Tomer Heymann

Tomer se narodil 12. října roku 1970 v Izraelské vesnici Kfar Jedidja. Vyrůstal v rodině chudého Izraelského farmáře s matkou a mladším bratrem Barackem, se kterým nyní spolupracuje při tvorbě svých filmů.  Ve dvaceti letech se přestěhoval do většího a cicilizovaějšího města Tel Aviv. Do té doby Tomer nikdy nespatřil žádné představení, divadlo ani filmový snímek, proto ho shlédnutí Show známého tanečníka Ohada Naharina, poznamenalo natolik, že se rozhodl o něm jednou natočit film.

V posledních deseti letech natočil řadu dokumentárních filmů a sérií, většina z nich jsou dlouhodobé časosběrné a velmi osobní projekty, odhalující i valnou část Tomerova soukromého života. Jeho filmy získaly významná ocenění na různých prestižních filmových festivalech, včetně jeho prvního filmu It Kinda Scares Me.

Tomer Heymann, nyní střídavě žije v Tel Avivu v Izraeli, v USA a v Berlíně se svým přítelem Andreasem, jejichž partnerský život je v průběhu šesti společných let zachycen v dokumentu I Shot My Love.  Tomerova tvorba je často posuzována velmi kriticky zejména kvůli své kontroverznosti a volbě velmi silných emotivních témat, která spousta lidí nedokáže plně vstřebat. Sám Heymann přiznává, že má problém s intimitou a komunikací s lidmi, posledních 15 let žil doslova skrze kameru a nedokázal si představit ani běžný rozhovor bez zapnutého nahrávání. Přímo o sobě prohlásil, že se pohyboval jako postižený a odehnal tak od sebe spoustu svých blízkých.  Další kontroverzní stránkou jeho života je kromě homosexuálního vztahu i fakt, že jako Žid, vyznávající judaismus žije s německým mužem z konzervativních poměrů.

Tomer získal za své snímky řady ocenění na spoustě filmových festivalů po celém světě. Strhující dokument Paper Dolls o filipínských transvestitech získal tři ocenění na Berlin Film Festival, dvě ocenění na Identities Film Festival, Ocenění "Nejlepší mezinárodní snímek" na festivalu v Los Angeles, "nejlepší dokument" na Mezinárodním filmovém festivalu v Cinemanila na Filipínách a mnoho dalších.

Jeho film a televizní seriál Bridge over the Wadi, v koprodukci s americkou ITVS, byl oceněn jako nejlepší izraelský dokumentární film, účastnil se festivalu IDFA a rovněž získal mnoho ocenění po celém světě.  Tomerův osmidílný seriál The Way Home vyhrál ocenění "Nejlepší dokumentární série" na Mezinárodním filmovém festivalu v Jeruzalémě v roce 2009 a stejný titul i na izraelské dokumentární soutěži.

Tomer také režíroval dokumentární filmy o místní kultuře hrdinů, jako je The Singers Aviv Geffen, Idan Raichel (Black White Over), a choreografů Ohad Neharin ("rozostřený").  Jeho nejnovější film I Shot My Love měl premiéru na filmovém festivalu v Berlíně 2010 a byl promítán na festivalech po celém světě. Film získal ocenění na  festivalu v HotDocs, v Tchaj-wanu na Int'l Film Festival, Side By Side GLBT film festival, Madrid GLBT Film Festival, The Queer Lisboa GLBT film festival ve Varšavě a také Jewish Film Festival.

V současné době (2015) režisér dokončuje film Mr. Gaga o choreografovi Ohadu Naharinovi, kvůli kterému se kdysi rozhodl začít točit dokumenty.

Petestien