Micheline Dax

Jako všestranná osobnost francouzského kulturního dění několika uplynulých desetiletí je Micheline Dax dnes nositelkou dvou vysokých státních vyznamenání, ve Francii si udržuje dlouholetou popularitu díky televizi a dabingu, natočila ale také přes čtyřicet filmů a po boku největších hvězd měli možnost se s její tváří seznámit i naši diváci. Narodila se v Paříži jako Micheline Eternon a k herectví se dostala díky své matce, která byla nadšenou fanynkou operety. Micheline Dax studovala v proslulé herecké škole René Simona a s divadlem začala krátce po druhé světové válce v rámci uskupení Les Branquignols, které vedl Robert Dhéry.

Právě s Dhéryho souborem se poprvé objevila i před kamerou v komedii POTŘEŠTĚNEC (Branquignol, 1949), v padesátých letech pak točila i několikrát ročně, a i když v různých žánrech, převažovaly komedie. Jen výjimečně dostala příležitost v podobě hlavní role, na předních místech plakátů se její jméno objevilo například u dobově úspěšné veselohry TENTO KRÁSNÝ SVĚT (Ce joli monde, 1957), na místě je také zmínit postavu dobrodružné založené Loly ve filmu O DÉLKU HLAVY (Courte tête, 1956), kde hrál i tehdy ještě málo známý Louis de Funès. Hlavní roli ve filmu hrála naposledy v komedii PROTI SRSTI (À rebrousse poil, 1959), která ovšem měla v kinech nevalný úspěch. U nás jsme ji mohli vidět jako vdovu Marjorie v komedii SYMPATICKÝ DAREBA (Tendre voyou, 1966) s J. P. Belmondem v hlavní roli.

Sama Micheline Dax se původně bránila pozici herečky bulvárního divadla, nakonec ale právě v nenáročných komediích a operetách našla svou parketu a v padesátých letech slavila značné úspěchy. Často účinkovala v Théâtre des Célestins nebo Théâtre Edouard VII, spolupracovala s významnými režiséry jako byli J. L. Barrault, Pierre Dux nebo Pierre Mondy. Kromě toho uplatnila i své pěvecké schopnosti a již v padesátých letech její hlas zazněl na gramofonových deskách, svá vlastní alba vydala až v letech 1973 a 1981. Kromě divadla a filmu začala na přelomu 50. a 60. let spolupracovat také s televizí, kde hrála v seriálech i adaptacích divadelních her. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let natočila tři filmy s režisérem Raoulem André, který jí v komedii VELKÝ KRÁM (Le grand bidule, 1967) poskytl poslední větší příležitost před kamerou.

V sedmdesátých letech Micheline Dax prakticky zmizela z filmu, o to větší popularitu jí zajistila televize, kde v té době moderovala postupně několik oblíbených televizních soutěží. Tehdy začala pracovat také pro dabing, který později zastínil všechny její další aktivity. Její hlas mohli francouzští diváci slyšet v animovaných příbězích o Tintinovi a Astérixovi, proslula také jako čarodějnice Uršula v americkém filmu MALÁ MOŘSKÁ VÍLA. Mezi legendy francouzského dabingu pronikla především namluvením postavičky Miss Piggy v britském animovaném seriálu THE MUPPET SHOW.

Přes značné vytížení televizí a dabingem nezanedbávala ani divadlo, v 70. letech se znovu spojila s Robertem Dhérym, pod jehož vedením hrála v Théâtre des Bouffes Parisiens. S filmem spolupracovala jen výjimečně, u nás jsme ji mohli vidět znovu až jako vydavatelku paní Belinovou v komedii EXMANŽELKA MÉHO ŽIVOTA (L’ex-femme de ma vie, 2004). Později se objevila v menších rolích babičky a sousedky ve filmech BANCS PUBLICS (2009) a LA FEMME INVISIBLE (2009). Ani v divadle dosud neřekla poslední slovo a v roce 2004 byla nominována na prestižní Molierovu cenu za herecký výkon v ženské hlavní roli (Řidič slečny Daisy v Théâtre Saint Georges). V roce 2005 nastudovala pro Petit Théâtre de Paris kontroverzní, ale celosvětově úspěšnou hru Monology vagíny, v níž účinkovala ještě v letech 2008-2009.

Micheline Dax je od roku 1960 vdaná, jejím manželem je herec, skladatel a zpěvák Jacques Bodoin (*1921). Jejich dcera Véronique Bodoin je herečkou a televizní moderátorkou. V roce 1985 vydala Micheline Dax své knižní vzpomínky pod názvem Je suis gugusse, voilà ma gloire. Za celoživotní přínos francouzské kultuře obdržela v roce 2008 Řád umění a literatury udělovaný ministerstvem kultury, v roce 2012 byla dekorována nejvyšším francouzským státním vyznamenáním, Řádem Čestné legie.

Pavel "argenson" Vlach