Véča

Nejznámější a nejdražší film italské historické školy,Cabiria,vypráví o životě jedné dívky během 2.punské války.Filmu vévodí velkolepé ,monumentální stavby,davové scény s mnoha stovkami komparzisty.Film obsahuje některé scény,ve kterých jsou ukazovány výjevy,jež se podle legend během 2.punské války odehrály.Na svou dobu má film neuvěřitelně pohyblivou kameru,poprvé ve filmu tady režisér použil kameru připevněnou na vozík,se kterou pak popojížděl.Ve filmu se objevila jedna z prvních filmových hvězd vůbec,Francesca Bertini,mě osobně byl ale sympatičtější Bartolomeo Pagano,jako otrok Maciste.Titulky k filmu,napsané Gabrielem d'Annunziem,byly sice podle mého názoru příliš okázalé,třeba jméno hlavní hrdinky Cabiria znamená "Zrozená z ohně".I tak tento film měl z velké části průkopnickou úlohu a posunul možnosti filmu zase o něco dál,a proto nemůžu jinak než *****.

jééé...Žán Klód vypadá jak vožralej Voloďa...a spousta Rusů ma anglická jména o černochovi nemluvě...paráda...

Mrazík je pohádka, která proslula spíše díky častému reprízování na televizních obrazovkách, než kvůli sobě samé. Pyšný bohatýr Ivan s naivní Nastěnkou doplnění postavami ostatními by nevybočovaly z klasické struktury pohádky, kdy princ se snaží získat svou princeznu a musí při tom překonávat překážky kladené okolím i sebou samým. Přičemž postavy mají vždy jednu výraznou charakterovou vlastnost - Ivan se chvástá, sklerotický Mrazík a chamtivá Marfuša s macechou. Výrazně utkví v paměti spíše výtvarná stylizace místy hraničící s nevkusem. Kýčovité jsou především zimní scény zasněžených lesů a Mrazíkova chaloupka, přeplácaná různými ozdobami, ornamenty spojenými se zimou. Jako u jednoho z mála filmů je u tohoto dabing spíše ku prospěchu, v originálním znění hlasy herců nepůsobí tak výrazně a např. baba Jaga v hlasovém podání Františka Filipovského je nesrovnatelná s původní. Revidováno 1.2.2011 Až doposud jsem měl k Mrazíkovi silné výhrady, po zhlédnutí několika dalších pohádek můj názor ale radikálně změnilo – většina z ních je totiž mnohem kýčovitější. Děj Mrazíka je sice jednoduchý a působí naivně, ale tak je tomu v případě naprosté většiny pohádek. Přestože je Mrazík velmi výrazně výtvarně stylizovaný, tak v tomto ohledu nedosahuje takových rozměrů jako další pohádky Alexandra Roua. Stylizace souvisí i s afektovaností postav, zatímco v Království křivých zrcadel je ministr Abaž celý zelený s bradavicemi jako opradová žába, tak v Mrazíkovi vše vypadá mnohem přirozeněji, ať už jde o chodící stromy nebo zlou Marfušku.

Nemá smysl o tomto snímku spekulovat v diskursu filmu jako umění, protože tento snímek byl čistě technickým experimentem se zvukem a nejde o dílo s uměleckými ambicemi. Proto je i absurdní mluvit o Williamu Dicksonovi jako o Edisonově žákovi, nejednalo se o uměleckou školu ale o snahu vyvinout technicky dokonalejší přístroj. A jako takový by měl být tento pokus hodnocen a to se samo o sobě vymyká rozsahu hvězdičkové škály CSFD.