Leda Gloria

Italská herečka Leda Gloria, vlastním jménem Leda Nicoletti, pocházela z Říma a původně studovala hru na harfu. Na konzervatoři ji objevili filmoví producenti již koncem dvacátých let a v závěru němé éry odehrála několik menších filmových rolí. Skutečnou slávu jí přinesl až jeden z prvních italských zvukových filmů MATKA ZEMĚ (Terra madre, 1930) režiséra Alessandra Blasettiho, kde hrála jednu z hlavních rolí. S Blasettim pak natočila další dva filmy (BĚŽECKÝ ZÁVOD – Palio, 1932; STŮL CHUDÝCH – La tavola dei poveri, 1932), další velké příležitosti dostala od režiséra Maria Cameriniho (FIGARO A JEHO VELKÝ DEN – Figaro e la sua gran giornata, 1932; TŘÍROHÝ KLOBOUK – Il cappello a tre punte, 1934).

V polovině třicátých let patřila již Leda Gloria ke značně vytíženým krasavicím italské kinematografie, točila několikrát ročně, hrála vesměs hlavní role, ovšem jen zřídka v hodnotných filmech. V několika komediích se setkala se svou vrstevnicí a stejně zářící hvězdou Luisou Feridou (TŘI PŘÁNÍ – I tre desideri, 1937), za zmínku stojí i první spolupráce s bratry de Filippovými (MARKÝZ RUVOLITO – Il marchese di Ruvolito, 1939). Za války dostala Leda Gloria několik hodnotnějších příležitostí, manželku titulního hrdiny hrála například v životopisném příběhu slavného vynálezce ANTONIO MEUCCI (1941). Detektivka U ČERNÉHO PANTERA (La pantera nera, 1942), zasazená do Budapešti, byla uvedena i v tehdejších českých kinech.

Ve filmu VYKOUPENÍ (Redenzione, 1943) vystoupily po boku Ledy Glorii i její malé dcerky – dvojčata Atte a Ilia. Jejich příjmení Ughetti dává tušit, že Leda Gloria byla provdaná, důsledná ochrana soukromí však vedla k tomu, že o jejím manželství se žádné zdroje nezmiňují. Po válce se Leda Gloria více soustředila na práci v divadle a s Giuliem Donadiem vystupovala v oblíbených hrách lidovějšího zaměření. V poválečném období se ve filmu přehrála do charakterních rolí a vedlejšími úlohami přispěla do hodnotných titulů významných režisérů MLÝN NA PÁDU (Il mulino del Po, 1949) nebo DĚVČATA ZE ŠPANĚLSKÉHO NÁMĚSTÍ (Le ragazze di Piazza di Spagna, 1952), vrátila se také ke spolupráci s divadelní rodinou de Filippových (NEAPOL, MĚSTO MILIÓNŮ – Napoli milionaria, 1950).

Přes odeznívající slávu se Leda Gloria v závěru své kariéry výrazným způsobem zviditelnila v mezinárodním měřítku velkou rolí manželky komunistického vůdce Bottazziho (Gino Cervi) ve slavných komediích DON CAMILLO (1951), NÁVRAT DONA CAMILLA (Il ritorno di Don Camillo, 1953), DON CAMILLO A POSLANEC PEPPONE (Don Camillo e l′onorevole Peppone, 1955), DON CAMILLO MONSIGNOR, ALE NE MOC (Don Camillo Monsignore… ma non troppo, 1961). Ve stínu těchto celoevropsky úspěšných filmů zůstávají její další zajímavé role v režii Alberta Lattuady (GUENDALINA, 1957).

Během 50. a 60. let natočila Leda Gloria nejvíce filmů s populárním francouzským komikem Fernandelem, bylo jich celkem devět. Kromě již zmíněných příběhů faráře Dona Camilla to byly i další filmy francouzských a italských režisérů. A protože Fernandelovy filmy se ve Francii těšily značnému zájmu a jejich návštěvnost se počítala v řádech několika miliónů diváků, Leda Gloria byla v té době ve Francii velmi dobře známou herečkou. Svou filmovou kariéru zakončila Leda Gloria opět s Donem Camillem (SOUDRUH DON CAMILLO – Il compagno Don Camillo, 1965), poté odešla do soukromí. Zemřela v Římě 16. března 1997 ve věku 84 let.

Pavel "argenson" Vlach