Zmiu

Opravdu výborně zahrané. A to nejen ty životní tragédie. Mě zaujaly také takové ty drobné pohledy, kdy se zklamaný muž rozhlíží po jiných ženách, apod. Kamera je udělaná opravdu skvěle, že si člověk všimne i těchto drobných pohledů. Proč jsem nedala za pět? Myslím, že rozhodla scéna s řízením pod vlivem. Přišla mi za prvé zbytečná, za druhé bylo jasné, co bude následovat, a také tam působila jako taková varovná reklama proti řízení pod vlivem. Narušilo mi to celkový dojem z filmu.

Napínavý seriál s krásnou islandskou krajinou. Tohle fakt opravdu není Norsko. Podle knih Jóna Sveinssona, které vyšly kdysi dávno i u nás. Jón Sveinsson je vlastně Nonni a příběhy jsou dost inspirovány jeho dětstvím. Na Islandu vyšla třídisková edice. Je zde několik jazykových verzí, bohužel bez titulek.

Šestidílná detektivní série. Čtveřice vyšetřovatelů se snaží přijít na kloub záhadné smrti muže, a v druhé polovině řeší zmizení ženy.

Dospělý Benjamín se vrací na místa svého dětství a vzpomíná, jak s kamarády ustanovili řád červeného draka, a jako rytíři bojovali proti bezpráví. Vzpomínky ale nejsou jen ty šťastné, to je jasné od počátku filmu. S napětím jsem očekávala, co se nakonec semele. Zasloužených pět hvězd. Dětští herci jsou přesvědčiví, film má napětí, i poetiku.

je to film pro děti, ale docela jsem se u toho bavila. Co se týče obsahu, tak ten únos spíš tak nějak vyplynul ze situace, a nebyl zrovna moc plánovaný za účelem získání pozornosti. Nejlepší scéna byla, jak získat peníze na taxíka. :-)

Rozhodovala jsem se mezi 3 a 2* protože, to bylo bez titulek a mohlo mi něco uniknout. Ale film mě dost nudil, musela jsem se dívat po částech, tak nakonec 2*. Bíodagar je poetický film, který vypráví očima asi 10titého Tómase o počátcích kultury biografů a televize. Film se odehrává v 50. letech, kdy televizi nikdo ještě neměl a kluci koukali do oken toho štastlivce, co ji měl. Chodilo se hodně do kina, a děti to pak napodobovali. Tómas pak jede na prázdniny na venkov, kde se setkává se starým světem, vyprávěné ságy ho ale ve srovnání s biografem nemůžou zaujmout. Celé to bylo takové utahané. Spousta věcí mi tam přišla nedořešená, (a to není jen tím, že jsem třeba nerozuměla.) Film je zajímavý snad jen jako pohled do tehdejší společnosti a na tehdejší Reykjavík, jestli se dá ale režisérovi věřit. Už z jiných filmů mám pocit, že dost romantizuje. A také už tam měl asi dva motivy, které jsem viděla v jiných jeho filmech, a to mě taky nepotěšilo. Hudba: Hilmar Örn Hilmarsson

podle románu Halldóra Laxnesse. Hudba: Hilmar Örn Hilmarsson. Bohatá a snobská rodina si dost zakládá na svém jméně. Příběh ukazuje, co vše jsou někteří schopni udělat, aby nepřišli do řečí. Bez ohledu na osobní štěstí nám blízkých osob. Co řeknou lidé okolo, je prostě někdy důležitější.

Tento film je poslední z trilogie Nýtt líf, dalalíf a löggulíf. þór a Daniel se tentokrát nechají zaměstnat u policie, a opět přivodí spoustu humorných situací. Přiznávám, že jsem to viděla tak na půl oka, ale nemám moc ráda komedie, kde hlavní hrdinové jsou šašci. Humor se dá udělat i jinak. Nicméně tato trilogie je na Islandu docela oblíbená. Ale titulky k tomu nejsou.

černobílý film, jeden z prvních islandských, snad úplně první, co byl promítán i v zahraničí. Děj je prostý. žena z Reykjavíku, která má manžela v nemocnici v Kodani, si začne poměr s taxikářem. Schází se spolu, nikde ne však v sobotu a v neděli. Pak když vyjde najevo, proč Ona nemá čas v tyto dny, jejich vztah začne směřovat k tragédii.

tak nevím, jestli dát 4 nebo 5*. takhle jsem se už dlouho nebavila. Myslím, že je ale úplně jedno, jestli to bylo o homosexuálech, takovéhle krize a jejich řešení se dají vztáhnout na jakýkoliv pár, nicméně tato sestava tomu dodala trochu větší šťávu. Mads Mikkelsen je fakt skvělý, ať už se líbá s kýmkoliv. Tento film si určitě ještě někdy pustím. Příjemné spojení vážné tématiky s humorem.