Jean Bastia

Jean Bastia nepatří k nijak významným tvůrcům francouzské kinematografie, koncem padesátých let 20. století ale natočil několik úspěšných komedií a mimo jiné se podílel na směřování Louise de Funèse k hlavním rolím. Bastia se narodil jako Jean Simon na Korsice, umělecký pseudonym přijal později podle svého rodiště, korsického přístavu Bastia. Se zájmem o film zamířil po druhé světové válce do Paříže a brzy se prosadil jako asistent režie, nejčastěji spolupracoval s komerčně úspěšným režisérem Jeanem Boyerem, s nímž v letech 1946-1956 natočil dvanáct filmů.

V padesátých letech začal Bastia pracovat i s jinými režiséry, například s Alfredem Rode nebo s významným italským tvůrcem Mariem Soldatim (ČTYŘI KROKY V OBLACÍCH – Era di venerdi 17, 1956). Krátce nato se pustil do vlastní samostatné režie a s autorskou a hereckou dvojicí Jeanem Richardem a Rogerem Pierrem natočil komedii MY OSTATNÍ ZE CHAMPIGNOLU (Nous autres à Champignol, 1957), která s více než dvěma milióny diváků zaznamenala značný komerční úspěch. Pokus o pokračování ČETNÍK ZE CHAMPIGNOLU (Le gendarme de Champignol, 1959) již tolik úspěšný nebyl.

Po nepříliš zdařilém odskoku k dobrodružnému žánru (DOBRODRUZI Z MEKONGU – Les aventuriers du Mékong, 1958) se Jean Bastia vrátil ke komediím a natočil film NĚKDO TO RÁD STUDENÉ (Certains l′aiment… froide, 1959) opět s Jeanem Richardem, ale také s Louisem de Funèsem. Tento film nepřesáhl dobový průměr, režisér se navíc podle mínění soudobé kritiky dopustil v názvu poměrně odvážného odkazu na slavný americký film, v kinech jej nicméně viděl více než jeden milión diváků. Bastia pak Louise de Funèse angažoval do hlavní role další komedie MRZÁCI (Les tortillards, 1960), kde znovu hrál i Jean Richard.

Již jako asistent režie se Bastia v padesátých letech několikrát setkal s populárním komikem Fernandelem, s nímž pak natočil komediální western DYNAMITOVÝ JACK (Dynamite Jack, 1961). Sázka na jistotu v podobě Fernandela se vyplatila a film dosáhl návštěvnosti bezmála dvou a půl miliónu diváků. Po osmi letech od svého debutu se Bastia vrátil k příhodám obyvatel Champignolu (ŠÉF ZE CHAMPIGNOLU – Le caid de Champignol, 1965) a svezl se také na dobové oblibě špionážních filmů (TAJNÁ SÍŤ – Réseau secret, 1967), v silné konkurenci ovšem v tomto žánru příliš neuspěl.

Svou vlastní režijní práci uzavřel Jean Bastia v polovině sedmdesátých let, od té doby se věnoval jen produkci, naposledy je jako producent podepsán pod filmem CLASH (1984).

Pavel "argenson" Vlach