Vadim Berojev

Major „Vichr“, tak se jmenovala jeho nejslavnější filmová postava a zároveň jeden z nejznámějších filmů, ve kterých Vadim Borisovič Berojev hrál. Narodil se 10. 1. 1937, jako u mnoha jiných se však i u něj zdroje rozcházejí v informaci o místě narození; někde je uváděn polský Lvov, někde je uváděn Beslan v Severní Osetii-Alanii. K tomuto zdvojení údajů došlo nejspíš kvůli tomu, že se rodina krátce po jeho narození z Osetie do Lvova přestěhovala kvůli práci Vadimova otce. V roce 1954 ukončil studium na 35. lvovské střední škole, současně studoval hudební konzervatoř obor klavír.

V roce 1958 ukončil Národní umělecký institut A. V. Lunačarského, kde studoval u pedagogů Varvary Alexejevny Vronské, Nikolaje Vasiljeviče Petrova a Borise Nikitoviče Dokutoviče. V témže roce byl přijat do divadla Mossovětu; zde hrál např. ve představeních 'Život Saint-Exupéryho' nebo 'Maškaráda'. Od roku 1962 k práci v divadle přibral ještě působení v rozhlase, kde pracoval společně se svou manželkou Elvírou Brunovskou.

Kromě působení v divadle hrál i v několika televizních a filmových inscenacích a filmech, výčet jeho filmů je však pohříchu krátký. V roce 1964 hrál ve filmové inscenaci 'Leningradský prospekt', o rok později hrál společně se svou ženou ve filmové inscenaci 'Já, ty a telefon'. V roce 1971 hrál společně s Tatjanou Peltcer a Tatjanou Vasiljevou v televizní inscenaci 'Důstojník námořnictva'. V roli Gorbunova v této inscenaci se ve filmu objevil naposledy. Nejslavnější jeho rolí je však již zmiňovaná role statečného rozvědčika majora Vichra.

Vadim se k sobě nechoval úplně zodpovědně a v poměrně vysoké míře konzumoval alkohol. V době natáčení Majora Vichra mu režisér filmu Jevgenij Taškov řekl: „Vadime, s tímhle přístupem vydržíš ještě tak čtyři roky.“ Spletl se jen o dva roky. V dobu, kdy se země hotovila k okázalým oslavám 50 let SSSR ulehl Vadim v nemocnici. Neměl už žádné iluze o možnosti svého uzdravení. Když s ženou jel taxíkem do nemocnice, požádal řidiče, aby ho provezl po Moskvě, chtěl se naposledy projet kolem milovaného divadla, podívat se na Rudé náměstí... Říká se, že Berojev zemřel při plném vědomí, jen nebyl už schopen mluvit, s blízkými se tak rozloučil pouze pohledem. Vadim Berojev zemřel v roce 1972 ve věku pouhých 35 let v Moskvě na cirhózu jater, pohřben je na Vídeňském (německém) hřbitově.

Vadimova dcera Jelena Vadimovna Berojeva se rovněž stala divadelní a filmovou herečkou, v rodinné tradici pokračují i její synové Jegor a Dmitrij.

Vadim Berojev je od roku 1969 národním umělcem RSFSR.

Eva "Jezinka.Jezinka" Nováková