Reklama

Reklama

Lilla Brignone

Lilla Brignone

nar. 23.08.1913
Řím, Lazio, Itálie

zem. 24.03.1984 (70 let)
Řím, Lazio, Itálie

Biografie

Italská herečka Lilla Brignone patřila k významným osobnostem poválečného divadla, odehrála ale také bezmála padesát vedlejších rolí ve filmu. Lilla, vlastním jménem Adelaida, pocházela z umělecké rodiny a narodila se v Římě. Jejím otcem byl dlouhodobě úspěšný režisér Guido Brignone (1886-1959), matka Lola Brignone-Visconti (1891-1924) byla divadelní a filmovou herečkou, v oblasti umění se pohybovali i další příbuzní, například teta z otcovy strany, herečka Mercedes Brignone (1885-1967).

Lilla Brignone se díky rodičům od dětství seznamovala se světem filmu a divadla. S herectvím na jevišti začínala Lilla v patnácti letech a není nijak překvapivé, že debut před filmovou kamerou absolvovala pod režijním vedením svého otce Guida, v jehož historickém filmu TERESA CONFALONIERI (1934) se objevila v menší roli šlechtičny na plese. Poté dvakrát točila s režisérem Gennarem Righellim, který jí poskytl větší příležitost v adaptaci Pirandellovy hry ROZMYSLI SI, JAKOUBKU (Pensaci Giacomino, 1937). Jinak se ale Lilla Brignone v počátcích své herecké dráhy filmu spíše vyhýbala a preferovala divadlo, kde jí cenné zkušenosti předávali významní herci jako Ruggero Ruggeri nebo Memo Benassi.

K vrcholům svého divadelního herectví dospěla Lilla Brignone po druhé světové válce, kdy byla několik let členkou Teatro Piccolo v Miláně. Na této scéně pracovala s významným režisérem Giorgiem Strehlerem a podávala pozoruhodné výkony v shakespearovském repertoáru (Romeo a Julie, Richard III., Zkrocení zlé ženy, Bouře, Macbeth), v ruské klasice (Racek, Zločin a trest), ale i v díle dalších zahraničních dramatiků. V Miláně se také odehrálo setkání s hercem Giannim Santucciem (1911-1989), který se stal jejím životním partnerem, později založili vlastní divadelní společnosti a vytvořili jeden ze stěžejních párů italského poválečného divadla.

I když byla značně vytížená divadlem, počátkem 50. let se Lilla Brignone začala vracet před filmové kamery, především v dramatickém žánru ve vedlejších rolích prezentovala zajímavé psychologické portréty žen ve zlomových životních situacích. Připomeňme alespoň film RÝŽOVÁ POLE (La risaia, 1956) nebo i u nás uvedené SNY VE SKŘÍNI (I sogni nel cassetto, 1957), kde ztvárnila matku hlavní hrdinky. Podobnou postavu pak hrála ve filmu BOUŘLIVÉ LÉTO (Estate violenta, 1959). Její úlohy matek vyvrcholily v Antonioniově filmu ZATMĚNÍ (L'eclisse; 1962).

Co se týče divadla, sluší se připomenout několikerou spolupráci s režisérem Luchinem Viscontim koncem padesátých let (Čarodějky ze Salemu, Slečna Julie). Kromě divadla a filmu rozšířila Lilla Brignone své aktivity také o dabing, mluvila například za americkou hvězdu Katharine Hepburn nebo za francouzské herečky Simone Signoret a Anouk Aimée. Mezitím přišla šedesátá léta, která byla pro Lillu Brignone obdobím největšího pracovního vytížení před kamerou. Od rolí matek přešla k postavám žen z nejvyšší společnosti (CÍSAŘSKÁ VENUŠE - Venere imperiale, 1963), velké příležitosti jí přinesly i dobově oblíbené televizní seriály (KAPITÁNSKÁ DCERKA - La figlia di capitano, 1965; SNOUBENCI - I promessi sposi, 1967). Poslední větší role ve filmu hrála v komediích ZLOMYSLNOST (Malizia, 1973) a LEHKÝ HŘÍCH (Peccato veniale, 1974).

Během sedmdesátých let působila Lilla Brignone v divadle Teatro Stabile v Janově, kde zazářila v představeních Kdo se bojí Virginie Woolfové nebo Přízraky od Henrika Ibsena. Po profesní stránce se pak i ve vyšším věku umělecky vyvíjela pod vedením mladého nadějného divadelního režiséra Giancarla Sepe (Dům Bernardy Alby, Tanec smrti). Jako jedna z nejlepších interpretek díla Luigiho Pirandella se krátce před smrtí představila ve hře Každý má svou pravdu.

Lilla Brignone zemřela následkem nádorového onemocnění v Římě 24. března 1984 ve věku sedmdesáti let. Až do smrti ale neúnavně pracovala, chystané premiéry představení Williamsovy hry Tramvaj do stanice touha se však nedožila.

Pavel "argenson" Vlach

Reklama

Reklama