Lestat

Povědomé. Bylo zvláštní sledovat přes 40 let starý film popisující události, které jsou, přestože se odehrály před půlstoletím v Alžírsku, dnes skoro stejně aktuální jako tehdy. Když plukovník Mathieu odpovídá na otázky francouzských novinářů otázkou vlastní: Měla by Francie v Alžírsku zůstat? Jestliže bude vaše odpověď kladná, pak také musíte přijmout všechny následky “, nepřipomíná vám to něco? K popiskům ostatních bych snad ještě připojil, že pocit syrovosti a autenticity je umocněn spolu s dokumentárním stylem vyprávění ( některé události jsou uvozeny nejen datem, ale i přesným časem konání ), pro mě docela zvláštním komentářem sestávajícím se z deklamací zmíněné Národní osvobozenecké fronty ( FLN ), zpráv novinářů, provolání lidu... Roli Djafara pak ztvárnil muž, který byl jedním z vůdců skutečného boje za osvobození Alžírska od koloniální nadvlády Francie. Snad i proto si francouzští diváci mohli Bitvu o Alžír “vychutnat“ až v roce 1970. Abych nezapomněl: hudba Ennio Morricone....

Taky jen za Truffauta...

Nádhera. Robert Altman je zpět, a to v nejlepší formě. V poslední době mi jeho filmy trochu připomínaly nová alba od R.E.M., tj. k poslechu byla jen každá desátá píseň (ta ale dokázala vynahradit zklamání z celého alba). Prairie Home Companion je slavná americká rozhlasová show, lépe řečeno byla. Po třiceti letech vysílání, je divadlo ze kterého vysílají prodáno a má být nahrazeno parkovištěm. Show končí a všichni vystupující, ať už zpěváci nebo baviči, se schází k poslednímu představení. Altmanův příběh je loučením. Mladí, staří, všichni něco opouští, ohlíží se, vzpomínají, vyprávějí, upínají pohledy k nejisté budoucnosti, ale hlavně neustále zpívají. Přestože se blíží konec a oni si to uvědomují, udržují si určitý nadhled, stejně tak jako režisér, což vdechuje filmu tu správnou (ne příliš chladnou, ani příliš sentimentální) atmosféru. A podobně jako např. v NASHVILLE se mu podařilo zapsat na filmový pás nejen obraz a zvuk, ale také náladu určité doby, respektive chvíle a mě tím připomenout, proč vlastně mám tak rád filmy. V 80-ti letech Altman točí svůj další "velký" film, a proto doufejme, že Prairie Home Companion nebude jeho posledním kusem. Ikdyž si jen těžko dokážu představit lepší epitaf...

Jeden z těch malých filmů s příjemnou atmosférou, které i přes množství chyb dokáží udělat radost. Naprosto zbytečná postava vypravěče, neurčitost některých postav, závěrečný komentář ''co bylo dál''... na proti tomu výborná hudba, zajímavý příběh, sladká příchuť let padesátých a nesmělý úsměv Kelly McDonaldové, pro který já, ač se trochu stydím, přidávám hvězdu navíc.

Je škoda, že se námětu neujal schopnější režisér. Z tak zajímavého příběhu ( inspirovaného skutečnými událostmi ), doprovázeného nádhernou hudbou ( Joan Baez a E. Morricone ), mohl vzniknout mnohem, mnohem lepší film.

Taková delší reklama na zubní kartáček. Spíš hloupé než roztomilé.

Zařazení Klaunů do žánru komedie je hodně zavádějící. Film je natočen dokumentární formou a jak už je u Felliniho zvykem, je prokládán spoustou snů a vzpomínek, z nichž některé ano, jsou opravdu vtipné. Film, který popisuje pád jednoho (nádherného) řemesla ale nemůže být ve výsledku veselý.

Neskutečná slátanina, která se snaží ždímat hned několik klasických děl. Drákula vypadající jako černovlasý model z reklamy na Old spice, Frankenstein, který má chuť do života...To jsou dva z mnoha bonbonků které "režisér" dokázal uvařit v milionovém kotlíku, který měl k dispozici a ve kterém se nenašly peníze ani na licenci skutečného Abrahama van Helsinga. Jak se říká člověku, který pro peníze udělá všechno. Snad děvka. Neměl Drákula ještě tetu, co létá na koštěti. - Že bych snad panu Sommersovi dal námět na další film?

Burt Lancaster coby pokoutný prodavač Bill Starbuck. Potřebujete ochránit před tornádem, suchem nebo jinou katastrofou. Počkejte si až k vám ve svém pomalovaném vozítku dorazí a máte po problémech. Kdyby se to ale náhodou nepovedlo, prodá vám alespoň pár svých snů. První za dolar, druhý za dva..Tak si pospěšte.

15 minipovídek rozdělených podle lidských vlastností. V povídce první se chlápek čtvrt hodiny pokouší naučit mluvit kámen, zkuste uhodnout jestli úspěšně. Nejvíc mě uchvátila povídka žárlivost, myslím že si ani nedovedete představit na co všechno se dá žárlit (ti co viděli ví o čem mluvím). Celý film je podtržen výtečnou hudbou o kterou se postaral mě naprosto neznámý Carles Cases.