Siegmund

Je to zvláštní, ale tento film jsem neznal. Při jeho sledování jsem se nechal unášet přirozeným a přesvědčivým výkonem Davida Scheinera, který hrál Jožku. Vzhledem k tomu, že není ve schopnostech ani ne 8letého kluka naučit se tak perfektně filmovou roli a tak prvotřídně ji zahrát, musel se s ní David Scheiner opravdu sžít. Filmové zpracování námětu je prvotřídní. Děj volně plyne a má hlavu a patu. Naprosto nenásilnou a dětem srozumitelnou formou je zde podáváno životní dilema Jožkova dědečka. Jožkův dědeček býval v Královicích převozníkem. Nyní tam je však postavený most a dokonce se bude bourat i jeho chalupa. Dědeček se proto rozhodl odejít do domova důchodců. Jožkovi se jeho rozhodnutí však vůbec nezamlouvá a dědečkovi ho rozmlouvá. Má se děda nechat dětskými argumenty přesvědčit a postavit si novou chalupu jinde? Pozornému divákovi jistě neujde drobný logický nedostatek. Když se Jožka rozhodne vydat se za dědečkem, nastupuje do tramvaje. Číslo tohoto vozu je 6227. Jede ovšem vozem s číslem 6160. Nakonec však vystoupí z vozu číslo 6246. Přitom, jak s rozhovoru s průvodčím vyplývá, jede přímo, tedy bez přestupování, až na konečnou. Nemohl tedy přestoupit do jiného vozu. V souvislosti s tímto filmem mě napadá následující příměr. Dříve lidi museli při psaní textů vystačit s tím druhem písma, které jim nabízel psací stroj. Když se však na počítačích objevily textové editory, které nabízely desítky, ba stovky druhů písem, začali je bezmyšlenkovitě používat. Jako by platila zásada, čím víc se jich v textu objeví, tím lépe. Dnes mají tvůrci filmů k dispozici také možnosti pro tvorbu triků a efektů, o kterých se jim dříve ani nesnilo. A jako by i zde platila zásada, čím jich bude ve filmu víc, a čím budou šílenější, tím lépe. Ano, těmi je potřeba ohromit diváka. Děj? Ten nezřídka stojí bohužel až na druhém místě.

Myslím, že tuto krátkou pohádkovou komedii nejlépe charakterizuje úsloví: za málo peněz hodně muziky. Opravdu se v tomto televizním filmu podařilo jeho tvůrcům ve zkratce vystihnout všelijaké lidské vlastnosti i bezelstnost a upřímnost malého chlapce. Myslím si, že toto skromné dílko by mělo co říct i dnešním dětem, neboť hlavní myšlenka filmu – nemyslet jen a jen na sebe, ale i na lidi kolem sebe a také na zvířat a životní prostředí – je stále aktuální.

Milá, byť prostá až velmi prostá komedie, plná násilně vkomponovaných scén, které jsou předurčeny k tomu, aby byly legrační a úsměvné. Na film se dá dívat jen tehdy, když od něj člověk nečeká žádný hluboký filmový zážitek, ale chce se jen odreagovat. Potom k naprosté filmové pohodě brání už jen to, že ti, co neumějí francouzsky jsou nuceni číst titulky. Myslím, že kdyby byl film kratší, vypadla by z něj hluchá místa, která tam jsou očividně jen proto, aby byl film delší.

To není film, to je defilé Josefa Kemra, Vlastimila Brodského, Luďka Kopřivy a Stelly Zázvorkové, kteří svým hereckým mistrovstvím dokázali pod taktovkou Zdeňka Podskalského vytvořit z celkem obyčejného příběhu nezapomenutelnou komedii. Divák se nekochá jen příběhem jako takovým, ale doslova hltá herecké výkony hlavních protagonistů. O tom se nedá moc psát, to se musí vidět.

Velmi nevýrazný až nezáživný film. Dívat se na něj sice dá, ale nemyslím si, že by diváka nějak výrazně obohatil nebo se mu zapsal do paměti. Vidět se však bez problémů a bez přesvědčování dá.

Oficiální text distributora je velmi stručný a víc než nepřesný, neboť označovat seriál natočený v roce 1985 za současný prostě nelze.Naopak je film jakýmsi dokumentem, jak to bylo kdysi. V současné době by se totiž něco ani v náznacích podobného nemohlo stát. Seriál má příjemný děj a herecké výkony jsou také docela dobré. Ovšem mnohem horší to je se zpracováním. V seriálu jsou místa, která nemají prakticky žádnou výpovědní hodnotu, a tím pádem se nesmírně vlečou. Hned třeba v prvním díle působí víc než otravně líčení strastiplné cesty ke strýci. Děj filmu se stane velmi záhy zcela průhledným, ale nijak to nevadí. Divák jak se děj všelijakými oklikami blíží očekávanému konci. Mrzí mě, že v podstatě šťastný konec má i jedno smutné místo v tom smyslu, že Mariánova kamarádka zůstává v dětském domově. Plně chápu, že hlavní hrdina nemusí být dokonalý, ale přiznám se, že mi doslova trhalo uši Pipovo šlapání si na jazyk. Ale i přes všechna ta negativa seriál hodnotím, zejména pro jeho obsah, jako velmi dobrý. (Pátek 31.12.2010)

Názvy jednotlivých dílů: 1. Prisťahovalci; 2. Klubovňa; 3. Súperi; 4. Boj; 5. Stará mama; 6. Kamaráti; 7. Slávnosť (Pondělí 27.12.2010)

Odpočinkový až nudný film s nevýrazným dějem a s nuceně vytvořenou zápletkou, v kterém jasně dominuje rázná a v pravém smyslu slova udatná paní Kateřina v podání Antonie Nedošinské. Překvapil mě Otomar Korbelář jako syn Čechoameričana. Pěkný komentář Marthos. (Neděle 26.12.2010)

P O Z O R ! ! ! DVD, které nabízí www.ritkavideo.cz je bez známého a vysoce ceněného komentáře, který čte Miroslav Horníček!

Docela mi vadilo, že vraha ve filmu čekal jiný konec než ve skutečnosti. (Pondělí 08.11.2010)