Pavla Břínková patří k nejvýznamnějším osobnostem české operety, největší úspěchy sklízela především na své dlouholeté domovské scéně Hudebního divadla v Karlíně. Narodila se v Praze, pochází z početné rodiny, má tři sestry (bratr zemřel v dětském věku). Pěvecké nadání jevila od dětství a díky podpoře své maminky zpívala odmala v Dismanově rozhlasovém souboru a v Kühnově dětském sboru. Vystudovala operní zpěv na pražské Státní konzervatoři, studium dokončila absolventským představením s árií z Carmen (1970), ještě jako studentka se zúčastnila konkurzu do sboru pro muzikál West Side Story chystaný v karlínském divadle.
V roce 1970 získala Pavla Břínková stálé angažmá v Hudebním divadle Karlín a strávila na jeho jevišti přes dvacet let. Během této doby zde odzpívala velké role ve čtyřiceti slavných operetách (Netopýr, Polská krev, Veselá vdova, Mam'zelle Nitouche). Souběžně s tím absolvovala i první zkušenosti před kamerou, které vycházely z televizních záznamů představení Karlínského divadla (STO DUKÁTŮ ZA JUANA, 1971; PERLY PANNY SERAFÍNKY, 1980). Ve filmu dostala jedinou velkou roli v dávno zapomenutém snímku PŘÍHODY PANA PŘÍHODY (1982). Sluší se ale připomenout legendární zábavný pořad TELEVARIETÉ, který se řadu let natáčel v Karlínském divadle a Pavla Břínková jako dlouholetá hvězda této scény pochopitelně v jeho dramaturgii nemohla chybět. Popularitu u široké veřejnosti podpořily i gramofonové nahrávky (LP desky Kouzelný svět operety, 1983; Chtěla bych tančit jen, 1987).
Politické a společenské změny po revoluci v roce 1989 přinesly i zvrat v kariéře Pavly Břínkové. S většinou dalších zaměstnanců Karlínského divadla se postavila proti novému vedení, načež dostala výpověď a po více než dvaceti letech tuto scénu opustila (1991). Proti výpovědi podala žalobu, a i když soud po roce vyhrála, do Karlína se nevrátila, protože mezitím dostala zajímavé nabídky k hostování z Brna, Ostravy nebo Olomouce a život umělkyně na volné noze jí začal vyhovovat. Tehdy také vydala autobiografickou knihu Taková jsem já (1996).
Do Karlínského divadla se nakonec vrátila, když se přihlásila do konkurzu pro chystanou operetu Čardášová princezna. V konkurzu uspěla a nakonec jí role kněžny Anhilty vynesla Cenu Thálie v oboru operety a muzikálu (2007). Rozšířila tak svou sbírku trofejí, již v předešlém angažmá totiž získala dvakrát Cenu Literárního fondu. Jako host působí v Karlínském divadle dodnes, účinkovala například v představeních Carmen (2008) s Lucií Bílou v titulní roli, později se objevila v operetách, s nimiž v jiných rolích měla již dřívější zkušenost (Polská krev, 2009; Mam'zelle Nitouche, 2013). Mezitím vydala několik dalších nahrávek s operetními áriemi, Zlatou desku obdržela za CD Volám, čekám, věřím (1992) a Dárek (1995), pěvecky se podílela také na řadě dalších výběrových kompilací.
Temnou stránkou úspěšné kariéry Pavly Břínkové je ztráta dvou dětí, s nimiž se vyrovnávala těžko a řadu let. O prvorozenou dceru Pavlínu přišla jen týden po porodu, syn Pavel zahynul jako dvacetiletý při tragické autonehodě v roce 1998. Po rozpadu prvního manželství našla Pavla Břínková nové zázemí ve vztahu s lékařem Tomášem Trčem (*1955), který je dnes profesorem a přednostou ortopedie v motolské nemocnici. Vzali se v roce 1987 a mají spolu syna Lukáše. Nelehké peripetie svého soukromí zpřístupnila Pavla Břínková až v posledních letech v několika rozhovorech a také účastí na cyklu České televize 13. KOMNATA (2009). Pavla Břínková žije dnes v Praze, volný čas ale tráví také na Vysočině.
Pavel "argenson" Vlach
