Matyeos

Postupně se seznamuju s postavami ruské politické scény. Po Můj přítel Boris Němcov (2016) a Období (2014) je Občan Chodorkovskij příjemným představením další figurky na rudé šachovnici. Byť je pravda, že režisér se k němu chová s jistou adorací a jakoby recenzuje jeho duchovní proměnu, dokument má vynikající atmosféru a přirozeně plyne.

V každém dílu je tolik zásadních zvratů, až to působí nepřirozeně a účelově. Díky tomu je zakončení série nevýrazné, což je škoda, protože vše ostatní funguje skvěle.

Napadá mě srovnání s o 7 let starším Nolanovým Interstellarem, který je také napsaný tak, aby nás filmem provedl hlavně emočně. Aby si pohrál s tím, jak o ději a konceptech představených filmem uvažujeme a jak se u toho cítíme.