Big Bear

Catherine bylo v době natáčení skutečně 40 a v té době tedy byla opravdu sexy čtyřicítka, takže se tvůrcům obsazení skvěle podařilo. Justin ji dobře sekundoval jako výrazně mladší partner a celé to byla docela prima komedie, která asi není úplně pro rodinné koukání s dětmi. Celé se to dost točí kolem vztahů a hlavně sexu. Z hlediska originality ale film není nic převratného, variací na podobné téma jsme viděli už více. Ono je to také docela ze života. Tohle byla ještě ta lepší verze, v té druhé některým čtyřicítkám v tomhle věku hrábne a rozhodou se být nezávislé... na rodině, partnerovi... A pak to moc komediální není.  Dávám za 3 kapučína.     * * *

No jo no, už je z toho závislost. :-). Jediný koho je mi v  seriálu opravdu líto, je člen HR Toby. Tady měl evidentně  někdo z tvůrců asi nějaké nevyřízené účty s nějakým personalistou ! :-)

Konvoj PQ-17. Kdo se zajímá o válku, jistě netřeba více psát. A právě uprostřed něj se ocitáme v tomto filmu na palubě jedné z norských obchodních lodí. Film je poctou norským námořníkům a právem. Na téhle trase totiž stačilo jen počasí abyste toho měli plné zuby. Arktická trasa přes Beringovo moře byla jednou ze tří tras, kudy šly zásoby bojujícímu RuSSku, které napadl jeho kámoš a spojenec Hitler. Ano, je třeba to připomínát, páč mám dojem, že na to RuSSáci poněkud zapomínají a připomínají jen jak ,,osvobozovali'' Evropu. Když pak sledujeme podrobně fotky toho na čem prijechali, všimneme si krom jejich obrněné techniky i náklaďáků Studebaker, GMC, polopásů a kolových M3A, Jeepů, vozidel Dodge, občas můžeme zahlédnou i nějaký ten spojenecký tank s rudou hvězdičkou na věži. A to nemluvíme o konzervách, obvazech a dalších věcech ve výstroji pěšáků. No a jakpak se tam tohle do toho RuSSka dostalo? Právě konvoji buď rovnou z Ameriky, nebo přes Írán a nebo severní cestou přes Beringovo moře do Murmansku. Němec samozřejmě neměl moc zájmu na tom aby RuSS byl v rámci Lend and Lease vyzbrojován spojenci a tak nasadil značné množství ponorek a dálkových bombardérů na tuto trasu aby co nejvíce výstroje zničil cestou. A nutno dodat, že se mu to dařilo. V případě tohoto konvoje obzvláště. Objevila se totiž fáma, že se na lov k této trase vydal Tirpitz, chlouba kriegsmarine. Britská eskorta dostala rozkaz vyhnout se případnému nerovnému boji a neozbrojené výstrojí narvané obchodní lodi zůstaly napospas ponorkám a Luftwaffe. A o tom je tento film. Musím říci, že byl natočen perfektně. Ju88 měly svastiky na ocasech, což musím dnes hodnotit kladně ač se jdná o samozřejmost. V této přiblblé době jsou tendence je tam nezobrazovat, protože nacismus... Všichni z těchto konvojů mají můj obrovský obdiv. Buď jste mrzli a plnili úkoly vrámci konvoje šílení strachem kdo že vás to sleduje z hlubiny periskopem, nebo jste neměli moc šancí v případě torpédování... Hořící nafta, výbuch munice v podpalubí, smrt v ledové vodě či pomalé umrzání v záchranném člunu s jistotou, že vás nikdo nejspíše nevyloví... To je jen drobný výčet toho co vás mohlo potkat. Přesto ti chlapi a nešlo jen o Nory, ale i Švédy, Brity, Kanaďany ad... do toho šli a někteří těch přejezdů měli i několik. Smekám. Dnes se hodně hovoří o tom, jak by si RuSS vedl bez této pomoci. Historie nezná kdyby, ale je otázkou jak by to bylo. Kupodivu největší pomocí byly ne tanky a letadla, ale americké lokomotivy a náklaďáky. Ti prý pomohli RuSSovi vyhrát válku. V roce 1943 byla prý každá třetí lokomotiva v RuSSku americká. A logistika je základem každé armády, která má nějak fungovat.... Pokud se vám líbil Greyhound (tam ale konvoj jede ze Států do Anglie), neváhejte. A samozřejmě doporučuji i povedený seriál PQ-17.  Dávám za 5 zásobníků do protiletadlového boforsu a děkuji kamarádovi desade, který mne zase na film upozornil a dokonce k němu zmákl titulky. Těch 5 hvězd je i Tobě kamaráde! :-) * * * * *

Kancl se mi stal tím, čím je ztracenému v poušti oáza se stgudnou plnou vody, nebo letadlu ztracenému v mlze díra vmracích s letištěm na dohled. Některé dny k němu i já podobně směřuji protože má na mně doslova léčebné účinky. Steve Carell se definitivně usadil mezi mými top ten herci a teď už vím, že jsem se i já zamiloval do Pam a těch jejích mnohdy vyděšených pohledů do kamery. Sorry Jime! Neměls odejít. Dwight je pekelnej jako vždy a vůbec celé to osazenstvo je prostě boží. Tenhle seroš má dokonale sladěné detily a šlape bezvadně. Od třetí řady se chechtám u každého dílu nahlas. Ač nemám moc veselé období, tohle se už žádnému filmu ani seriálu dlouho nepovedlo. Tleskám! * * * * *

A je to tady. Stalo se mi co už dlouho ne. Stal jsem se závislým. Těším se z práce z kanclu domů, abych si pustil jiný chudáky v kanclu! :-). Všichni jsou boží a všichni mají své místo dokonale určené scénářem. Musím uznat, že tenhle match Amíci nad Brity vyhrávají a baví mně to víc a víc. Carell je božan, ale to vím už dávno. U nejednoho dílu se chechtám nahlas a tak to prostě u komediálního seroše má být. Mezi vtipy občas šikovně zazní sem tam i nějaká životní pravda, nebo dobře mířená narážka na ten korporátní biotop. I v něm se to zamilovává, páří, jsou tam predátoři, ustrašení jedinci i ti co naplno využívají mimikry aby dokonale splynuli s prostředím v němý musí přežít. Nemohu jinak, teď už je to za plnou sazbu! * * * * *

Britský seroš jsem viděl a k tomuhle jsem přistupoval s despektem tak jako ke všemu co se znovu přežvýkává za velkou louží. Steve Carell je se svými leaderovskými moudry vrchního managera pekelný. Je tak dokonale trapný a na pěst, že jsem to málem vypnul. Jenže to je záměr. Když dáte seroši pár dílů šanci, zamilujete si nejen Michaela Scotta, ale i sladkou Pam a celou tu skvadru exotů  prodávajícíh papír, jimž vévodí říťolezec pomocník Dwight... :-).  Dávám zatím za 4 * * * * a jdu s chutí do další řady i kdybych se měl při tom říznout o čtvrtku do prstu!  :-)

Tak tady jsem si tedy naběhl. Čekal jsem pořádnou roadmovie, čekal jsem Austrálii... čekal jsem solidní příběh. Místo toho nám Filipínci naservírovali 3 ne zrovna sympatické hrdiny a příběh, který tu byl už asi 100x. Bucket list, Knockin' on Heaven's Door, a dokonce nedávno viděná šílenost Zom100: Co chceš stihnout, než tě sejme zombie, to vše tam bylo a mnoho dalšího...  Lékaři sdělí, že rakovina se vrací a hrdinka se rozhodne, že místo léčby ještě zažije něco co chtěla vždycky zažít. Udělá si tedy seznam a začne si plnit přání. Jedním z nich eji cesta po Austrálii za tučňáky. Potud ok, byť už to tu bylo mockrát. Místo očekávané roadmovie, ale za čtvrtkou film sklouzne do neustálého dojímání tak jak to mají asijští diváci rádi, ale na mně to bylo děsně prvoplánovité... A když už si divák myslí, že by snad i tu slzičku možná jednu malilinkatou upustil, přitlačí tvůrci na pilu tak moc, že jsem to měl chuť vypnout. Ne, tohle prostě ne. Já enjsem Filipínec sorry!  Netflix by měl chápat, že ne vše se dá pouštět všude. Dám ani nevím proč místo odpadu za jednoho malýho, ale opravdu malýho tučňáka. *

Kdo mne zná, ví, že jsem poslední dobou mírně řečeno alergický na všechny ty gay a bi filmy o menšinách, které ač jsou menšinami, tvrdě si vynucují respekt většiny. A cokoliv jde na sílu, je to špatně. A to - na sílu - považuji i v kinematografii u stále větší  záplavu snímků věnující se této tématice. U Bendetty jsem do tohoto žánru  šel ale záměrně s vědomím, že se jedná v podstatě o ale jeden zásadní. Tohle se jednak opravdu stalo a pak se zde jedná o jeden z prvních docela slušně sepsaných peripetiích lesbiček při soudních výsleších. Kdo o historii něco ví, nebude si nikterak idealizovat tehdejší dobu. Středověký člověk měl vztah k sexu velmi vřelý navzdory působení a moci církve. V novověku tomu bylo nejinak a co se dělo v kláštěrech ať mužských či ženských se můžeme jen domnívat. Celibát je pro člověka cosi nepřirozeného, lidským potřebám obzvláště. A když jste mladí, musíte to pnutí nějak ventilovat. Nedělám si vůbec žádné iluze co se tehdy v klášterech dělo, případně mimo jejich zdi. Krom oněch diskutabilních vizí Bendetty se tedy nelze prakticky ničemu dalšímu z příběhu divit. Díla se ujal mistr nad mistry Paul Verhoeven, a modří již jistě vědí a vybavují si přehozenou nohu přes nohu tehdy nádherné Sharon Stone... S tímto historickým snímkem se popasoval velmi dobře a samozřejmě i dkyž si tam asi lecos přidal, soškou počínaje a hranicí konče, přesto se mi to moc líbilo i hlavní představitelka. Můžeme se jen dophadovat jaká to asi byla hrůza když přišel do města mor, všude se válely haldy mrtvých a umírajících s hlízami po celém těle... Šílené! Každopádně já jsem s filmem byl moc spokojen a dávám za 4 střípky.    * * * *

Příběhově jednoduché, zápletka lehce podobná té z Good bye, Lenin! - tedy slíbíme umírajícímu něco, aby odešel šťastný z tohoto světa, jenže on se uzdraví a ouha - slib se musí plnit... Navíc je to okořeněno podmínkou, že se uzdravený nesmí vystavovat stresu a rozrušení což by jej mohlo vrátit zpátky do náručí smrti. To zcela eliminuje dotyčnému lháři možnost řici pravdu a nutí ho pokračovat v dalších lžích, do nichž se začne zamotávat, což šikovným scénáristům připravuje úrodné pole pro řadu zápletek. A když je někdo zdatný, tak dokonce vtipných. Tady je to tak 50/50 kdy hodně přiblblý humor kupodivu občas sklouzne do momentu, kdy se divák uchechtne a to je na české soudobé většinou trapné komedie docela slušné skóre. Film samozřejmě táhne skvělej Kryštof Hádek a úžasná Taťjana Medvecká. Velmi jí to tu sluší a já si uvědomil, že jsem na ní takto nikdy nekoukal a je tedy dost podivné, když jsem si toho všiml v jejích sedmdesáti :-). Zůstaňme u toho, že jsem si toho dřívě nevšiml, protože druhé vysvětlení by znamenalo, že mne na skoro starý kolena přitahují zachovalé babičky a to mne víc než lehce děsí! :-). Svarinská se mi dříve líbila, ale poslední dobou je jí v těchto ,,romantických'' komediích překrystýnováno a musím říci, že už by to chtělo najít nějakou novou zástupkyni  do těchto rolí. U filmu jsem se ale nenudil a docela pěkně uběhl během toho otáčení Země. Takže dávám za 3 stavy bez tíže. Na závěr jen dodám, že poslední mise Apollo měla číslo 17. Ve filmu je zmíněna 18 i její kapitán. No dodám jen, že pokud se skutečně vrátil na Zemi z Apolla 18, pak má Hádek kliku, že potkal těhuli. Více v tomto snímku Apollo 18. :-)* * *

Měl jsem chuť na něco historického a musím říci, že se mi toho dostalo. Jen trochu nechápu ten úvod a konec. O to více mne udivila ta zrnitost snímku v místech, kde bylo hodně šero, třeba vdomě oné dívky...  To byl záměr? Za mne byly ty kulisy zbytečný moderní prvek.  Film má velmi zajímavý příběh z konce devatenáctého století o souboji s tmářstvím a i jakousi potřebou upoutat pozornost širšího světa na zaostalý věčně chudý bezvýznamný kraj. Děje se tak v době vědecko-technické revoluce a i když nám ta doba může připadat z dnešního pohledu poznání směšná, tehdy to skutečně revoluce byla. Je potřeba si uvědomit, že i v samotném Londýně, středobodu impéria spousta lidí stále žila jako ve středověku. Otevřená ohniště, šílené hygienické podmínky... A do toho pára a elektřina. A s nimi věda, včetně té lékařské neustále zdokonalována válkami. A co teprve chudé Irsko po svých šílených hladomorech! Film mne ze začátku přiznám se moc nebavil, ale pak se skvěle rozjelo a atmoška byla na jedničku. A pokud máte v hlavě Irsko jako nějakou nádhernou zemičku, kde se jen lemtáa tancuje a hraje ta skvělá irská muzika, tak věřte, že tady by v té době nechtěl z vás žít nikdo...   Dávám za 4 kousky many nebeské. * * * *