Austen

Jedna z možností jak pochopit Moliera je naservírovat nám ho luxusně, jako v 17.století. Molier je stále živý a aktuální, takže by to asi nepotřeboval, ale vidět barokní divadlo opravdu barokně mu sluší a některé věci jsem si uvědomila až u tohoto kusu. Inscenace je po všech stránkách vrcholová - hudebně i dramaticky. Jestli tento soubor (Le Poeme Harmonique) někdy doputuje do České republiky, neváhám a letím na ně.

Proč se nutit do veselých pohádek (s dramatickým obsahem), když je nikdo patrně nenuceně natočit nedokáže. Viděla jsem tam spoustu promrhaného materiálu - lidského, hereckého i toho finančně vyčíslitelného. Zelenka často uletí na to, že chce obsazovat do mladých rolí moderně líbivé tváře (bez ohledu na talent a hereckou vyzrálost nebo alespoň věrohodnost) a do "ostatních" rolí tzv. oblíbené - Abrhám, Šafránková, ale ty zase sváže nemožným scénářem do nějaké divné křeče.

Jedna hvězda za mnohaslibný úvod s moc pěknou Radůzou, další za věrohodně utahaného harcovníka Plaváka (nápad se jménem byl smrtící), kterého si Petr Štěpán vystřihl moc pěkně - jeho postava byla nepohádkově dospěle prokreslená a nebyla hloupě ukecaná. Líbilo se mi, že tento hrdina nechrlil spousta správňáckých keců, jak to v pohádkách bývá. Jednoduše správňácky jednal. Překvapila mě Vlasáková, jak jí sednou záporné role, i když její postava byla spíš torzo. Princ Rujan byl přinejlepším divný. Příběh od poloviny dějově a logicky upadá - mnohu zůstává spíš naznačeno. Další hvězdu dávám za výběr lokací a pěkné kostýmy. Poslední hvězda je za snahu, kterou tady už někdo komentoval, že si v této pohádce odpustili tu divnou trapnou křečovitou rozjuchanost, která opanovala většinu pohádek - což přičítám éře prznitele pohádek - éře pana Trošky. To, že tato pohádka jde proti tomu si zaslouží nadhodnocení......trošku.

Po pravdě, čekala jsem to horší. Dámská trojka (ta starší) mi přišla pěkně rozehraná. Pánové byli trochu moc čitelní a spíš roztomile statovali. Celkem rozumím tomu, že to možná bylo fajn trávit čásek na řeckém ostrůvku, jinak si účast některých herců nedokážu vysvětlit. Meryl Streepová mi kromě rozevláté scény na útesu připadala, že svou energií a nasazením drží film v mezích dobrého vkusu a má skvělou formu. Nicméně, bylo by lepší film postavit na excelentním hudebním prožitku a choreografii a vygenerovat tak nové stars, protože ABBA má dost fanoušků na to, aby se diváci nemuseli lákat jmény Streepové, Brosnana a spol. Času stráveného filmem jsem nelitovala, což je víc než můžu říct o řadě jiných přechválených opusů které jsem v poslední době viděla. Po tomhle mi totiž zůstal úsměv na tváři.

Moc, moc dobré.

Jeden ze silných filmových zážitků mého dětství díky atmosféře, která se mi vryla do mysli. S dospělejším pohledem si kladu některé pochybovačné otázky ohledně příběhu, ale síla filmu netkví v zápletce drog a podobě konkrétního ohrožení rodiny, ale v podivném silném a tradičním patrialchálním řádu, který na statku panoval. Pro většinu lidí dnes neznámá situace pevně (ne láskou) semknuté rodiny, kde se s více či méně zaťatými zuby všichni podřizují pánovi domu, působí intenzivně, dusivě, ale i nedotknutelně a nedobytně. Proto toto šílené vítězství "majitele statku" nad padouchy i policií beru za vnitřně pravdivé ač ne pravděpodobné. Gabin pochopitelně skvělý...

Čistá krása adaptace a ač Keiru Knightley považuji spíše za krásnou a instinktivní než inteligentní herečku, zde její půvab funguje skvěle. James McAvoy snad ani zklamat neumí.

Ze začátku jsem měla obavy, že to bude "opět" "jen" příběh o loučení se životem v pološílené roadmovie (témy hrůzy ze smrti se nebojím, ale často to bývá jen projekt plný ambicí a klišé). To co se mi na příběhu líbilo nejvíc bylo to, co se smrti netýkalo a mohlo se stát komukoliv. Postava těhotné ošklivky, která vyhodí ze sedla osudovou krásku i všechny šlapky Holandska mě opravdu dostala.

Příběh člověka, který navzdory svému trpasličímu vzrůstu hledá vyrovnanost a lásku a to tak, že vypráví příběh své zvláštní a krásné matky. Zároveň se tak seznamujeme s hlavním hrdinou, který je navzdory a nebo právě pro svůj vzhled vnitřně zajímavější a bohatší dítě než jeho vrstevníci. Muži života jeho matky jsou zaujati nejen jí, ale i tímto silným dítětem. Je smutnou pravdou, že ani intelektuální síla a talent neuchrání Frankieho před osamělostí, kterou přináší jeho vzrůst. Příběh míchající poezii, krásu s drsnou pravdu o lidské krutosti a sobectví. Přiznám se, že mě film nepřišel zcela kompaktní, ale měl tak silné a krásné momenty , že jsem ráda, že mě neminul.

Když nesáhnu po knížce Rozum a cit(úchvatná), tak po filmové verzi Anga Lee z roku 1995, kde se podařilo na malém prostoru utvořit zázrak. Zde se na mnohem delší stopáži podařilo něco, ale rozhodně ne víc. Pěkné, zajímavé, fajn, ale u mě spíš milý příspěvek s dobrými momenty. Možná trochu nešťastně obsazené. Willoughby působí nesympaticky, tak jeho zrada nepřekvapí, Marianne neplane jako Kate Winslet a působí jen mladě, Elinor nemá vnitřní inteligenci, sílu a klid Emmy Thompson. Možná proto mě to tak nechytlo.