Mallinali

Mě to strhlo jako plzeňská pivní štafeta, ale opět by 3. sérii prospělo být spíše minisérií, jako byla Ztracená brána atd. Tím by odpadly zbytečné slepé linky (Bacha, letí spoiler!), jako zhroucený fotbalista. A taky by nemuseli zbytečně roztahovat poslední díl, kde se postup kriminálky dostal na hranu parodie, protože i když znají pravděpodobné místo držení obětí, tak si udělají zajížďku a pak tam nakonec dorazí ve dvou. A že to bylo na hradě blízko místu vraždy, který by z principu měl být důkladně pročesán od shora do spoda, to radši nekomentuju. Ale i tak je to na čtvrtou hvězdu, je to vcelku originální, Švehlík takřka dokonalý a rozkošatělý strom linek do sebe (alespoň většinou, když nepočítám všudypřítomnost vraha) zapadl. A to u potřetí vylouhovaného earl grey docela potěší.

Češi původně monarchii bořit nechtěli, ale pak už jim nic jiného než český republikánský narativ nezbylo, protože R-U se po hloupě rozpoutané sebevrazedne válce stala prostě německým vazalem a rakouští Němci nás chtěli připojit k Německé říši. Hrdinství českých legionářů k nám patří tak jako hrdinství našich vojáků v rakouské armádě za celou dobu její historie. A zaslouží si úctu, všichni.

Ale lidi, tohle je přece jeden z nejlepších jobů na světě. Pan Donutil dostává bohatě zaplaceno za to, že běhá po Řecku, kouká chvíli na památky a výrobu pokrmů, aby si udělal chuť, a pak to všechno sežere. Ale žádná decentní večeře v restauračce o dvou třech chodech.Naopak, velký stůl s hromadou skvělého řeckého jídla, připravovaného šikovnými domácími ručkami. A všechno pro něj a pro kamaráda a spoluautora Georgise, aby bylo veseleji. To je práce snů, nemůžu jinak. Po Kypru doporučuju přesedlat na italskou a francouzskou kuchyni a postupně zamířit do střední Evropy. A všechno to před kamerou nekompromisně sežrat. PS: Ta smetana se skopovým tvoří skvělý celek, je to vynikající, hmmlesk, a ten špíz, jak ty chutě bylinek doplňují čerstvou zeleninku, ty jemné tóny hovězího a lilku, no fantazie, rozhodně doporučuju zapít červeným krétským vínem...mmmlask, a na závěr samozřejmě dezert s medem a ořechy, hmmuhmm...škoda že to taky nemůžete ochutnat.

Drazí čtyř a pěti hvězdičkoví uživatelé. Že se někteří Češi a Slováci chovali těsně po válce hrozně, to je samozřejmě fakt. Ale kritika míří na to, jak to tento dokument ukazuje. Bez pořádného kontextu (nelze to chápat bez toho, že Němci nejdřív vyhnali Čechy ze Sudet a pak je chtěli prostě vyhladit), leckde vyloženě účelově překroucené (ten masakr v Praze spáchali Sověti, ne Češi a odsun v Brně taky probíhal poněkud jinak), bez nějaké historické oponentury k pamětníkům, kterým je věřeno každé slovo, s prakticky výlučně německým pohledem na události atd. Ve výsledku jsme pak samozřejmě vypadali mnohem hůř než Sověti, což je naprostý úlet. O tom, jak si počínali při etnickém čištění východní části říše tam něco proniklo, ale většina sviňáren se ukazovala na Čechoslovácích a Polácích. Jenže ono se našlo i dost Čechů, kteří nevinné Němce bránili, což ten dokument taky neukázal, ale naopak tvrdil, že naprostá většina ostatních s tím nic nedělala. Jenže dokonce i moje rodina se snažila uchránit jednoho mladičkého Němce, který jim byl přidělen na práci. A např. při masakru na Švédských šancích se navzdory tomu, že většina lidí byla vyděšená, aby to od šíleného Slováka Karola Pazúra, který tam střílel i ženy a děti z vlastního národa, taky nechytli (místním, kteří s ním na tom nechtěli spolupracovat hrozil, že je postřílí), za ním vydala delegace, která žádala o ušetření alespoň žen a dětí. Poslal je do háje. Ale přes různé peripetie nakonec dostal od našeho soudu 20 let. Jen ho sovětský satrapa Kléma po dvou letech pustil... V Ústí se zase místní snažili zabránit masakru po výbuchu muničky (věřilo se, že to udělal Werwolf), 26 lidí z Rapšachu ve Vitorazsku zachránil kapitán Bartl před popravou, atd. Navíc byla řada událostí přímou a živelnou odvetou za nějakou německou (Podbořany, Leština), nebo šlo o likvidaci skutečných či domnělých esesáků (což se nijak nelišilo od toho, co dělali Britové a Američané po jejich zajetí). Často umírali dokonce i Češi (Tušť, Suchdol nad Lužnicí, jednotliví kolaboranti). U Postoloprt (odhadovaný počet obětí 763-2300) zase nevíme kolik z nich bylo Němců, protože mohlo jít o masové hroby židů a zajatců z místního koncentráku a pochodu smrti, po nichž se mrtví nenalezli. Samozřejmě násilí na civilistech vůbec nebylo morálně správné, ale takhle to téma prostě nejde zploštit, odtrhnout od tehdejší doby a postavit to na roveň nacismu. Zvlášť, když to samé probíhalo i v západní Evropě, např. ve Francii (v Alsasku obzvláště brutálně), což tu taky nezaznělo. Byl tehdy prostě strašný bordel a nenávist, což způsobili jednoznačně nacisté (a částečně Sověti) a právě pro to jsou takovéhle jednostranné relativizující dokumenty pěkný průšvih. PS: Ta německá paní, co by nejradši všechny Poláky předhodila psům ještě dnes, to byl zajímavý vhled do duše té doby..

No, to jsem nečekal. Vizuálně skvělé, obsahově dílem originální (např. americký seznam míst v Itálii, která se nesměla bombardovat), ale spíše rozpačité jako Vica Kerekes po zmenšení poprsí. Nemůžu se zbavit dojmu, že toho moralizování bylo příliš, někteří lidé byli obviňování za důsledky rozhodnutí, které tehdy nemohli vědět, že se důsledky zaměňovaly za příčinu a že se často zatoulala informace, která ten revanšistický přístup dost kazí. Stalin nebombardoval Německo prostě proto, že na to neměl vhodná letadla (čtyřmotorová). Humanismus by v tom hledal leda adept na kanonenfutr. Bombardování civilistů v Evropě opravdu bylo morálně i výsledkově k ničemu, ale byl to jednak způsob symbolické odplaty, neboť s tím začali (a neskončili) Němci, dále způsob vázání protivnikovych sil a taky se věřilo, že Němci pak sami povstanou. Že to nevyšlo je věc jiná. A vyjít Valkýra, nevím o čem by frantíci točili. Navíc měli štěstí, že se po většinu doby nevědělo o Osvětimi a spol. No a ta atomovka, to už vůbec neberu. Úplně se ignorovalo, že Japonci předtím bojovali do posledního muže a že kamikadze byl naprostý kulturní šok, který vyslal zprávu o ochotě Japonců ke kapitulaci a jejich vztahu k lidskému životu. Rasismus americký byl pak reakcí na rasismus a strašlivé zacházení s vojáky i civilisty ze strany Japonska. Akce a reakce. Zvlášť, když útoku na Pearl Harbor aktivně pomáhali japonští kolaboranti žijící v USA. No a nakonec to, že atomovka nemusela být, že Japonci to chtěli zabalit i bez toho. Martin Kovář, největší český znalec historie Anglosféry, tvrdí opak. Že byli v USA opravdu zděšeni, že by museli krvavě bojovat do posledního Japonce (na dobytém území skoro všichni civilisti bojovali nebo páchali harakiri), i když samozřejmě ten dojem na Sověty v tom hrál taky roli, tady šlo i o budoucnost. A já bych asi radši věřil jemu, než dokumentu, ve kterém jsou japonští fanatici považováni za oběti a Winston s americkými prezidenty prakticky za válečné zločince. A jak přebývá obviňování spojenců, tak zase chybí teoretické základy bombardování nebo zkušenosti z první světové atd. Jindy frantíky chválím, ale tady to asi prošlo sítem nějaké divné ideologie a neodbornýma rukama. Bohužel.

Konečně zajímavý historický dokumentární seriál z britské produkce. Dozvěděl jsem se i něco jiného, než citové výlevy přes "pokrokové" ideologické brýle. A to už jsem od nich nečekal. Obzvlášť popis elity a jejího původu v New Yorku 19. století nebo Winstonova pomoc jedne nešťastné příbuzné, toho času nejbohatší Anericance provdane do Británie, byl hodně přínosný. A tak to má být, snad toho bude víc. Fenomenální Panstvi Downton má na své francizy dobrý vliv.

Soudruzi, řekněme si to otevřeně. Scénáři by prospělo trochu více ironického nadhledu a logiky, režii pak typicky čínské okopčení západního budování napětí, protože ukázat potvůrky prakticky na začátku a za bílého dne, to je jako přinést na zabíjačku salát s avokádem a jahodové smoothie. Ale aspoň si umí Zhang pořád hrát s barevnými pastelkami a naprosto nerealistickou akcí, takže kde by evropští středověcí barbaři trapně házeli na davy obludek pod zdí kameny, vařící smůlu nebo něco hořlavýho, tam jim lítají bungee akrobatky, které toho sice pomlátí mnohem míň, ale zase u toho dřív umřou... Inu, jiný kraj, jiný mrav. Ovšem abych to nezakecal, zábava to byla přímočará, ale milá. Mám rád ty příběhy, kdy Evropan vleze do exotického prostředí a tam se stane součástí něčeho většího, stejně jako mám rád tu smysluplnější část kulturní spolupráce Číňanů a Západu - protože mám pak pocit, že když nějaký nový Mao bude chtít na nás vypustit atomovky, vzpomene si na první Křižovatku smrti, Jeta-Li jako nejlepšího záporáka v sérii Smrtonosná past nebo na Christiana Bale zachraňujícího školačky a prostitutky před Japonci v Květech války, tak si to nakonec rozmyslí a pošle nám místo toho recept na smaženou čivavu a pivo v igeliťáku. Jo, všichni máme sny.

Jestli je tohle černobílý film, tak já jsem eskymácká ségra Denzela Washingtona. Už jen to, že ten film hejtujou jak "pokrokoví" radikálové, tak kovaní homofobové, ukazuje, že to je trochu složitější. Pro jedny je ekelhaft už automatické spojení AIDS a homosexuálů (přitom tvoří přes 2/3 nemocných, čistě z technických důvodů), pro druhé je problém jednoznačné sympatizování filmu s nemocným gayem Hanksem proti ukázkově netolerantním zaměstnavatelům. A obě strany neberou vyobrazení Hankse jako až nereálně dokonalé postavy. Jenže ti "pokrokoví" přehlédli, že film tehdy vůbec představil a polidštil homosexuály většinovému publiku a konzervativnější kritici zase přehlédli, že Hanksova postava by fakt do žádného gay průvodu nešla a že film ukazuje i stránku homosexuální komunity, za kterou je často kritizována (např. obtěžování Denzela v obchodě a fakt, že se Hanks asi nakazil v pornokině při nevěře). Film prostě nabízí několik různých pohledů na věc, vyvažuje a přitom si hýčká upřímně lidskou slzopudnou linku, která k filmu připoutá a v závěru odrovná velkou část diváctva. Že to amíci podávají srozumitelně a s tahem na branku, je jedna z výhod USA kinematografie, protože na ty pravověrné, většinou evropské, queer filmy se nikdo kromě části cílové skupiny a fanatických artových nadšenců nedívá (pokud tam nejsou lesbické scény jako v Životě Adele). Mimochodem, z filmu jsem si neodnesl jen to humanitní poselství, ale i to, že když jde o život, je nějaká diskriminace putna (na konci vlastně rozsudek ostatní zas tak moc nezajímá). No a ta hudba, ta přežila doteď...

Pokud už se nějaký odvážný tvůrce pustí do historického tématu, základ úspěchu je v tom, aby z něj vytáhl to podstatné a nadčasové, co může něco povědět dnešnímu divákovi. A pak mu to podat stravitelným způsobem, jako zeleninu s půlkou prasete. No a tady se ta první věc nepodařila vůbec (to se panu Kosatíkovi poslední dobou stává často) a ta druhá taky žádná sláva. Vizuálně je to pěkné, hudba mi většinou taky přišla dobrá, herci vynikající, výprava a kostýmy paráda, i tu symboliku jsem občas pobral. Jenže ani jako profesionální historik jsem se s dějem někdy nechytal, voiceover s opakovanýma hláškama "To jsi chtěl? Takhle sis to představoval? Kde je Bůh teď?", na které nikdo neodpovídal...no to byl porod paterčat. Scénář je hrozný a když nemáte peníze na scénu ostřelování Vídně, tak jí prosím vás přeskočte. Většina z diváků si z toho opravdu nic neodnese a tipuju, že velká část z nich utekla už po pár voiceoverech. Přitom i dnes má tahle epizoda našich dějin řadu významů, které můžou dnešního diváka zaujmout. Už jako študáci jsme provokovali profesory tím, že kdyby nebyla Bílá Hora, rozebrali by si nás jako Poláky, protože stát by nám asi (ne)fungoval podobně a nejspíš by tu teď převažovala Němčina. Taky patřit do protestantské kultury místo katolické je slušný rozdíl v nastavení společnosti, v jejím přístupu k individualitě, státu, rodině, autoritě, disciplíně, podnikání aj. A to nemluvím o roli Habsburků pro další naše a evropské dějiny. Navíc celé České stavovské povstání je nervydrásající drama o postupně se utahující smyčce a katastrofě (včetně odstartování mimořádně ničivé třicetileté války), na jejímž počátku byly "dobré úmysly". Tři hvězdičky jsou asi moc, ale takových filmů točíme hrozně málo a nechci to úplně potopit. Schválně si spočítejte, kolik historických filmů, které nepopisují 20. století, jsme od roku 1989 natočili - navíc nějaké klady jsem tam viděl, viz výše.

Obsah je hutný, možná až moc. Ale ta nezáživná forma bohužel nemá co nabídnout těm, kteří se o téma moc nezajímají.