Jean-Louis Barrault

Jean-Louis Barrault, francouzský herec, režisér, mim a důležitá postava pro francouzské divadlo, se narodil 8. září 1910 ve francouzském městě Le Vesinet jako syn lékárníka. Brzy se rozhodl pro uměleckou kariéru, vystudoval herectví v Théâtre de l'Atelier pod vedením Charlese Dullina (Bídníci, 1934) a roku 1931 se dočkal svého hereckého debutu ve hře Volpone v Dullinovu divadle.

U Dullina se Barrault naučil také pantomimě. Začal se kreativně rozvíjet a roku 1935 vytvořil vlastní divadelní adaptaci (pantomimickou hru) Faulknerova románu Když jsem umírala. Tou dobou se se také Barrault objevil ve svém prvním filmu, Les Beaux Jours. Jeho nejslavnější role přišla s filmem Děti ráje (1944), režírovaným Marcelem Carném. Díky ztvárnění slavného mima Baptista Deburaua se Barrault dočkal mezinárodního uznání.

Roku 1940 se oženil s herečkou Madeleine Renaud (Radovánky; Celé dny ve stromech...), kterou následoval do Comédie Française, tradičního francouzského divadla. Mimo jiné se zde Barrault objevil např. v roli Hamleta. Hledajíc nové příležitosti pro uplatnění své kreativity, založil roku 1946 Barrault se svojí ženou vlastní divadelní skupinu, kde se následně chopil mnoha rolí včetně režie, produkce a herectví. Když tato divadelní společnost získala ke konci 50. let vládní podporu, přesunuli se do Théâtre de l'Odéon a jako prosperující divadlo změnili jméno na Théâtre de France.

Za svoje divadelní úsilí jsou Barraultovi připisovány zásluhy na obnovení francouzského divadla pro Druhé světové válce. Byl mistrem jak klasického, tak avantgardního divadla a pomohl dramatikům jako Eugène Ionesco, Jean Genet a Samuel Beckett uvést svá první díla před francouzské publikum.

Roku 1968 potkaly Barraulta pracovní komplikace související se studentskými protesty v Paříži. Nechal totiž demonstranty použít jeho divadlo, čímž si zprotivil vládu a ve výsledku tak přišel o divadlo i o finanční podporu. Menší rozpočet ho ale od divadla odradit nedokázal. Po nějakém čase našel Barrault pro svou hereckou společnost nový domov, Théâtre du Rond Point, kde zůstal až do roku 1992. Zemřel o dva roky pozěji, 22. ledna 1994, u sebe doma v Paříži. Údajně se jednalo o infarkt během spánku. Až po smrti se dočkal uznání pro svůj umělecký přínos. Jacques Toubon, francuzský ministr kultury, prohlásil v Los Angeles Times, že slavný herec/režisér „vyzdvihl během svých triumfálních cest do zahraničí francouzskou i divadelní vlajku" s tím, že byl navíc „jedinečnou směsí jemnosti a síly, inteligence a energie".

ČSFD.cz