Lisa Gastoni

Podle mínění odborníků patří Lisa Gastoni k nejlepším italským herečkám, pozoruhodné důkazy svého umění ale podala jen v několika málo filmech 60. a 70. let, zatímco její starší filmografie obsahuje desítky průměrných titulů britské a italské produkce. Narodila se v Alassiu v severní Itálii, ale protože její matka byla původem Irka, po válce rodina přesídlila do Británie a Lisa vyrůstala v Londýně. Tady se počátkem padesátých let začala uplatňovat jako modelka a zanedlouho ji objevili i filmoví producenti. V roce 1954 odehrála menší role hned v několika filmech, partnerskou dvojici s francouzským hercem a později režisérem Gérardem Ourym vytvořila například ve válečném snímku TI, KDOŽ JSOU ODVÁŽNÍ (They Who Dare, 1954), objevila se i ve slavné komedii DOKTOR V DOMĚ (Doctor in the House, 1954).

Ve druhé polovině padesátých let natočila Lisa Gastoni v Británii přes dvacet filmů, většina z nich je však dnes již zapomenuta. Připomenout se ale sluší legendární komedii TŘI MUŽI VE ČLUNU (Three Men in Boat, 1956), nedlouho nato se postupně propracovala i k hlavním rolím, začala účinkovat také v televizních seriálech. V Británii pracovala naposledy počátkem šedesátých let, kdy s Richardem Basehartem vytvořila ústřední dvojici v dobrodružném filmu VÍZUM DO ČÍNY (Visa to Canton, 1961), poté se vrátila do rodné Itálie. V roce 1961 se provdala za uznávaného fyzika Constantina Manose, jejich manželství mělo ale jen krátké trvání, později bylo její jméno spojováno s filmovým producentem Josephem Frydem.

Vzhledem k tomu, že ji předcházela pověst krásné a poměrně úspěšné herečky, dostala hned hlavní roli ve filmu KRÁLOVNA MOŘÍ (Le avventure di Mary Read, 1961), v němž hrála piráta v sukních. Režisér tohoto filmu a tvůrce standardního dobrodružného žánru Umberto Lenzi ji pak angažoval ještě do dalších filmů (POSLEDNÍ GLADIÁTOR - L′ultimo gladiatore, 1964), začala točit i s jinými režiséry, jako Milady de Winter se například objevila v Bragagliově komedii ČTYŘI MUŠKETÝŘI (I quatro moschettieri, 1963). Hlavní ženskou roli ztvárnila také ve dvou sci-fi příbězích režiséra Antonia Margheritiho ZLOČINCI Z GALAXIE (I criminali della galassia, 1965) a PRŮHLEDNÍ MUŽI PŘICHÁZEJÍ Z MARSU (I diafanoidi vengono da Marta, 1966). Tady s ní hrál začínající Franco Nero, s nímž se později před kamerou setkala několikrát i v 70. letech.

Komedie, kriminálky, dobrodružné filmy včetně dnes zatracovaného žánru sandálu a meče, to vše v průměrných kvalitách, takové byly italské filmy Lisy Gastoni první poloviny šedesátých let, první hodnotnou příležitost dostala od Carla Lizzaniho ve filmu PROBUĎ SE A ZABÍJEJ (Svegliati e uccidi, 1966), v němž vytvořila pár s rakouským hercem Robertem Hoffmanem. Lisa Gastoni za svou roli zpěvačky Yvonne dostala italský Zlatý glóbus a Stříbrnou stuhu udělovanou Italským syndikátem filmových novinářů. Dalším vrcholem jejího filmového herectví se stalo drama nevyrovnaného vztahu lékařky a jejího synovce DĚKUJI, TETIČKO (Grazie, zia, 1968). Hlavní roli měla původně hrát francouzská hvězda Annie Girardot, po jejím odmítnutí přijala nabídku právě Lisa Gastoni, která opět sklidila úspěch a postava tety Ley jí vynesla prestižní Zlatou plaketu v rámci udílení cen Davida di Donatello.

Neukojené umělecké ambice vedly Lisu Gastoni k rozhodnutí pracovat pouze s tvůrci hodnotných filmů. Na jednu stranu to pochopitelně znamenalo značný úbytek jejích rolí v sedmdesátých letech, na stranu druhou ale rozšířila svou filmografii o hodnotné tituly, které jí znovu přinesly prestižní ceny. Mussoliniho milenku Claru Petacci hrála v dramatu POSLEDNÍ DNY MUSSOLINIHO (Mussolini: ultimo atto, 1974), do nějž ji přizval znovu Carlo Lizzani. Svou druhou Stříbrnou stuhu obdržela Lis Gastoni za film Florestana Vanciniho HOŘKÁ LÁSKA (Amore amaro, 1974).

Koncem sedmdesátých let Lisa Gastoni na bezmála třicet let opustila svět filmu a věnovala se malování a psaní. Jejím velkým comebackem se stal film SVATÉ SRDCE (Cuore sacro, 2005), v němž hrála tetu hlavní hrdinky (slovenská herečka Barbora Bobuľová) a za svůj výkon získala nominaci na Stříbrnou stuhu i Donatellovu cenu. Od té doby se znovu příležitostně ve vedlejších rolích objevuje ve filmu i televizi.

Pavel "argenson" Vlach