Reklama

Reklama

Gustav von Wangenheim

Gustav von Wangenheim

nar. 18.02.1895
Wiesbaden, Německá říše

zem. 05.08.1975 (80 let)
Berlín, Východní Německo

Biografie

Narozen jako Ingo Clemens Gustav Adolf, svobodný pán z Wangenheimu, byl německý herec, dramatik, režisér a zakládající člen Nationalkomitee Freies Deutschland (Národní komise pro svobodné Německo), NKFD. Narodil se do rodiny herce Eduarda von Wintersteina a jeho židovské manželky - herečky Minny Mengers. Když byly Gustavovi čtyři roky, jeho matka zemřela a po druhém sňatku jeho otce jej vychovávala herečka Hedwiga Pauly.

Od roku 1912 navštěvoval hereckou školu Maxe Reinharda. Prošel divadly ve Vídni, Darmstadtu a Berlíně. V roce 1916 debutoval ve filmu DAS LEID DER LIEBE. K jeho nejznámějším rolím patří Thomas Hutter v klasice němého filmu NOSFERATU, EINE SYMPHONIE DES GRAUENS, z roku 1921. Gustav Adolf byl silně levicově smýšlející šlechtic s literárním nadáním. Jako reakci na bolševickou revoluci v Rusku napsal roku 1917 prvotinu „Der Mann Fjodor". Od roku 1922 byl členem Komunistické strany Německa. Od roku 1928 do 15. března 1933 byl ředitelem komunistického divadla Truppe 1931. Velmi úsměvně působí jeho snaha z roku 1924 o "předběhnutí doby". Pod jeho vedením byla nacvičená protiválečná divadelní hra. Po delším přemýšlení, kde sehnat důstojný prostor pro premiéru, požádal úřady o pranajmutí stadiónu v Berlíně-Lichtenbergu (dnešní kapacita je 10 000 diváků). Poté se rozhodl, že premiéra bude zdarma. Samozřejmě, že hra byla okamžitě zakázána. To vše před érou rockových koncertů, pořádaných na stadionech.

V té době točil filmy pro UFA a spolupracoval s režiséry jako např. Friedrichem Wilhelmem Murnau, Fritzem Langem, Ernstem Lubitschkem a dalšímy. 15. března 1933 provedla v ranních hodinách německá policie a SA velkou razii v berlínské, levicové čtvrti s názvem Umělecká kolonii, při které zatkla 14 osob, řada osob byla surově zmlácena a došlo i na hranice a pálení knih. Wangenheim pochopil, že končí legrace a emigroval z Německa. Paradoxně s ním utíkala i Steffie Spira, herečka a komunistka, která později, 4. listopadu 1989 pronese na protirežimní demonstraci na Alexanderplatzu tato slova: "Přeji si, aby moji pravnuci vyrůstali bez zdravení vlajky, občanské nauky, modrých košil (obdoba našeho pionýrského stejnokroje) a lampiónových průvodů."

V exilu režíroval a napsal scénář k protiválečnému filmu KAEMPFER. Hlavní mužskou postavu Fritze Lemkeho vytvořil Bruno Schmidtsdorf, který utekl před fašismem, ale neutekl před komunismem. 28. února 1938 byl v Butowu popraven sovětskou NKVD během akce "Velký úklid". Wangenheim v roce 1940 obdržel sovětské občanství a tak se z něj, opět paradoxně, v průběhu druhé světové války stal rudoarmějec. Pracoval v 7. politickém oddělení RA. V září 1945 se vrátil do Berlína a stal se intendantem Německého divadla. Roku 1948 se vrací filmem UND WIEDER 48 k filmování. Ve filmu si zahrála celá plejáda německých herců z obou stran politického spektra. Sešli se zde bývalí členové NSDAP s komunisty a vše došlo kupodivu tak daleko, že společně iniciovali žádost o propuštění herce Gustafa Gründgense ze sovětského lágru Jamlitz.

Po vzniku NDR se stal jejím občanem a věnoval se jednak politické práci, jednak pracoval pro DEFA jako režisér a scénárista. Jednalo se o období let 1948 až 1956, kdy režiséroval pět filmů, ke třem z nich napsal scénář. Gustav von Wangenheim byl ženatý ze svou kolegyní a spisovatelkou Inge von Wangenheimovou. Hrál ve 25 filmech a byl držitelem národní ceny NDR. Podle časopisu DER SPIEGEL č.33/1975 zemřel 5. srpna 1975 ve východním Berlíně a je pohřben na jeho Centrálním hřbitově.

ČSFD.cz

Herec

Režisér

Reklama

Reklama