Mukunda

Velice příjemný film, vizuálně pěkný se slušným příběhem, trochou poselství a vynikající hudbou. Herecké výkony jsou spíše průměrné, všechno ovšem vynáší Andy Serkis coby hlavní hrdina, který prokázal, že v tomto umí chodit. Co mi snad jediné vadilo, bylo, když hlavní hrdina začal mluvit.

Teda to je ptákovina. Navíc zoufale prázdná. Napětí jsem nepocítil, jako drama to žalostně selhává, akce tam není a vlastně ani nic, čemu bych se mohl divit. Kromě filmu samého. Většinu času jen koukám na "hrdinu," který ale žádným hrdinou není, který akorát pomalu chodí, nic nedělá a přemýšlí. Na konci se tedy něco stane, ale žádné terno to není. Člověk by u tohoto snímku čekal nějaký přesah, k tomuto očekávání svádí i obsah zde, ale ničeho takového se nedočká. Koukat se na to dalo snad jen díky hereckým výkonům a více než slušné hudbě, nicméně znovu si to nepustím. Kdo neviděl, o moc nepřišel.

Je to bezesporu dobrý seriál se skvěle napsanými charaktery, naturalisticky vylíčené prostředí věznice, bez příkras, tak, jak to je. Já bych ho i snad hodnotil 5 hvězdami, protože ve svém žánru je určitě mezi nejlepšími a HBO produkce je vždy zárukou kvality. Bohužel ale mám v tomto seriálu pocit, že se tvůrci snaží, abych si k těm vyvrhelům společnosti vytvořil nějaký vztah, navzdory tomu, co jsou ti odsouzení zač. Jsou mi představovány jejich každodenní problémy, některé větší, jiné menší, a po mně se chce, abych je s nimi sdílel. Já si ale nemohu vytvořit kladný vztah k člověku, který fetuje a někoho kvůli tomu zabije. Nemohu si vytvořit vztah ani k tomu, který se opije a zabije malou holku. Pokud jsem si vytvořil kladný vztah k někomu, tak to byl ten z "druhé strany," mezi vězni jsem měl oblíbence jen jednoho. Nemohu tím pádem souhlasit s myšlenkou toho vězení, tím méně onoho muslimského fanatika, který se domnívá, že vrah a násilník by měl mít nějaká práva. Seriál se snaží diváka do této pozice dostat, což mi na něm vadí. Jinak je to však seriál kvalitní, a navzdory mým námitkám je tam až nečekaně velký filozofický přesah, který nás donutí zamyslet se.

No je to pěkný film se skvěle gradovanou atmosférou, úsměvně vypadající mimozemšťané tam nejsou tak moc, aby byli vyloženě otravní, co jsem ale nemohl odpustit, je množství scénáristických berliček, které jsou vyumělkované až příliš účelově pro závěr filmu, aby dopadl tak, jak dopadl.

Hudebně je to, jak jinak, skvělé. Vídeňská filharmonie odvedla excelentní práci a Pavarotti válí. Výprava je také skvělá a snímek se tak dá považovat za docela úspěšné převedení opery do filmu, a tedy za pokus o přiblížení této hudby širšímu publiku. Jedinou slabinou jsou herci, kteří, ač vynikající zpěváci, herci moc nejsou. Prostopášného vévodu bych snad Pavarottimu věřil, chudého studenta už ale méně, a když byl v třetím dějství opěvován coby mladík Apolónovi podobný, musel jsem se smát. Ona i ta Gilda byla docela šeredná. To jsou ale detaily, které musíme spolu s nedostatkem hereckého umu odpustit, protože zde má vizuální stránka jen dokreslit, podtrhnout stránku hudební, což se daří.

Stranou nechám hudbu, protože ta je skvělá. Vizuální zpracování Orffova díla je... dost zvláštní, řekl bych. Je to takové utržené ze řetězu, ale to Carmina Burana také jsou, a i když jsem byl ze začátku v rozpacích, ke konci se mi to začalo docela líbit. Vlastnosti těla i ducha, které jsou v textu zmíněny a rozebrány, hudebně Orffem interpretovány, tady jsou až do absurdity a grotesknosti dotaženy a tvoří tak obraz, který by člověk nečekal, který ale, když do něj pronikne, se mu může líbit. Asi si to pustím někdy ještě jednou. Jinak mě se nejvíce líbila In taberna a Cour dAmours. A Štěstěna je zobrazena famózně.

Rozhodně se nejedná o Håfströmovo nejlepší dílo, divákovi se ale dostane slušné podívané. O té hlavní zápletce, resp. o její předvídatelnosti, se dá diskutovat, nicméně dokud se zvrat nestane, tak člověk tuší, ale neví. Herecké výkony jsou dle mého slušné, překvapila mě Jennifer Aniston, u které jsem se zkrátka bál, že ze stínu své Rachel nevykročí. Zde se jí to podařilo výborně, ve své roli působí přirozeně a s Clive Owenem tvoří ucházející duo. Celkově je to pěkný film, jen toho druhého konce ve věznici je doopravdy škoda. Uznávám ale, že ten nůž použít musel.

Příběh člověka, který hledá sám sebe a svou víru ne pozadí příběhu o exorcismu. Schéma je jasné - hrdina je zprvu skeptikem a teprve složitou cestou se dostává k pravé víře v boha a může se tak stát správným exorcistou. Filmy s tematikou vymýtání ďábla působí v dnešní době poněkud hloupě, zvláště když jsou pojímány vážně. Zde jsem se u některých scén musel pousmát nad jejich naivitou a obehraností. Přesto se dá říci, že, zvláště poslední třetina, dokáže vyvolat určité napětí a i přes určité zmatky, které snad divák může zažít, se film dostane k snesitelnému konci. Vše je docela dobře řemeslně odvedené, scénář bohužel kulhá (i když s touto tematikou se toho moc nadělat nedá, Vymítač ďábla v roce 1973 to zvládl, ale další filmy se spíše už jen opakují, mnohdy hloupě). Myslím si, že Håfström má na víc.

Byl to pěkný film a důstojné zakončení série. Zatleskat musím režii, faktu, že Voldemort a i Snape získali nějaký ten prostor (Snapeova vzpomínka byla pěkná), i na akci se, překvapivě, dostalo. K té samotné, ač byla pěkná, mám několik výhrad: především byla tak nějak rozkouskovaná. Jednotlivé části boje o Bradavice, jednotlivé souboje byly pěkné a efektní, nicméně dohromady to na mě působilo trochu hluše. Co se epilogu týče, ten byl vkusný a na rozdíl od knihy téměř neurazil, jen ti herci rozhodně nevypadali na "o devatenáct let později." A když jsem to takhle viděl, mám pocit, že kdyby udělali byť dlouhý, ale v jednom kuse sedmý díl, udělali by snad lépe. První část byla místy až nudná, protože to byl úvod, a ta druhá zase začínala tak nějak nikde, jen tak. Jako celek by to asi působilo lépe a já si to tak taky doma pustím. Pět hvězd si ten film objektivně nezaslouží, spíše lepší čtyři, ale částečně i proto, že ta série konečně končí, tu pátou dám.

Tak nebyla to špatná podívaná. k tomu, aby to byl kvalitní horror, tomu přeci jen ale něco chybělo. Nebál jsem se. Lekl jsem se akorát při puštění rádia, některé lekací scény byly vyloženě předvídatelné. Na kouknutí se když člověk nemá večer co dělat, to určitě stačí. Jestli se na to podívám znovu? To asi ne...