Miloš Orson Štědroň

Miloš Orson Štědroň je hudební skladatel, klavírista, muzikolog, libretista, pedagog. Jeho otcem je brněnský muzikolog a hudební skladatel Miloš Štědroň.

Co znamená ono prostřední „Orson“? V rozhovoru pro Operaplus.cz z prosince 2017 vysvětluje dvě možná zdůvodnění. To první je, že by to mohlo být z anglického „or son“ = „nebo syn“, protože má s otcem, jak je zřejmé, stejné jméno a i on je hudební skladatel, a bylo tedy třeba se od něho nějak odlišit. Zároveň to je převzato od amerického herce a režiséra Orsona Wellese, kterého má skladatel velice rád jako tvůrce.

Miloš Orson Štědroň absolvoval konzervatoř v Brně (obory klavír - V. Šeffl a skladba - J. Bárta), JAMU (1999, obor skladba - A. Parsch) a hudební vědu na FF MU v Brně (2001). V červnu 2009 získal doktorát v oboru skladba na HAMU v Praze (V. Riedlbauch). Vyučoval na Pražské konzervatoři skladbu a hudební teorii.

Záběr jeho skladeb je poměrně široký. Skládá komorní i orchestrální díla, hudbu pro divadlo i film, opery i muzikály. Jeho díla byla provedena v Evropě, Spojených státech amerických i v jižní Americe.

Je uznávanou „multidisciplinární“ osobností, protože často píše ke svým hudebně-divadelním dílům text i hudbu. „Chci mít kontrolu nad konečným tvarem. Hudba je podle mě výsostně poetická, což se snažím slovem umocnit. Se slovem pracuji podobně jako s hudbou, takže mě baví spíš texty komponovat do sebe, používat je různým způsobem,“ vysvětluje v rozhovoru pro Divadelní noviny.

Jeho díla pro divadlo mají často podobu kabaretu či pásma s mluvenou řečí. Systematicky v nich zpracovává originální portréty významných českých osobností (Ivan Blatný, Jaroslav Hašek, Antonín Dvořák, Josef Gočár, Jan Hus, František Kupka, Václav Havel, Jan Zábrana). V březnu 2003 měla v Stavovském divadle například premiéru jeho opera „Lidská tragikomedie“ na vlastní libreto, inspirovaná Ladislavem Klímou. V letech 2007–2009 byl na repertoáru Divadla Komedie v Praze jeho úspěšný „Kabaret Ivan Blatný“ (nominace na Cenu Afréda Radoka 2007). V roce 2008 vytvořil muzikál na motivy Emila Zoly „Štěstí dam“ (Divadlo DISK). V roce 2014 napsal scénář a hudbu k divadelnímu představení „Velvet Havel“, které originálně a vtipně zpracována životní příběh dramatika Václava Havla. Za tento počin obdržel Cenu divadelní kritiky za nejlepší hudbu i za text za nejlepší uvedenou českou divadelní hru. Jeho posledním dílem zmiňovaného charakteru je opera „Don Hrabal“, která měla premiéru na Nové scéně pražského Národního divadla v prosinci roku 2017. Zpodobňuje poslední léta slavného československého spisovatele Bohumila Hrabala, přičemž se na něj dívá zejména očima tří zásadních žen svého života.

Od roku 1994 vytváří pravidelně scénickou hudbu pro různá pražská a mimopražská divadla (Národní divadlo v Praze, Divadlo Husa na provázku, Studio Dialog, Městské divadlo Mladá Boleslav, Divadlo Komedie, Divadlo DISK, Městské divadlo ve Zlíně, Roxy/NoD, Divadlo Na zábradlí, Klicperovo divadlo v Hradci Králové, Městské divadlo Pardubice atd.). Mezi nejznámější divadelní inscenace, k nimž složil hudbu, patří hra „Mikve“ izraelské autorky Hadar Galron uváděná v Národním divadle.

V oblasti koncertní hudby se dočkal provedení svých skladeb v pražském Rudolfinu, Českém rozhlase i na řadě festivalů v zahraničí. Spolupracuje s významnými umělci i tělesy: orchestr BERG, PKF, Bohemia Saxofon Kvartet, Kühnův smíšený sbor, Jan Mikušek, Roman Janál, David Holý, Iva Bittová (CD Iva Bittová Clasic 1997 a CD Echoes 2001), Jan Bartoš, Tomáš Jamník atd.

A co ho při skládání nejvíce inspiruje a kdo jsou jeho múzy? „Múzy mám hned tři – je to moje manželka Eva a dcery, pětiletá dvojčata Lea a Tea, tak tyhle moje tři „ženy“ jsou mi velkým inspiračním zdrojem,“ říká ve zmiňovaném rozhovoru pro Operaplus.cz

Honza "HonzaBez" Bezděkovský