Dominik Dán

Dominik Dán: Příběhy v seriálu jsou skutečné

Autorem námětů je zkušený slovenský kriminalista, píšící detektivky pod pseudonymem Dominik Dán. Na Slovensku patří mezi nejvydávanější autory.

Vaše knížky jsou bestsellery na Slovensku. Máte přehled o tom, kolik jste jich už vydal? Vydávají je i jinde v cizině?

Samozřejmě, vždyť o těchto ukazatelích vydavatel svého autora pravidelně informuje. Na Slovensku se prodalo 210 000 mých knih, jak je to v Čechách nevím, nedostal jsem ještě informace. U vás mi vyšel jen jeden román Červený kapitán, ale v Čechách má název Kapitán smrt a na letošní podzim se připravuje vydání druhého románu Beštia. Bohužel, jiné země zatím zájem neprojevily.

Dominik Dán je váš pseudonym. V jednom rozhovoru uvádíte, že jste si jej zvolil, když jste psal do studentského časopisu. Vzpomenete si, proč jste zvolil právě tohle jméno?

Byl to jen nápad, okamžité vnuknutí, které se nedá racionálně vysvětlit. Opravdu to byl jen nápad, ale osvědčil se mi.

Každý, kdo používá pseudonym, se jednou dostane do situace, že o sobě vyslechne soudy, které by nepoučené okolí asi před ním jinak neřeklo. Stalo se vám, že jste vyslechl soudy o Dominiku Dánovi, aniž by dotyční tušili, že jste to vy?

Ne, takovou situaci jsem ještě nezažil... možná to bude tím, že všude tam, kam jdu, nejdřív posílám ceremoniáře, který ohlásí, kdo přichází... a je po problému s trapasy.

Ve vašich životopisech se píše, že přes dvacet let pracujete v kriminalistických řadách a stále jste v aktivní službě. Vaše psaní vychází ze skutečné praxe a „všechna ta svinstva", o nichž píšete, jste osobně zažil i na vlastní kůži. Zvykne si kriminalista časem na zvýšené dávky násilí, nebo se mu při pohledu na některá zvěrstva stále zvedá žaludek?

Kriminalistiku dělám už 25 let a máte pravdu, že si kriminalista časem zvykne. Pohled na mrtvolu a hlavně pachové vjemy jsou pro laika poprvé šokem, ale postupem času se z lidského těla stává jen objekt expertního zkoumání. To není cynizmus, ani hra na drsné chlapy, jednoduše taková je praxe a tak jde život. Kdyby neexistovala rutina, lékaři by nemohli operovat a záchranáři vynášet ohořelá těla z ohně, takže tento proces tvrdnutí neprožívají jen kriminalisté, ale je vlastní i jiným profesím.

Jak za ta léta na ty hrůzy reaguje váš organismus? Dokážete po pracovní době úplně vypnout, a jak se odreagováváte?

Psaní, pivo desítka, cigarety... sport, kultura a procházky na břehu řeky jsou nanic, nepomáhají. Možná jen tajtrlíkům na filmovém plátně. Šedivý ještě nejsem, i vlasů mám dost, akorát trochu tloustnu, čím to?

Na jedné naší tiskovce k nemocničnímu seriálu se lékaři z nemocnice, kde se seriál točil, smáli nereálným nesmyslům, které zobrazují americké seriály. Co říkáte vy na různé zahraniční kriminálky, hodně nadskakujete? Nacházíte tam chyby?

S chutí použiju výraz z předešlé odpovědi. Tajtrlíci na filmovém plátně. Se skutečnou realitou to nemá nic společného. O chybách psát nemohu, můj počítač má jen 120 gigabitovou paměť, nevešlo by se to tam... proto jsem rád, že mě realizátoři tohoto projektu oslovili, pokusili jsme se natočit skutečný detektivní seriál bez nadsázky. Povrchnímu divákovi asi budou chybět zběsilé honičky, hořící auta, zvuky vystřílených nábojů, ale vnímavý divák určitě naše úsilí ocení.

V seriálu Kriminálka Staré Město je v hlavní roli kriminalistka – žena. Kolik žen v aktivní službě jste skutečně potkal? Má hlavní postava nějaký reálný předobraz? Měl jste při psaní před očima konkrétní představitelku? A při psaní dalších postav?

Postava Zuzany Krauzové už byla vymyšlená, když jsem vstoupil do seriálu, ve skutečnosti neexistuje, a i když znám víc žen na kriminálce, ani jedna se jí nepodobá. Ani při tvorbě ostatních postav jsem nehledal živé vzory, jen příběhy jsou skutečné, nebo mírně upravené.

Pracuje v řadách slovenské kriminálky nějaký Čech?

Mnoho, několik z nich jsou moji opravdu dobří kamarádi.

Jsou v seriálu věci, které byste si přál, aby byly v běžné kriminalistické praxi?

Ani jsem si nevšiml. Při psaní jsem se vyvaroval těch klasických filmařských zlozvyků v stylu CSI, kde vše automaticky funguje přes počítače a tvář pachatele se během hodiny zobrazí v holografickém poli i s adresou... možná v Americe to tak funguje, já jsem chtěl ukázat zcela běžnou policejní rutinu, klasickou realitu všedných dní.

Členové zdravotní záchranky říkají, že nejvíc případů mají kolem páté hodiny ranní. Dá se podobně určit, kdy je nejčileji u kriminálky?

Ne. Dlouhodobá statistika potvrzuje, že lidé se zabíjejí, kradou, znásilňují a všelijak jinak si zpříjemňují život bez sezonního či časového omezení, jinak řečeno furt... slovensky stále.