Charlotte "Lotte" Reiniger se narodila roku 1899 v Berlínské čtvrti Charlottenburg. Už jako dítě byla fascinována čínským a indonéským stínovým divadlem. Později, jako teenager, byla ovlivněná tvorbou herce a režiséra Paula Wegenera a navštěvovala ho na přednáškách o animaci. Později se zapojila do herecké společnosti, kam Wagner náležel, a pracovala na vkládaných titulcích pro jeho filmy a přitom vystřihovala siluety podle tváří herců.
Za práci na titulcích a krysách Wagnerova Der Rattenfänger von Hameln (Krysař z Hameln) byla přijata do animačního studia se vznešeným názvem do Institutu kulturního výzkumu. Zde se setkala se svým budoucím kameramanem a režisérem, a od roku 1921 byl Karl Koch také manželem. První samostatná režijní práce Lotte byla na filmu DAS ORNAMENT DES VERLIEBTEN HERZENS, kde si jednak ověřila funkčnost a efektnost způsobu animace a zároveň zavedla mnoho metod a pravidel tohoto žánru. Zde bylo poprvé naplno vyzkoušeno animování vystřihovaných postav a výsledný snímek byl velmi kladně přijat. V průběhu následujících let Lotte pracovala na několika menších filmech a nebo spolupracovala s jinými tvůrci, například animovala dravce v první části germánské ságy o Nibelunzích od Fritze Langa.
Prvním výrazným filmem je animovaný fantaskní příběh o lásce prince Achmeda a víly Peri Banu, který čerpá inspiraci v pohádkách Tisíce a jedné noci. Dobrodružství prince Achmeda, jehož animace trvala téměř čtyři roky, bylo těžké dostat do distribuce, ale s podporou režiséra Jeana Renoira se po roce podařila projekce v Paříži a snímek byl vřele přijat jak odbornou kritikou, tak i laickým publikem. Ovšem do konce své šedesátileté kariéry už nikdy nevytvořila celovečerní film. Spolupráce na hraném snímku DIE JAGD NACH DEM GLÜCK byla přerušena nečekanou událostí, kdy do Německa dorazil zvukový film a dodatečné dabování novými herci se nesetkalo s úspěchem.
Se vzestupem nacizmu se manželé rozhodli emigrovat, avšak nemohli najít zemi, kde by dostali trvalá víza. Roky 1933-44 trávili cestováním a hledáním nového domova, a tak s nimi podle možností spolupracuje Jean Renoir v Paříži a Luchino Visconti v Římě. Nějakým způsobem dokončují dalších dvanáct snímků, tedy až od roku 1939, kdy konečně zůstávají v Londýně. Lotta poté navrhuje logo pro Anglickou Poštu se siluetou korunky a logo Národní společnost neslyšících NDCS. Také roku 1953 vytváří ilustrace pro spisovatele Lancelyn Greena a jeho knihu o rytířích. Poté animuje sérii více než tuctu filmů inspirovaných pohádkami bratří Grimmů.
Její styl je mezi velkými postavami animovaného filmu, díky specifické animační technice čínských stínoher za použití krajkově jemné siluety, ojedinělý. Umírá ve věku 82 let v Německu.
Velevážené "mr.filo" Blahorodí
