Biografie
Světoznámý filmový komik Max Linder, vlastním jménem Gabriel Maxmilien Leuvielle, se narodil roku 1883 nedaleko Bordeaux. Kolem roku 1900 odešel do Paříže, kde se stal divadelním hercem. V roce 1905 už byl velmi populární a tak bylo překvapením, že se rozhodl hrát u firmy Pathé ve filmu. Film byl tehdy ještě v začátcích a pro divadelního herce měl znamenat pokles popularity. Brzy se ovšem dostavil úspěch a Max se začal plně věnovat filmu. Údajně natáčel jednu krátkou grotesku denně, od roku 1911 si náměty vymýšlel sám a sám i režíroval. Do roku 1914 natočil okolo dvou set krátkých filmů (jeho dcera uvádí až 600) a ve všech vytvořil tutéž postavu – šviháka a gentlemana Maxe.
Jeho kostým sestával z černých lakýrek s vysokým podpatkem (byl malého vzrůstu, měřil pouhých 157 cm), vysokého cylindru a seladonského knírku. A ještě: „Bambusová hůlka, černý převlečník, nápadná vesta, proužkované kalhoty, žluté jelenicové rukavice To vše dodávalo tomuto štíhlému hejskovi důstojnost plnou smutku, která zvyšovala ještě komický účinek ran, jež dostával. Linderova komika využívala jen v malé míře honiček či vrhání šlehačkových dortů. Tento herec, který vyrostl na předměstské divadelní scéně, přinášel s sebou na plátno se svou elegancí i nové pojetí komiky. Max byl synem z dobré rodiny, trochu flamendr, ale dobrý hoch, chvástavec, bez jakéhokoliv poměru k penězům, mladý švihák, jehož hlavní starostí bylo dvořit se krásným ženám.“ (Georges Sadoul) V podobném kostýmu začínal ve svých prvních filmech i Linderův velký obdivovatel Charlie Chaplin.
Až do roku 1914 vládla světu francouzská komika a už v roce 1910 byl Linder známý po celé Evropě i v USA a bývá považován za první světovou filmovou hvězdu. Tehdy Linder zřejmě inspiroval i Emila Artura Longena k natočení prvních tří českých grotesek s postavou Rudiho. Také jeho plat se brzy vyšplhal do pohádkové výše a v roce 1912 byl vůbec nejlépe placeným filmovým hercem. Zlom v jeho životě i kariéře znamenala první světová válka, do které se přihlásil jako dobrovolník. Už od dětství měl chatrné zdraví a z války se vrátil zraněn otravným plynem a psychicky otřesen a navždy už trpěl těžkými depresemi. Ve filmu navíc promeškal nástup Charlieho Chaplina a grotesek Macka Sennetta a světovým plátnům tak začala dominovat americká komika. Společnost Essanay ovšem hledala náhradu za „dezertujícího“ Chaplina a roku 1916 povolala Lindera do svých ateliérů. Kvůli své nemoci však musel brzy přestat natáčet a také o jeho postavu šviháka Maxe už nebyl takový zájem. Tulák Charlie už byl lidem bližší, protože byl nejen směšný, ale také je dojímal. Essanay na Linderovi hodně prodělala a Max se vrátil do Evropy. Ještě předtím se stihl přátelsky setkat s Chaplinem, který ho prohlásil za svého mistra a učitele. Ve své obsáhlé autobiografii už si ovšem na Maxe Lindera nevzpomněl
Roku 1920 se Linder znovu vrací do USA, zakládá vlastní společnost a sám si filmy produkuje, režíruje a samozřejmě hraje i hlavní roli. Natočil své dnes nejslavnější filmy BUĎ MOU ŽENOU (Be My Wife, 1921), SEDM LET NEŠTĚSTÍ (Seven Years Bad Luck, 1921) a parodii MAX A TŘI MUŠKETÝŘI (The Three Must-Get-Theres, 1922). Z těchto tří filmů vznikl v šedesátých letech střihový pořad V ZAJETÍ SMÍCHU (Laugh with Max Linder, 1963), který obnovil Linderovu zašlou slávu. Konkurovat Chaplinovi, Keatonovi či Lloydovi ovšem nedokázal a po finančním neúspěchu svých filmů se vrátil zpět do Francie. Roku 1923 se oženil s teprve sedmnáctiletou Jean Petersovou. Psychicky zlomen a téměř zapomenut spáchal o dva roky později, na podzim roku 1925, spolu se svou mladou ženou v jednom pařížském hotelu sebevraždu. Zůstala po nich šestiměsíční dcerka Maud, která se o rodičích kvůli tahanicím svých prarodičů dozvěděla až ve dvaceti letech. Rozhodla se zachovat odkaz svého otce a začala sbírat a uchovávat jeho filmy a založila v Paříži kino Cinéma Max Linder. I díky její snaze se nám alespoň některé jeho filmy zachovaly dodnes.
Herec
Filmy | |
---|---|
1963 |
V zajetí smíchu - a.z. |
1955 |
All in Good Fun - a.z. |
1931 |
Der Raub der Mona Lisa - a.z. |
1924 |
Der Zirkuskönig |
1922 |
Tři mušketýři |
1921 |
Pro pět ran - buď mojí ženuškou! |
Sedm let neštěstí |
|
1919 |
Kavárnička |
1917 |
Max Comes Across |
1916 |
Max mezi dvěma ohni |
1914 |
Le 2 août 1914 |
1911 |
La Mariée récalcitrante |
Par habitude |
|
Une mariée qui se fait attendre |
|
1910 |
Le Feu sacré |
1909 |
Amoureux de la femme à barbe |
Avant et... après |
|
1905 |
Dix femmes pour un mari |
Dokumentární | |
---|---|
2020 |
Charlie Chaplin, le génie de la liberté (TV film) - a.z. |
2010 |
Sodankylä ikuisesti (seriál) - a.z. |
1995 |
Evropský film: Jiný Hollywood (seriál) - a.z. |
1983 |
Muž v cylindru - herec, a.z. |
1980 |
Hollywood (seriál) - a.z. |
Komedie je vážná věc - a.z. (E08) |
|
1921 |
Screen Snapshots, Series 2, No. 1-F |
1920 |
Screen Snapshots, Series 1, No. 5 |
Režisér
Filmy | |
---|---|
1924 |
Der Zirkuskönig |
1922 |
Tři mušketýři |
1921 |
Pro pět ran - buď mojí ženuškou! |
Sedm let neštěstí |
|
1917 |
Max Comes Across |
1916 |
Max mezi dvěma ohni |
1914 |
Le 2 août 1914 |
1911 |
Par habitude |
1909 |
Le Voleur mondain |
Scenárista
Filmy | |
---|---|
1963 |
V zajetí smíchu |
1927 |
Le'Chasseur de chez Maxim's |
1924 |
Der Zirkuskönig |
1922 |
Tři mušketýři |
1921 |
Pro pět ran - buď mojí ženuškou! |
Sedm let neštěstí |
|
1919 |
Kavárnička |
1917 |
Max Comes Across |
1916 |
Max mezi dvěma ohni |
1909 |
Avant et... après |