Reklama

Reklama

Máňa Ženíšková

Máňa Ženíšková

nar. 06.01.1909
Praha, Praha, Hlavní město Praha, Rakousko-Uhersko

zem. 11.11.1982 (73 let)
Praha, Československo

Biografie

Máňa Ženíšková se narodila jako Marie Ženíšková 6. ledna 1909 v Praze ve Vršovicích. Její dědeček byl slavný malíř František Ženíšek (1849 – 1916), podílející se na výzdobě pražského Národního divadla a otec Ing. Julius Ženíšek byl zakladatelem a ředitelem společnosti Ford Motor Company.

Stejně jako ona, tak její čtyři sestry Erna (1915 – 1994), Jana, Anna a Ludmila měli později něco společného s filmem (Erna si zahrála tři malé epizodky ve filmech DĚVČATA, NEDEJTE SE!, KVOČNA a BÍLÁ NEMOC, Jana se objevila taktéž v komedii DĚVČATA, NEDEJTE SE!, Anna se provdala za herce Břetislava Hrstku a Ludmila za herce Freda Bulína, který se po sňatku stal společníkem rodinné firmy, ale přivedl ji na mizinu). Máňa hrála závodně házenou za S. K. Slavii, ráda tančila a chodila do biografu.

Ještě za studií na vršovické Vyšší dívčí škole si díky přítelkyni Anny Ondrákové zahrála ve svém prvním filmu, první české crazy komedii CHYŤTE HO! (1924) Karla Lamače, kde sehrála přítelkyni Martu. Máňa Ženíšková byla velice pohledná, vyvinutá dívka s velkýma očima. Právě její zjev, její bezprostřednost, přirozenost, živost a spontánnost ji zaručil další účinkování v němých snímcích (i když nebyla herecky školena), kde se přes epizodní roličky dopracovala až k velkým dramatickým úlohám.

Hrála například ve snímcích SYN HOR (statkářova dcera Sylva), VDAVKY NANYNKY KULICHOVY (švadlenka Betynka), PŘÍBĚH JEDNOHO DNE (Pepina Vaváková), PANTÁTA BEZOUŠEK (dcera Hermína), LOUPEŽNÍCI NA CHLUMU (Kačenka), BLUDNÉ DUŠE (Světluška), VE SPÁRECH UPÍRA (Maryška), KVĚT ZE ŠUMAVY, ŽIVOTEM VEDLA JE LÁSKA (dcera Evička), ZNÁMOSTI Z ULICE (Máňa Zelenková), Z LÁSKY (Květa), PODSKALÁK (Boženka Bramborová), DCERY EVINY (Marie Santová), ZLATÝ KVĚT (bohyně úrody Lada), KAMARÁDSKÉ MANŽELSTVÍ (švadlenka Květa Zárubová), HANBA (Olga Kustková) či SVATÝ VÁCLAV (Radmila).

Právě při natáčení SVATÉHO VÁCLAVA se 19. března 1930 provdala za herce Theodora Pištěka (1895 až 1960), který v několika snímcích hrál jejího otce. Umělecké geny v obou rodičích jistě zapříčinily, že jejich syn, slavný filmový výtvarník Theodor Pištěk ml. (*1932), získal prestižního Oscara za kostýmy k filmu AMADEUS (1984) Miloše Formana. Manžele měli mj. ještě dceru Annu Pištěkovou (*1937).

Ke konci němé éry stvořila svoji nejhodnotnější filmovou postavu. V dramatu TAKOVÝ JE ŽIVOT (1929), u kterého byl producentem její nastávající manžel Theodor Pištěk, sehrála dramatickou kreaci dcery udřené pradleny (Věra Baranovskaja) a jejího alkoholického muže, uhlíře (Theodor Pištěk). O jejím skvělém hereckém nadání svědčí i fakt, že vždy byla za svou přirozenost i tou nejostřejší kritikou vychvalována „do nebe“.

Titulní dívčí úlohou vstoupila i do zvukového filmu. Ve slavné komedii C. A K. POLNÍ MARŠÁLEK ztělesnila Lili Přecechtělovou, jejíž rodiče (Theodor Pištěk a Helena Monczáková) ji chtějí provdat za hraběte Madáka (Čeněk Šlégl). Lili ale miluje poručíka Eberleho (Jiří Hron). Koho si nakonec vezme, když do přímluvy o její ruku vstoupí i svérázný strýček Procházka (Vlasta Burian)?

Kvůli hlasovým dispozicím a mateřským povinnostem její filmová kariéra začala upadat. Hrála v podprůměrných snímcích v rolích Lidky (TŘETÍ ROTA), úřednice Jany (SVĚT BEZ HRANIC), nevěsty Niny (MILÁČEK PLUKU), Elly (SKALNÍ ŠEVCI), Katušky Kuličkové (STRÝČEK Z AMERIKY), Hany Klimešové (MÁMINO SRDCE) a Zorničky (CIKÁNSKÁ LÁSKA). Bohužel se některé její němé a tři zvukové snímky SVĚT BEZ HRANIC (1931), MÁMINO SRDCE (1933) a CIKÁNSKÁ LÁSKA (1938), ve kterých se před kamerou objevila naposledy, nedochovaly. S manželem hostovala i v Divadle Vlasty Buriana.

Těšila se velké a neobvyklé oblibě u publika, ale přesto koncem 30. let svoji kariéru definitivně ukončila z rodinných důvodů. Dále se starala o své děti a manžela Theodora Pištěka, se kterým žila ve výjimečně spokojeném a šťastném manželství. Těsně před smrtí se ještě zjevila a zavzpomínala na své herecké začátky v dokumentárním televizním snímku DÍKY, PANE KŘÍŽENECKÝ (1978). Zemřela v zapomenutí 11. listopadu 1982 v Praze ve věku sedmdesáti tří let. Svého manžela přežila o celých dvacet dva let.

Jaroslav "krib" Lopour

Reklama

Reklama