Philippe Lemaire

Francouzský herec Philippe Lemaire se na domácí půdě stal hvězdou již krátce po druhé světové válce, u nás je známý spíše až z pozdějších kostýmních dobrodružných filmů ze šedesátých let. Narodil se v Moussy-le-Neuf nedaleko Paříže do rodiny s námořnickou tradicí, v dětství přišel o oba rodiče a byl vychován u tety. Studoval na internátních školách ve Fontainebleau a Paříži, po válce si krátce zahrával s myšlenkou vstoupit k námořnictvu, jak bylo v jeho rodině tradicí, mezitím se ale díky svému vzhledu začal prosazovat jako model.

Herectví studoval na dramatické škole René Simona a před kamerou stál poprvé ve filmu ROGER LA HONTE (1946), následně odehrál několik dalších bezejmenných rolí, první větší příležitost dostal ve dvojici s Dany Robin v melodramatu MILENCI JSOU SAMI NA SVĚTĚ (Les amoureux sont seul au monde, 1949). Mezi přední hvězdy poválečné francouzské kinematografie pronikl postavou zpěváka Jacquese Lamberta v hudební komedii POJEDEME DO PAŘÍŽE (Nous irons à Paris, 1950), která byla v daném roce nejúspěšnějším titulem v kinech. S režisérem tohoto filmu Jeanem Boyerem pak Lemaire točil ještě třikrát (s hostující Audrey Hepburn to byl například film MONTE CARLO BABY, 1951).

Teprve počátkem 50. let začal Philippe Lemaire hrát také divadlo, mezitím se také poprvé oženil, první manželství s divadelní herečkou Nicole Pinton však vydrželo jen dva roky (1949-1951). Během padesátých let točil Philippe Lemaire několik filmů ročně, hrál převážně hlavní role, střídal různé žánry, stejně tak i slavné herecké partnerky jako Jeanne Moreau, Michèle Morgan nebo Françoise Arnoul. Z významnějších režisérů připomeňme J. P. Melvilla, s nímž natočil drama KDYŽ BUDETE ČÍST TEN DOPIS (Quand tu liras cette lettre, 1953). Tady byla jeho partnerkou herečka Juliette Gréco (*1927), která se v témže roce stala jeho druhou manželkou, rok po svatbě se jim narodila dcera Laurence-Marie Lemaire (*1954).

S režisérem Alexandrem Astrucem natočil Lemaire mezinárodně oceněný film ŠPATNÉ ZNÁMOSTI (Les mauvaises rencontres, 1955), jinak se ale pohyboval spíše v nenáročných titulech, komerčně ovšem velmi úspěšných. V roce 1956 se rozvedl s Juliette Gréco, o tři roky později uzavřel třetí sňatek s Claude Bouton, s níž pak měl ještě jednoho syna. Koncem padesátých let dospěla Lemairova hvězdná sláva ke konci, ke slovu přišla nová vlna a noví herci, byť mladší jen o pár let (Trintignant, Belmondo, Delon). Philippe Lemaire ale brzy našel novou polohu ve vedlejších rolích v historických kostýmech, v nichž se v mezinárodním měřítku zviditelňoval po celá šedesátá léta.

Jako šéf pařížské policie generál Gaston de Ferrussac se objevil ve slavném filmu CARTOUCHE (1962), v menší roli markýze de Vaudreuil jsme jej mohli vidět po boku Jeana Maraise ve filmu ŽELEZNÁ MASKA (Le masque de fer, 1962). Co se týče dobrodružných historických filmů, nejčastěji točil s Bernardem Borderie, poprvé spolu pracovali na filmu RYTÍŘ DE PARDAILLAN (Le chevalier de Pardaillan, 1962). Ve dvou dílech Borderieho ságy o krásné Angelice se pak Lemaire objevil jako intrikánský hrabě de Vardes (ANGELIKA, MARKÝZA ANDĚLŮ - Angélique, marquise des anges, 1964; ANGELIKA A KRÁL - Angélique et le roi, 1966). S Borderiem točil Lemaire naposledy v roce 1967 (PROTIGANGOVÁ BRIGÁDA - Brigade antigangs, 1967).

Již v padesátých letech pracoval Lemaire s italskými režiséry, později přijal účast také v několika mezinárodních koprodukcích, s českou hvězdou Olgou Schoberovou se například setkal ve westernu ZLATOKOPOVÉ Z ARKANSASU (Die Goldsucher von Arkansas, 1964), hrál i ve dvou dobrodružných filmech Gianfranca Paroliniho (KOMMISAR X - DREI GELBE KATZEN, 1966). Od konce šedesátých let se stále častěji objevoval hlavně v televizi, u nás jsme jej mohli například vidět v seriálu MARKÝZ DE BOIS DORÉ (Les beaux messieurs de Bois Doré, 1976), v divadle se častěji objevoval na jevišti Théâtre des Célestins. Naproti tomu jeho spolupráce s filmem se tehdy minimalizovala - za celá sedmdesátá léta natočil jen čtyři snímky.

Závěr Lemairovy herecké kariéry je spojen s několika podružnými rolemi v osmdesátých letech, připomeňme například postavu profesora Saveria Petacciho, otce titulní hrdinky (Claudia Cardinale) v příběhu o Mussoliniho slavné milence CLARETTA (1984). Poté hrál téměř výhradně v televizi, ke spolupráci s filmem byl přizván znovu až po dlouholeté přestávce pro menší úlohu kardinála d'Etigues v dobrodružně laděné historické kriminálce ARSENE LUPIN - ZLODĚJ GENTLEMAN (Arsène Lupin, 2004).

14. března 2004 oslavil Philippe Lemaire své 77. narozeniny. Následující den spáchal sebevraždu skokem pod vlak metra.

Pavel "argenson" Vlach