Madeleine Renaud

Herečka Madeleine Renaud byla po několik desetiletí významnou osobností francouzského divadla, několik pozoruhodných rolí po sobě ale zanechala i na filmovém plátně. Narodila se v Paříži do bohaté rodiny, otce však ztratila již v dětství. Náhodná příležitost k veřejnému vystoupení v recitaci v ní probudila zájem o herectví a po první světové válce studovala na Národní konzervatoři dramatického umění.

Studium herectví ukončila s první cenou v oboru komedie a hned po absolutoriu zamířila do nejslavnějšího francouzského divadla Comédie Française, s nímž zůstala spjata čtvrt století (1921-1946). Vzrůstem malá herečka (měřila jen 152 centimetrů) se brzy zařadila mezi přední osobnosti a ve dvacátých letech odehrála desítky vedlejších rolí, převážně dívek s nenáročným psychologickým profilem. Již v němé éře se objevila i před filmovou kamerou, ale teprve příchod zvuku mohl plně zhodnotit její herecký projev. V roce 1922 se poprvé provdala, jejím manželem se stal výrazně starší herec Charles Granval (1882-1943). Rok po svatbě se jim narodil syn, později taktéž významný divadelní herec Jean-Pierre Granval (1923-1998).

Ačkoli příslušnost k Comédie Française prakticky vylučovala větší kariéru ve filmu, Madeleine Renaud se během třicátých let objevila ve velkých rolích v bezmála dvaceti filmech. Skutečnou hvězdou stříbrného plátna se sice nestala, ale její popularita vzrostla. Její prvním významným filmem byla adaptace Achardovy divadelní hry JAN Z MĚSÍCE (Jean de la Lune, 1931), později dostala příležitosti od dalších významných režisérů jakými byli Maurice Tourneur (ZLODĚJ – Le voleur, 1933) nebo Julien Duvivier (MARIA CHAPDELAINE, 1934 – za tento film obdržela Velkou cenu francouzské kinematografie). Některé její filmy z té doby byly uvedeny i v československých kinech, což byl například případ tragické lásky mezi studentkou medicíny a nemocným mladíkem STUDENTKA HELENA WILLFUROVÁ (Hélène, 1936).

Mezitím stoupal i její význam na jevišti a koncem třicátých let již patřila k předním osobnostem Comédie Française a hrála převážně hlavní role (Ifigenie, Lazebník sevillský, Překvapení lásky). Na přelomu 30. a 40. let natočila čtyři filmy s režisérem Jeanem Grémillonem, z nichž zmínku zaslouží ZÁHADNÝ PAN VICTOR (L´étrange Monsieur Victor, 1938). V roce 1940 se provdala za herce Jean-Louise Barraulta (1910-1994) a s ním v roce 1943 nastudovala představení Saténový střevíček. Jeho úspěch pak vedl k tomu, že v roce 1946 oba opustili Comédie Française a založili vlastní divadelní společnost Renaud-Barrault, která našla zázemí v Théâtre Marigny, hráli také v Théâtre des Celestins.

Plně vytížená divadlem natočila Madeleine Renaud od konce války již jen osm filmů. Objevila se ve slavných Ophülsových RADOVÁNKÁCH (Le plaisir, 1951), ve dvou filmech z počátku šedesátých let zasazených do starší či nedávné historie ztvárnila dvakrát postavu abatyše (ROZHOVORY KARMELITEK – Le dialogue des carmélites, 1960; NEJDELŠÍ DEN – The Longest Day, 1962), výraznou vedlejší roli markýzy jí pak přinesla komedie TAHAT ĎÁBLA ZA OCAS (Le diable par la queue, 1969). Hlavní roli hrála ve filmu Marguerite Durasové CELÉ DNY VE STROMECH (Des journées entieres dans les arbres, 1974), což byl přepis stejnojmenné divadelní hry, v níž Madeleine Renaud hrála v Théâtre d´Orsay. V tomto filmu se také znovu setkala s J. P. Aumontem, s nímž natočila i svůj první zvukový film.

Doménou Madeleine Renaud ale zůstávalo především divadlo, v letech 1959-1968 vedl její manžel Jean-Louis Barrault scénu Théâtre Odéon, později pak spolu působili na dalších jevištích, od roku 1981 bylo jejich útočištěm Théâtre du Rond-Point, známé v té době jako Théâtre Renaud-Barrault. Pozoruhodné výkony podala Madeleine Renaud v představeních Harold a Maud nebo Šťastné dny, za něž obdržela Cenu kritiky, bohaté uplatnění jí ale znovu nabízela i klasika (Molière, Čechov, Beaumarchais, Shakespeare). Na jevišti stála naposledy koncem osmdesátých let ve hře M. Durasové Anglická milenka, poslední filmovou roli babičky hrála ve SVĚTLE JEZERA (La lumière du lac, 1988).

Madeleine Renaud zemřela v Paříži 23. září 1994 ve věku 94 let.

Pavel "argenson" Vlach