Idée_fixe

Komedie? No nevím nevím, mně do smíchu moc, věru, nebylo, ba naopak. Což nemyslím jako mínus, ani jsem od tohoto snímku nic takového nečekala. I když, občas mi některé scény dokázaly vyloudit menší či dokonce větší úsměv, to nemohu (a ani nechci) popřít. ;-) Především mi bylo ale hodně smutno. Zejména, když někdo dokáže po 15 letech, s cynickým výrazem a takřka bez mrknutí oka, vyrazit spolehlivého, věrného zaměstnance. A ještě více z jeho reakce na to (i když to patrně nebyl jediný důvod, jako spíše poslední kapka). Ale jo, našlo by se občas něco "hořce úsměvného", např. nevydařené pokusy o sebevraždu. No ale především mne nejvíce nadchnul Jean-Pierre Léaud (mám dojem, že jsem ho snad i poprvé slyšela mluvit anglicky ;-)), na něj mám prostě po všech stránkách slabost. ;-) On snad nemůže zklamat nikde, i kdyby účinkoval třeba v reklamě na dámské hygienické potřeby. :-D I tu cigaretu umí držet tak nějak hodně zajímavě, ležérně a sexy. :-D Sexy ležérně. :-DD Moc se mi líbila i jeho půvabná filmová partnerka. Obzvláště pak musím vypíchnout scény jejich sblížení, kdy nebylo vůbec potřeba nic intimního ukazovat, bohatě stačil krásný polibek, objetí, a každému normálně smýšlejícímu člověku muselo být jasné, co spolu asi provádějí, že neháčkují pléd. :-D Ach, jak já bych tuze ráda s Jeankem Léaudem háčkovala pléd... :-DDD

Tuhle skladbu (a vůbec - i skladatele jako takového) jsem poznala v r. 2005 díky prof. Miloši Štědroňovi na jedné jeho veřejné přednášce v brněnském "Malém divadle hudby", kde nám toto dílo představil, uvedl, a následně rovnou promítl. ;-) A byla to láska na první pohled i poslech (mluvím o Reichovi, do MŠ jsem byla tou dobou zamilovaná už dávno :-))). Pro mne absolutní audio-vizuální orgastické orgie, které překonal pak už jen živý koncert Philippa Glasse o osm let později, do té doby jsem nic podobného nezažila. Ovšem zážitek zůstává stále. Sice "na mne" tenkrát cca měsíc poté čekalo něco podobného s jiným Reichovým veledílem, asice The Cave, rovněž úžasně představeno úžasným prof. Štědroněm, avšak zážitek z Three Tales už to nepřekonalo. Jo, poprvé to bývá pouze jednou... ;-) I když zase musím přiznat, že spoustu skladeb si naopak začnu pořádně užívat až na x-tý poslech. Někdy je holt třeba se na sebe více naladit. ;-)

Musím uznat, že pánové Kaiser a Lábus jsou mistry převleků, skvěle se doplňují, a překypují nápady. Originální pojetí, kde všechny přítomné dvojice byly zahrány jimi, mne sice velice zaujalo (za mne rozhodně nejlepší operní pěvkyně Měkká, a herec Tvrdý :-)), většinu z nich bych jim fakt věřila (např. hotelová společnice byla více sexy, než leckterá skutečná žena :-))), ovšem i přes to všechno mne to prostě nijak zvlášť nenadchlo, nic ve zlém. Humor zde za mne dosti pokulhával (ale ne že by chyběl, naopak - to bude prostě čistě jen můj problém, nejsem totiž skalní fanda tohoto dua), ovšem před hereckými (a pěveckými :-)) výkony a nápady klobouk dolů. ["Filmová výzva" - Addamos21]

Křehký, dojemný, romantický příběh, vyšperkovaný krásnou hudbou a úchvatnou kamerou, o dvojici s pohnutým osudem, která pomalu, ale jistě šla (nebo jela) lásce naproti, jen k tomu potřebovala něco času. Ono vyrovnat se s minulostí je někdy velice obtížné... Moc se mi líbilo též střídání barevného a černobílého filmu, střih, a dialogy (pokud skutečně, jak se zde uvádí, vznikaly "za pochodu", tak tedy klobouk dolů). ["Filmová hudební výzva" - Snorlax]

"Děvka namaskovaná jako Lana Turnerová je pořád děvka!" .... "Eh, to je Lana Turnerová!" :-DDD Tak tahle hláška byla prostě nepřekonatelná. :-) Jinak moc vtipných hlášek nečekejte, ale to samozřejmě vůbec nevadí, možná právě přesně naopak - s charakterem filmu by se to asi ani moc neslučovalo. To jen tak na úvod, abych nějak začala. :-D Napínavá, kvalitně obsazená kriminálka se skvělou dobovou atmosférou, a jak zde výstižně popsal packa (a sebral mi to tak z pusy :-)), taky jsem měla pocit, jako by to v těch padesátkách bylo natočeno, mazec. A hlavní padouch - záporák mne tuze překvapil, vůbec jsem nečekala, že to bude zrovna on. :-) Scéna, kdy to vyšlo najevo, z té mne bude mrazit ještě hodně dlouho. Jen škoda, že to tam byl samej holobrádek, ale to samozřejmě vzhledem k té době chápu (vlastně nechápu :-))), holt to tak bylo zvykem. :-( "Tak co, byla to krysa?" "Jo, a pěkně velká!" :-) ["Filmová výzva" - Addamos21]

Má cesta k třetímu Vetřelcovi byla trošku delší, krkolomná, a hlavně tuze netradiční, hlavně ten začátek... Ráda se s vámi o své zážitky podělím, koho to bude nudit, nemusí samozřejmě číst. Chci se spíše tak trošku vypovídat ze svých pocitů a momentální nálady, tak mě napadlo, hodit to sem do komentáře. ;-) Tak tedy... V roce vzniku filmu jsem se vypravila se svým tátou do brněnského kina Svratka (R.I.P. :-((( ), už fakt nevím, na co, ale pravděpodobně pásmo pohádek pro nejmenší, často to tam dávali, a já to žrala dost dlouho (vlastně, nevím, že by mě to kdy pustilo, chodili jsme pak na to s kámoškou, těsně před odchodem kina na věčnou památku, a to nám bylo kolem 20 ;-)). Tenkrát jsem neměla o "existenci" nějakého Vetřelce ani páru, natož že je těch filmů víc. A jak tak taťulda kupoval lístky, já zamířila (jako vždy) k nástěnce s fotoskami... A ejhle, kde se vzaly, tu se vzaly, fotosky z třetího Vétři. ;-) Doteď si pamatuju ty pocity, a hlavně zvláštní vlnu, co mnou projela, jakmile jsem je spatřila. Nedá se to popsat, ale je tam nádech velkého tajemna, zvláštního vzrušení, zvědavosti a strachu (ale takového jiného, mrazivého, fascinujícího), stála jsem tam jako opařená. Učarovala mi i vizuální stránka Vetřelce (no jo, ta láska k výtvarnému umění už ve mně tou dobou bujela ;)). Okamžitě jsem silně zatoužila ten film vidět, což bylo vzhledem k mému tehdejšímu věku prakticky nemožné. Musela jsem si počkat dlouhých a nekonečných 7 let. Od té chvíle jsem dlouhé dny nemyslela na nic jiného, měla jsem v hlavě jen ty fotosky. Měla jsem dojem, jako bych snad v tom filmu taky někde nějak byla (no, ještěže ne, to bych fakt nechtěla, jakkoliv mám k němu silný vztah :))), zdálo se mi o něm (resp. ty vzpomínky na fotky z filmu mi ve snech zformulovaly svůj vlastní příběh :-))), ale i já sama jsem si "přehrávala" možné scény, hádala jsem (na základě těch fotosek), co se asi na nich, ale i před či po ve filmu odehrávalo, co komu kdo řekl, udělal.... no prostě mazec.. Dalo by se, s trochou nadsázky, říci, že se jednalo o lásku na první pohled, a to jsem film ještě ani neviděla. ;-) Po čase mé myšlenky už nebyly tak intenzivní, ale furt to tam někde bylo zalezlé, a chtělo ven (což je, vzhledem k hlavnímu leitmotivu filmu hezká shoda :-))). Po cca 5 letech jsem viděla jedničku, po čase dvojku, a pak... konečně vysněnou trojku. Až na pár vyjímek (ve formě několika scén a hlášek) to tenkrát pro mne bylo dost zklamání, holt ta fascinace byla silnější. :-) Zkrátka, musela jsem na film dostatečně dozrát, ale stálo to pak rozhodně za to. Paradoxně co se mi na tom tenkrát vůbec nelíbilo, tak jsem se po letech do toho zažrala natolik, až jsem z toho málem měla duševní orgasmus. Jedná se zejména o úžasnou vizuální stránku, výpravu, dusnou atmosféru mezi vězni, a to, že je ten celý film jakoby celý "mimo". No a? Je originální, nabídne plno nového, přičemž to, co mají skalní fandové na Vétřovi asi nejraději, zůstává. Jen je to prostě vyšperkované támhle, a připepřené tady. :-D Svého času jsem tento díl měla dokonce úplně nejraději. V posledních letech převzala žezlo dvojka, ale tohle je "vícemiss". ;-) Každopádně, co se týče hudby, ta pro mne navždy bude nejen královnou všech Vetřelčích hudeb, ale jedna z nejlepších vůbec. Absolutně zbožňuju závěrečnou pasáž (za tuhle část bych div neskočila do rozžhaveného olova ;))), dále např. motiv vody, kterou pouští na rozžhaveného Vetřelce, svíčky ve větru, příchod Bishopa a jeho týmu, pasáže se sbory, atd, atp. A i když hodně věcí musel pan režisér přepracovat, či úplně vypustit, odvedl skvělou práci, takové, jak to je, je to dokonalé, a nic bych na tom neměnila (i když i ty vystřižené či původní scény stojí samozřejmě za to). No do prkýnka, jak tak o tom všem zas přemýšlím, mám chuť zvednout hodnocení zas na původních pět, a taky že to udělám.... :-) Tedy, tenkrát po prvním shlédnutí bych dala tak nanejvýš dvě, musím přiznat. :-D Ještěže jsem nebyla na Čsfd, to by byl trapas. Jo, málem bych zapomněla - úúúúžasná, dokonalá hudba! ;-)

Mazec!!! :-) Parádní jízda od začátku do konce, a to i ve chvílích, kdy se tam třeba zrovna náhodou (zdánlivě) nic neděje... Originální nápad, skvělé zpracování, parádní hudba, střih, zvuk.... Tuze jsem si rochnila. :-D Potěšil mne i výběr (pro mne) neokoukaných tváří, typově každý do svých rolí úžasně zapadali (největší žraso byl Harrison Gilbertson, o jehož existenci jsem dosud neměla ani páru, ten se pro tuhle roli snad narodil. Překvapil mne i jeho relativně nízký věk (a že blond není jeho přírodní barva - úžasně mu sedla), hodlám se na něj nyní zaměřit a těším se na nějaký další film s ním). Já nevím, co by ti lidi dnes chtěli, když si tak pročítám zdejší komenty a hodnocení.... Kdy v žánru sci-fi bylo natočeno snad už (skoro) vše, tak než by byli rádi, že dostali něco nového, neotřelého, tož furt frflají. :-D Kéž by bylo více takových labůžových filmů. ;-) ["Filmová výzva" - Addamos21]

Svižná jízda od začátku až do konce! Originální nápad, kdy každý manžel hlavní hrdinky během jejich zprvu poklidného, šťastného manželství, nabyde (víceméně souhrou náhod) velké popularity, a tím pádem i spousty peněz. A navíc, brzy poté onen manžel vždy za nějakých bizardních okolností zemře. Nejbizardnější pro mne byla smrt malíře, ztvárněného vousatým (oh - lala! ;)) Paulem Newmanem. Již jeho samotná práce stála za to, kdy ke své tvorbě používal např. pušky, střílející do balónků s barvou, jež se rozstříkly na papír, :-D anebo jakési robotické hydraulické mini-jeřáby (či co to bylo), které v podstatě "malovaly za něj". :-DDD A většinou za doprovodu nějaké klasické hudby. ;-) Takže něco specielně pro mě. ;-) Byť dávám ve výtvarném umění přednost realismu. :-D Anebo zprvu "obyčejný" kabaretní tanečník Pinky (Gene Kelly), který se stal populárním až poté, co přestal používat na svá vystoupení kostýmy a masky, a nechal si celý dům, včetně všech dekorací (dokoce i vodu v bazénu), nabarvit na růžovo. :-DD To prostě nevymyslíš... :-D Film nabízí i pěknou, poučnou myšlenku, kdy hlavní hrdince popularita a bohatství vadí, krade štěstí, a nejspokojenější je, až když zakotví v poklidném, "obyčejném" manželství na farmě, obklopena přírodou, spoustou práce, a klubkem dětí. ;-)

Moc neprožívám sólový klavír. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Nějaká fakt výjmečná skladba. Jistě, jsou takové. Ano, správně, jedna byla zde v tomhle filmu. Plus klasika - akordeon, smyčce. Jímavé, tklivé, dokonalé tóny. Jen velká škoda, že té hudby tam bylo tak málo. Ovšem o to více jsem si ji užila. Moc nemusím válečné filmy. To už musí být echt! něco, aby mne to oslovilo, či dokonce draplo za srdce. Ano, správně, tohle je jeden z nich. Byť o hrůzách kolem války, přesto krása. Dokonalá souhra všech účinkujících, zejména Lina, Simonky a Jeana-Pierra, kteří zastínili všechny ostatní, byť i ti ze sebe taktéž vymačkávali, co se dá. Jenže co naplat, když je to Lino, Simonka a Jean-Pierre, kteří hrají (co hrají, ti to prostě s těmi postavami vyloženě prožívají, žijí!) už jen pouhým pohledem, pohybem, výrazem ve tváři, nádechem a výdechem. A charisma z nich přímo prýští. Dlouhé scény beze slov. Vypíchnout musím zejména tu po útěku Lina (doslova Němcům z lopaty) v autě, vzadu se Simonkou, jejich "rozhovor" pohledy, doteky (jak se vzali za ruce, mne píchlo u srdce), mlčením. Nebo záběry na ztýrané oběti na židli. Zchátralý dům, kde se skrýval Lino, na mne dokonce působil (i přes svou ponurost a temnotu) nečekaně romanticky. No, a o té závěrečné scéně, to už ani nemluvím. To se mi snad na nejméně půl minuty srdce zastavilo. A to jsem přitom čekala, že to nebude žádná selanka. Takovéto filmy si někdy s psychikou pohrají daleko působivěji, než nejlepší horory. Rozžvýkají ji, a vyplivnou. Ale zážitek z dokonalého filmu to naštěstí vyváží. A stojí rozhodně za tu újmu, je vidět... ["Filmová Výzva 2019" - Willy Kufalt]

Nedávno jsem se ve filmu "Poslední adresa" zamilovala do Lina Ventury, zde prozměnu do Bébela. ;-) Je zde (kromě svého typického sexy rošťáctví ;)) děsně roztomilý, k sežrání. :-D Prostě veselý, šťastný pohodář, co užívá života plnými doušky, přesto plno chladných a úzkoprsých lidí okolo něj to nechává chladnými a úzkoprými i nadále. Holt staré psy.... Zdánlivě prostý příběh - ovšem několika atributy vyšperkovaný k úžasné podívané. Kromě již zmíněného rošťáka film nabízí ústřední dějovou linku originálním způsobem - z úhlu pohledu každého z hlavních účastníků, dále dokonalou kameru, a v neposlední řadě nádherné přírodní scenérie, jako vystřižené z obrazů nejlepších impresionistů. Co se mi naopak nelíbilo (nicméně nijak zásadně neovlivnilo můj úhel pohledu), bylo především chování Theresina manžela ke své ženě, plné nenávisti a zloby (ten proud ponižujících nadávek - stará ve 40? To si snad dělá srandu, ne?? Co by byl potom on, ve 45?!), ale na druhou stranu ho chápu; a dále hudba, co jejich syn poslouchal - neslaná nemastná, nezajímavá. Ale to tak zřejmě mělo být, vzhledem k jeho povaze - vrána k vráně sedá. Film mi svým stylem, celkovou atmosférou, konkrétně pak kamerou a sladce hořkými lidskými osudy, velmi připomínal (mého oblíbeného) Godarda. Zdá se, že mám nového favorita. ;-) Já ty Frantíky prostě žeru... :-D Doporučuji jak všem milovníkům Belmonda, tak především kvalitní artové podívané.