost s kamerou – ve víceméně komparzní roli se mihla v adaptaci Dostojevského románu ZLOČIN A TREST (Le crime et châtiment, 1955).
Na divadelním jevišti zaujala svými výkony v představeních Nebezpečná křižovatka (Théâtre Michel) a Věno slečny Laury (Théâtre des Nouvautés) a již v roce 1958 získala divadelní cenu za ženský herecký výkon. V necelých dvaceti letech se pak propracovala i k mimořádným úspěchům na stříbrném plátně. Ve velké roli dcery hlavního hrdiny (Jean Gabin) se představila v dramatu LUČNÍ ULICE (Rue des prairies, 1959), více než pět a půl miliónu diváků ji pak vidělo v kinech v kriminálce PRAVDA (La vérite, 1960), v níž vytvořila s Brigitte Bardot sourozeneckou dvojici odlišných sester. V následujícím filmu HROZBA (La menace, 1960) se představila po boku Roberta Hosseina. Mezitím ale hrála i menší role v dalších filmech různých žánrů včetně tehdy oblíbených povídkových projektů.
Počátky filmové slávy zasáhly i do hereččina soukromého života. Při natáčení se seznámila s hercem Rogerem Dumasem (*1932), s nímž prožila krátké manželství (1960-1961). Pak ji pro spolupráci oslovil režisér Michel Drach, který představil další možnosti jejího herectví ve filmu AMÉLIE ANEB ČAS NA LÁSKU (Amélie ou le temps d´aimer, 1960). Jinou výraznou a zajímavou příležitost jí poskytl režisér André Cayatte ve svém nevšedním dvojfilmu ŽIVOT V MANŽELSTVÍ (La vie conjugale, 1963-1964). Kromě spolupráce s dalšími režiséry točila Marie-José Nat znovu i s Michelem Drachem (1930-1990), který byl v letech 1964-1981 jejím druhým manželem.
Spolupráce Marie-José Nat s manželem Michelem Drachem vyvrcholila filmem PLESOVÉ HOUSLE (Les violons du bal, 1974), který herečce vynesl cenu za hlavní ženskou roli na festivalu v Cannes. Dalším uměleckým triumfem manželského páru byl komorní příběh ženy se ztrátou paměti VLASTNÍ MINULOST NEZNÁMÁ (Le passe simple, 1977), za nějž Marie-José Nat obdržela ženskou hereckou cenu na festivalu v Karlových Varech. Tento film pro ni opět znamenal změnu v soukromém životě. Jejího manžela zde hrál Victor Lanoux (*1936), který se pak na několik stal hereččiným životním partnerem (s Michelem Drachem se rozvedla v roce 1981).
Po boku Victora Lanouxe se Marie-José Nat začala věnovat více divadlu, spolu slavili mimořádný úspěch především ve hře Dva na schodišti na jevišti Théâtre du Palais-Royal. Během osmdesátých let se Marie-José Nat před kamerou objevovala již jen výjimečně, své aktivity ale rozšířila také o televizi. Svou zatím poslední roli odehrála v nevšední válečné a mezinárodně oceněné komedii VLAK ŽIVOTA (Train de vie, 1998). V divadle pak po dvě sezóny excelovala v titulní roli Lukrécie Borgia ve stejnojmenné hře Victora Huga.
V roce 2005 se Marie-José Nat potřetí provdala, jejím manželem se stal spisovatel a písničkář íránského původu Serge Rezvani (*1928). Z předchozího manželství s Michelem Drachem má herečka tři syny, Davida (*1965), Juliena (*1973) a Aureliena (*1975); především nejstarší David kráčí ve stopách rodičů a v různých profesích pracuje u filmu. V roce 2006 vydala Marie-José Nat svou autobiografii Nezapomněla jsem (Je n΄ai pas oublié). Pro nás není bez zajímavosti také fakt, že v roce 2001 obdržela Cenu Karlovarského kraje.
Herečka
Seriály | |
---|---|
2004 |
Colette |
1998 |
Les Marmottes |
1995 |
Modrá země |
1990 |
Constance et Vicky |
1988 |
Klan |
1982 |
Le Petit Théâtre de Bouvard |
1975 |
Rosenbergovi nesmějí zemřít |
1972 |
Lidé z Mogadoru |
1959 |
Gala de l'union |
Dokumentární | |
---|---|
2016 |
Un Français nommé Gabin (TV film) - a.z. |
2007 |
Cannes, 60 ans d'histoires (TV film) |
Winnetou darf nicht sterben |
|
2004 |
Les 40 ans de la 2 (TV film) - a.z. |
1983 |
Plaisir du théâtre (seriál) |
1964 |
Chroniques de France (seriál) |
1956 |
Cinépanorama (seriál) |
Host
Pořady | |
---|---|
2007 |
Un jour, un destin |
2000 |
Vie privée, vie publique |
1996 |
Thé ou café |
1987 |
La Nuit des Molières |
1980 |
Jeudi cinéma |
1976 |
La Nuit des Césars |
1975 |
Les Rendez-vous du dimanche |
1971 |
Cadet Rousselle |
Entrez sans frapper |
|
1967 |
Monsieur Cinéma |
1966 |
Gala de l'Unicef |