Odette Joyeux

Hvězda francouzského filmu třicátých a čtyřicátých let Odette Joyeux pocházela z Paříže a její kroky k umělecké kariéře vedly zpočátku přes tanec. Studovala tanec v rámci baletu pařížské Opery a poté nastoupila dráhu divadelní herečky. Ještě v době dospívání absolvovala debut na filmovém plátně; v roli Suzy se objevila ve filmu TAJEMSTVÍ DOKTORA (Le secret du docteur, 1930). Následně hrála nevelké role ve dvou dalších filmech, první větší příležitost dostala od režiséra Marca Allégreta ve filmu BOUŘLIVÉ MLÁDÍ (Lac aux dames, 1934) a její postava Carly předurčila další typově podobné role dívek z lepší společnosti.

Kromě prvního výrazného uplatnění ve filmu hrála Odette Joyeux také divadlo, v hereckých kruzích si také našla svého prvního manžela, Pierra Brasseura, za nějž se provdala v roce 1935. Po jeho boku se pak objevila také v několika filmech (UNE FEMME QUI SE PARTAGE, 1936; GRISOU, 1938). Další zlomovou ukázkou jejího herectví byl film VSTUP PRO UMĚLCE (Entrée des artistes, 1938), opět v režii Marca Allégreta. Přes slibný start hrála ale nadále i menší role v dnes již zapomenutých filmech málo známých režisérů.

Čtyřicátá léta znamenala pro Odette Joyeux vzestup mezi největší hvězdy francouzského filmu. Napomohly tomu především titulní role ve třech hodnotných filmech režiséra Claude Autant-Lary. První z nich byl SŇATEK Z LÁSKY (Le mariage de Chiffon, 1942), kde hrála nekonvenční mladou aristokratku vzpírající se rodičovským plánům. Následoval snímek DOPISY Z LÁSKY (Lettres d'amour, 1942) a úspěšné psychologické drama zasazené do 19. století DOUCE SE NEVRACÍ (Douce, 1943). Na konci okupace se pak herečka vrátila ke spolupráci s Allégretem (LES PETITES DU QUAI AUX FLEURS, 1944). Po válce ji znovu oslovil Claude Autant-Lara pro hlavní roli v hororově laděném příběhu SYLVIE A FANTOM (Sylvie et le fantom, 1946). Její filmografie se začala rozrůstat o další filmy režisérů známých jmen, jako byl Gilles Grangier nebo Jean-Paul Le Chanois, opět hrála hlavní role (dvakrát byl jejím partnerem neméně slavný herec Paul Meurisse).

V průběhu čtyřicátých let natočila Odette Joyeux celkem patnáct filmů, pak však došlo ke zlomu a počátkem 50. let prakticky svou filmovou kariéru ukončila. V menší roli se objevila ve filmu REJ (La ronde, 1950) slavného Maxe Ophülse, o pár let později znovu v nevelké úloze v historickém snímku KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA (Si Paris nous était conté, 1956). V následujících dekádách rozšířila svou filmografii o několik málo televizních titulů, příležitostně nadále vystupovala také v divadle, naposledy v roce 1987 v Théâtre La Bruyère.

Kromě sklonů k herectví v sobě Odette Joyeux již v mládí objevila také talent k psaní a právě této činnosti se začala později věnovat aktivně, což vysvětluje náhlé ukončení její filmové kariéry v době, kdy byla na vrcholu. Napsala několik románů, divadelních her, dvě knížky pro děti a v neposlední řadě také filmové scénáře. Právě ty zejména v padesátých letech pomohly otevřít cestu k úspěchu začínajícím herečkám o generaci mladším. Byla to Annie Girardot ve filmu LÁSKA JE HRA (L'amour est en jeu, 1957) nebo Brigitte Bardot v titulu NEVĚSTA JE PŘÍLIŠ KRÁSNÁ (La mariée est trop belle, 1958). Podílela se také na scénáři k filmu BUĎ HEZKÁ A MLČ (Sois belle et tais-toi, 1958), kde zazářila další vycházející hvězda, Mylène Demongeot. V pozdějších letech psala Joyeux scénáře i pro televizi.

Práce Odette Joyeux v různých oborech jí na sklonku života vynesla dvě významná ocenění – v roce 1989 byla dekorována nejvyšším francouzským řádem Čestné legie, v roce 1994 pak obdržela Státní vyznamenání za zásluhy. Výše uvedené manželství s Pierrem Brasseurem (1905-1972) trvalo deset let a skončilo rozvodem v roce 1945. Pochází z něj syn, neméně slavný herec Claude Brasseur (*1936). V roce 1958 se Odette podruhé provdala za režiséra Philippa Agostiniho (1910-2001), s nímž pak žila až do své smrti. Odette Joyeux zemřela na mrtvici 26. srpna 2000 v Ollioules v jižní Francii ve věku 83 let.

Pavel "argenson" Vlach