amfetamin

První série byla skvěle rozjetá, tohle atypické seriálové prostředí mě zaujalo a Gael García Bernal jako geniální maestro hraje naprosto fantasticky. Druhé série byla bohužel o dost slabší, jak kdyby tvůrci všechny dobré nápady vyčerpali v té první a kromě Bernala moc herecky zajímavých postav nenajdeme (zábleskem byla Anna Maria, ale její potenciál taky zůstal nevyužit). Škoda, maestro zůstává spolu s geniální hudbou trochu osamocen.

Na Ameriku docela atypická komika, která nestojí na one-liners. Narozdíl třeba od House of Cards ukazuje senátory jako trochu hovada, kteří se tam dostali tak nějak náhodou, nikoliv jako mocí posedlé psychopaty. Ale všechny postavy baví, rozhodně víc než podobný Veep. 1. série: 75%

Můj život je vlastně strašně jednoduchej, protože jsem nikdy neviděla Hamleta v divadle, takže nemám s čím srovnávat a můžu to považovat za skvělou inscenaci. Mělo to krásnou scénu, kulisy, efekty, hudbu (!!) a božího Benedicta. Nechápu lidi, co tomu vyčítají modernost (od Shakespeara jsme se jako lidstvo trochu někam posunuli, tak proč to nereflektovat?!) a vtipy (na mě ty klasický tragédie stejně vždycky působily trochu komicky). Nesedly mi akorát dvě postavy - což je ale jistě jen můj problém. V prvním dějství mě iritovala Ofélie, asi si jí představuju jako víc křehkou mladou naivku. Ve druhé části ale hrála skvěle. Úplně mimo byl ještě hipsterský Horatio, ale jinak tři hodiny dokonalosti.