matmanX

Trhák celou dobu kolísá mezi geniální satirou filmového průmyslu a zoufale nudným muzikálem. Bohužel toho druhého je tady mnohem víc, než prvního. V době vzniku asi mohlo pobavit srovnání s normalizačním trashem, ale dnes odkazy vyčpěly a zůstala a jen ta napodobovaná trapnost. Doporučuji sledovat s prstem připraveným na tlačítku fast forward před většinou písniček, pak se z toho stane skvělá půlhodinová komedie.

Havěť mile překvapí civilním úvodem a vtipným poznáváním obyvatel dystopického činžáku, ze kterého by většina chtěla zdrhnout a pár pavoučků jim k tomu dá konečně pádný důvod. První polovinu funguje kombinace béčkových příšerek a sociálního přesahu překvapivě dobře. Žánrové konflikty naráží na každodenní osobní problémy a vypadá to, že dostaneme uvědomělou pulpovou klasiku ve stylu Carpenterových majstrštyků nebo Darabontovy Mlhy. Jenže pak přijde druhá polovina a jak žánrová linka, tak ta sociální jsou rozšlápnuty prvoplánovou demencí. Postavy se najednou musí chovat jako naprostí nesvéprávní idioti, kteří si neříkají důležité informace a vyvolávají konflikty jen proto, aby se něco dělo. Společenská kritika přejde z uvěřitelného zkoumání nuzného sídliště do politické ACAB agitky bez špetky humoru a sebereflexe. Divák má fandit neskutečně frustrujícímu hrdinovi, který si za všechno může sám, ale nikdy za to nevezme zodpovědnost ani nedostane ponaučení. Pavoučí breberky většinu filmu poskakující na hraně uvěřitelnosti a hororové nadsázky najednou mění pravidla svého chování i růstu scénu od scény. To všechno bych ještě mohl prominout, kdyby si film udržel béčkovou zábavu nastavenou v pavučinami pokrytých bytech. Jenže pomalé budování napětí a hnusu vystřídají akční scény s příšerným shakycamem, zřejmě aby se ušetřilo na efektovém rozpočtu, a když už se kamera přestane pokoušet o navození epileptického záchvatu, je to jen v zoufale patetických momentech neúspěšně se snažících vyvolat srdceryvnou lítost ve filmu o půlmetrových pavoucích. Celkově to působí, jako by se Vaniček nedokázal rozhodnout, co od filmu chce. Napínavý horor, béčkový výplach nebo společenskou kritiku? Zkusil tam narvat všechno, ale každá linka je ve druhé polovině tak uspěchaná a tak na sílu, že z toho vzniká jen mastný flek na podrážce bez jasné identity.

Genialita Jaye a mlčenlivého Boba byla vždy v tom, že dokázali na 5 minut ukrást film pro sebe a zavést diváka do svých fekálně perverzních myšlenkových pochodů s překvapivě lidským poselstvím. Jejich samostatný film bohužel ukazuje, že těch 5 minut je i limit snesitelnosti těchto postav, které asbolutně nefungují jako protagonisti celovečeráku.