Vlasta Průchová

Vlasta Průchová bývá právem považována za první dámu českého jazzu. Měla krásné manželství s geniálním jazzmanem a kardiologem Janem Hammerem, s nímž doma pořádala pozdní hudební večírky. Kolikrát s přáteli hráli a zpívali až do rána, a manžel jel pak rovnou do nemocnice. Z jejich syna je uznávaný americký hudebník, dceři se naopak v životě příliš nedařilo. Paní Vlasta se nakonec starala o ni i o její dva syny...

Zpívala jazz, a to se v Česku nikdy moc nenosilo. Měla možnost zůstat s manželem ve Washingtonu, když tam byl v roce 1968 jako průkopník angioplastiky pozván na stáž - ale vrátili se. Lidi u nás doma je přece potřebovali. Na jejího muže čekali pacienti, na oba pak publikum v jazzových klubech. Svého mimořádně talentovaného syna však v Americe zanechali. Získal roční stipendium na Berklee School of Music v Bostonu. Ovšem ještě předtím stihl zkomponovat hudbu k filmu ŠÍLENĚ SMUTNÁ PRINCEZNA (1968). To mu ještě nebylo ani osmnáct! Netušili, že se s ním pak deset let neuvidí a jak moc slavným se stane. Svého manžela paní Vlasta poznala už jako patnáctiletá holka, když přijela s kamarádkou v roce 1941 na Filmové žně do Zlína. Tam Jana Hammera slyšela poprvé hrát s partou skvělých jazzmanů. Před válkou začal studovat medicínu, ale po zavření vysokých škol nacisty se upsal hudbě. A šlo mu to báječně. Zanedlouho pro jazz získal i Vlastu. „Jednoho dne mi kluci z Honzovy kapely poslali telegram: Pořiď si šaty, nauč se pár písniček a přijeď. Udělali jsme zkoušku kvůli stupnicím a večer už jsem zpívala před hosty Evropa Grilu v Mariánských Lázních," vzpomínala na šťastné okamžiky paní Vlasta. Za Jana se vdala po šestileté známosti. Syn téhož jména se jim narodil v roce 1948 právě v den, kdy jeho tatínek promoval. Od toho okamžiku dělil MUDr. Jan Hammer svůj čas mezi pacienty v Thomayerově nemocnici, milovaný jazz a rodinu. Jak to zvládal je téměř nepochopitelné. Když se třeba v Praze konal Mezinárodní jazzový festival, odpoledne zkoušel s cizími kapelami, večer program uváděl, pak hrál na jam session´s v Lucerna baru a nakonec se šlo ještě domů k paní Vlastě na polívku. „Kolikrát jsme takhle probděli celou noc, a Honza se jen osprchoval, převlékl a jel rovnou do práce. Své pacienty ale nikdy neodbýval, naopak žádného nenechal odejít bez povzbuzení."

Jméno Průchová užívala zpěvačka jen na jevišti. Může se dokonce pochlubit, že ve svém bytě hostila i slavného Louise Armstronga, když se u ní doma zastavil jedné březnové noci roku 1965 po půlnočním improvizovaném představení v semaforu. V 50. letech se Vlasta Průchová málem stala hvězdou českého popu. V té době totiž její muž spolu s dirigentem Karlem Krautgartnerem a textařem Jaromírem Hořcem vymysleli rozhlasovou soutěž Hledáme písničku pro všední den. Vlasta v ní tehdy zazpívala písničku Docela všední, obyčejný den, dále Blues pro malého chlapce a s mladinkým Karlem Gottem si střihla duet Až nám bude dvakrát tolik. U publika si rázem získala popularitu a několikrát v soutěži zvítězila. Nebyl to čistý pop, ale vkusné jazzovo-taneční melodie, které se lidem líbily.

Ráda ale zpívala duety i se svým mužem. Bylo pro ni hrozné, když jí v roce 1989, který přinesl pro oba tolik vytouženou demokracii, zemřel. Navíc jí zbyla starost o nemocnou dceru Andreu. Byla prý hodně talentovaná, ale z kádrových důvodů ji po emigraci bratra třikrát odmítli přijmout na konzervatoř. Vdala se, porodila dva syny, ale manželství nevydrželo. Stresy vykonaly své a Andrea psychicky onemocněla. Paní Vlastě nezbylo, než poskytnout zázemí i svým vnukům. Jazz ji ale dál držel nad vodou. Vystupovala se známými, ale i mladšími muzikanty v klubech Agharta, Reduta, U staré paní a v Ungeltu. A pokaždé měla plno. Říkala, že jazz dělá lidem radost, a ta vložená energie se jí z publika vracela, což moc potřebovala. Nikdy ale netoužila po slávě a po mamonu. Důkazem jsou pouhé tři dlouhotrvající desky, které jí vyšly během šedesátileté kariéry. V roce 2003 jí prezident Václav Klaus jako příznivec jazzu udělil medaili Za zásluhy II. stupně. Tři roky nato 16. června 2006 Vlasta Průchová zemřela.

Cucina_Rc