Alexej Alexejev

Alexej Petrovič Alexejev se narodil jako nejmladší ze čtyř synů v rodině kupce a spolumajitele tkalcovské továrny. Ta byla později znárodněna a otec byl jako kulak vyslán do vyhnanství v Archangelské gubernii, děti vychovávala matka. Alexej vychodil devítiletku a v roce 1931 začal pracovat jako kontrolor v textilce. Do r. 1936 vystřídal ještě několik profesí, než se vydal do Moskvy splnit si svůj dlouholetý sen – stát se hercem. Uspěl a nastoupil do herecké školy při Mosfilmu. Po čtyřech letech absolvoval a nastoupil do angažmá moskevského filmového studia.

Když byl brzy poté v listopadu povolán k výkonu vojenské služby, byl zařazen do souboru Ústředního divadla Rudé armády, jenže ten byl po napadení Sovětského svazu zrušen a herec byl i s dalšími odvelen ke 23. střeleckému pluku v Iževsku. V řadách pluku utvořili z nových vojáků frontovou uměleckou brigádu, v jejich řadách působil Alexejev do srpna 1943. Tehdy byl převelen k bojovým jednotkám. Účastnil se bojů 1. Ukrajinského, Leningradského a 3. Běloruského frontu. Byl vyznamenán medailemi „Za bojové zásluhy“ a „Za vítězství nad Německem“.

Záhy po demobilizaci byl opět přijat do Státního divadla filmového herce fungujícího pod Mosfilmem. Tato instituce nakonec byla i po přejmenování jeho domácí scénou po celou dobu kariéry, odsud odešel až na penzi. Ostatně právě jí může děkovat za bohatou filmovou kariéru, která započala už v roce 1938 epizodní rolí ve filmu Novaja Moskva (resp. v r. 1931 se mihl v krátké propagandistické agitce). Už se svým druhým filmem Zakonem žizni zažil, jaké to je hrát v zakázaném díle. On sám následky nenesl, ale film, který kritizoval elity (v době, kdy společnost na prahu války chtěli po kampaních z druhé poloviny třicátých let naopak uklidnit), byl záhy stažen z kin a na určitou dobu uklizen.

Vpoválečné kinematografii se objevil v celé řadě tehdejších filmových hitů – Pověsť o 'Nějistovom' (v hlavní roli), Příběh opravdového člověka, Admirál Ušakov i jeho pokračování Korabli šturmujut bastiony, God kak žizň, Po tonkomu ldu a dalších. V televizi hrál např. v oblíbeném seriálu Věčnyj zov a Češi a Slováci ho zase ve své době mohli vidět v koprodukčním filmu Puščik jede do Prahy.

Alexej Alexejev byl slavným hlasem sovětského dabingu. Daboval na pět set filmů a postupně se vypracoval i na režiséra tohoto specifického filmového odvětví. Poslední jeho filmovou rolí byl Ind Pirs ve sci-fi Sputnik planety Uran. Na začátku 90. let onemocněl rakovinou, z níž se po operaci vyléčil.

Vedle Alexeje získal celostátní uznání ještě jeho starší bratr Benedikt, biolog specializující se na tropické rostliny.

chamonix