Claude Nollier

Herečka Claude Nollier byla aktivní hlavně v divadle, ale i když s filmem spolupracovala jen sporadicky, dokázala zaujmout v několika velkých rolích i mimo Francii. Narodila se v Paříži jako Marie Louise Emilie Nollier a herectví studovala na pařížské konzervatoři. Tady ji také poprvé zaznamenala filmová kamera v krátkém dokumentu o budoucích adeptech herectví (PREMIER PRIX DU CONSERVATOIRE, 1943). Ve formátu celovečerních snímků debutovala vedlejší rolí ve Valentinově manželském dramatu RADOSTNÝ ŽIVOT (La vie de plaisir, 1944), tento film byl ale hned po osvobození od německé okupace kvůli svému pojetí zakázán.

Mezitím Claude Nollier dokončila konzervatoř a začala hrát divadlo, zpočátku účinkovala v Théâtre Saint-Georges, v letech 1946-1951 měla stálé angažmá v nejslavnějším francouzském divadle, Comédie Française. Na této scéně odehrála řadu vedlejších rolí převážně ve francouzské klasice (Racine, Corneille, Hugo), zazářila ale také Johanka z Arku v oratoriu Jeanne au bucher (Johanka na hranici) uvedeném v roce 1950 v pařížské Opeře. Ve stejném roce ji v celosvětovém měřítku zviditelnila postava Elsy Lundensteinové obviněné z vraždy manžela ve slavném Cayattově justičním dramatu SPRAVEDLNOSTI JE UČINĚNO ZADOST (Justice est faite, 1950).

Z její další spolupráce stojí za zmínku dvojí spolupráce s populárním komikem Fernandelem. Ve filmu ZAKÁZANÉ OVOCE (Le fruit défendu, 1952) hrála jeho podváděnou manželku, o dva roky později naopak jeho sobeckou švagrovou Julii ve filmu JARO, PODZIM A LÁSKA (Le printemps, l'automne et l'amour, 1955). Mezitím točila i mimo Francii, v britském muzikálu MOULIN ROUGE (1952) ztvárnila velkou roli hraběnky de Toulouse-Lautrec, v italském dramatu SVĚT JE ODSUZUJE (Il mondo le condanna, 1952) dostala opět úlohu podváděné manželky hlavního hrdiny (Amedeo Nazzari). Menší role skutečných historických osobností hrála ve dvou velkofilmech Sachi Guitryho, nejprve jako hraběnka Olympia de Soissons (KDYBY MI VERSAILLES VYPRÁVĚLY - Si Versailles m'était conté, 1954), potom jako Anna Rakouská (KDYBY NÁM PAŘÍŽ VYPRÁVĚLA - Si Paris nous était conté, 1956).

Po opuštění Comédie Française vystřídala působení na několika dalších pařížských scénách, zúčastňovala se i divadelních festivalů. Na její někdejší divadelní roli Johanky z Arku navazovalo pozvání do Rakouska, kde hrála hlavní roli ve filmové verzi Beethovenovy opery FIDELIO (1956). Z jejích dalších filmů mimo francouzskou produkci připomeňme britskou romanci LÉTO ZELENÁČŮ (The Greengage Summer, 1961) režiséra Lewise Gilberta. Mezitím se vrátila i k postavě Anny Rakouské ve slavném televizním zpracování Dumasova románu TŘI MUŠKETÝŘI (Les trois mousquetaires, 1959) s J. P. Belmondem v hlavní roli.

Ve filmu hrála naposledy v rámci Duvivierova povídkového projektu ĎÁBLOVO DESATERO (Le diable et les dix commandements, 1962), od té doby se objevovala jen v televizi, kde ještě koncem sedmdesátých let hrála v několika seriálech. Claude Nollier zemřela 12. února 2009 ve věku 89 let.

Pavel "argenson" Vlach