Pevek2

Zabavne temna stylizace a spoustu dobrych napadu. A nadherna melancholie. Kdyz zacne podmorska kapela hrat a od smyccu stoupaji bublinky, ma Balej divaka v hrsti. Do absolutna se to ale nedostane ze dvou duvodu. Tim prvnim je komentar vypravece, ktery vetsinou jen popisuje, co by divak pochopil i bez nej. Tim druhym je to, ze jde o prevypraveni a ne o interpretaci znameho pribehu. Jakasi katarze sice vyplyva z toho, co nakonec rekne vypravec (a jen tady ma trochu opodstatneni), ale to mi prijde malo. I tak je to ale film, ktery stoji za to videt. Uz jen pro fantasticky vizualni a nesmirne silny konec.

Nejlepsi Katell Quillevere! Jednoduche a pritom existencialni.

V jednoduchosti toho filmu se ukryva vsechno. Od velmi, velmi intimniho rodinneho portretu, pres subtilni popis hledani sebe sama az k jakesi (skoro stredoveke) teologicko-filozoficke disputaci po roli zeny a cloveka vubec na teto zemi. Jak toho vseho Minervini dosahl je mi zahadou.

Perfektni po vsech strankach. Animovany film, ktery je moudry, nezny a pritom vytvarne svebytny a originalni jsem nevidel ani nepamatuju.

Takhle nejak mohla vypadat Cesta ven, kdyby Petr Vaclav striktne udrzel styl a herce. Sciamma vzdycky byla perfektni ve vyberu hercu a s Karidjou Touré ji vyslo, co predtim s Annais Demoustier nebo Adele Haenel. Touré je skvela, prirozena a energie tech holek utahne pribeh levou zadni. Za me jednoznacne zazitek.

Zajimavy napad i vytvarne provedeni a hodne zajimavy pribeh umlatila neustale hrajici hudba (aka kolovratek) a rychle cteny neustale trvajici voiceover. Mohlo to byt o hodne zajimavejsi.

Coz o to, holky jsou vybrane dobre, napad je zajimavy a proti nasnimani a nastrihani, stejne jako proti hereckym vykonum se neda rict pul slova. Ale chybi mi tam nejake propracovanost vztahu, nejake napeti a neco navic. Film jen nakusuje, co se deje a delo a nejde vubec po podstatnych vecech, ktere by mohly byt stokrat zajimavejsi.Treba to, jak si ty holky predstavuji svoji "materskou komunu" v praxi nebo, co na to rikal socialka.

Perfektni rezie soustredici se na to, aby byla co nejblize portretovanym detem a jejich svetum.

Leto. Nova platebni karta. Rodice na dovolene a prazdny dum, ktery ma Nicole jen sama pro sebe. Pocit svobody kazi snad jen seznam ukolu od rodicu na lednicce. A pak taky to, ze si z domu udelaja zkusebnu looserska kapela Nicolina bratra. Stephane Lafleur sazi na budovani atmosfery z drobnych detailu, na jemny humor, michany se se smutkem a horkosti. A predevsim na uveritelnost. Ten film musi byt nejednomu divakovi povedomy. A to jakym tempem plyne je stejne podmanive jako z drobnosti postaveny letni mikropribeh.

Jasne, ze se u toho musi vybavit spojeni "Bavorak pane". Nejen kvuli tomu, ze to neni ani tak pokracovani jako variace na podobne tema od stejneho autora, ale kdyz ta specialni Alpina vyjede z garaze, tak to slovni spojeni naznacuje i nefalsovany obdiv k autu, ktere je zaroven socialnim statusem jeho majitele. Jenze ten bavorak spis patri dablu a cesta do noci v nem vlastne k nicemu dobremu nepovede. Jean-Charles Hue dotahuje svoji entologicko-antropologickou metodu k dokonalosti. Neherci, kteri hraji sami sebe a rekonstruuji svoje vlastni historky vcetne mytologie sveho (kocovneho) kmene jsou absolutne realisticti. Kdyz jdou krast, tak to neni nic od stolu vykonstruovaneho, ale pusobi to naprosto verne. Stejne jako jejich charisma. A prave ta entologicka a mytologicka slozka je timhle socialnim realismem odsunuta do pozadi. Tam ji to vic slusi a odsud probublava do popredi. Iniciacni cesta mladika, boj dobra se zlem i obetovani se tak nepusobi nepatricne. A pak, ze vsechny myty uz byly odvypraveny! Nene, tvori se znovu a kazdy den. A tohle je mytus o navratu, jehoz soucasti je fantasticky bavorak.