LucyW.

Kdybych řekla, že jsem po odchodu z kina byla nadšena, lhala bych... Byla jsem naprosto unešená. Já totiž mám ráda, když si film, a zvlášť válečný, nehraje na velké a vypjaté drama. Myslím, že na filmu je vidět, že vychází ze vzpomínek někoho, kdo ve válce byl. Je tak krásně uvěřitelný. A naprosto mě dostal Peter Sarsgaard. Taky bych si chtěla aspoň jednou vystřelit... Konečně film, kdy na konci nemusím říkat pověstné: "Chtělo to ubrat." A když už přišla řeč na protiválečnou tématiky, stojím plně za Swoffym: Každý film je tak protiválečný jako jeho divák. Protože nezíleží na tom, jak to myslel Kubrik, Coppola nebo manželé XY z Illinois, ale jak to bere ten, kdo tu pušku má a střílí. A ti si je většinou náramně užívají (jak bylo vidět:-))

Snad jediný film, který splnil má očekávání. Šla jsem na něj s otázkou, jak bude autorka řešit konflikt mezi zodpovědným "slušňákem" a lehkomyslným "pohodářem". A odpověd zní: Stejně jako já! Na první pohled jsem se do tohoto filmu zamilovala, právě proto, že není ani trochu semtimentální a téma není zpracováno prvoplánově a lacině. Ad Legas: "Super tragický film, v němž se na konci nikdo neoběsí, nikdo nikoho nezastřelí, ale ani se nikdo neponaučí, nic se nedá dopořádku." Vynikající definice. Tak takhle, přátelé, takhle vypadá skutečný život:-).

Chtěla bych uvést na pravou míru, resp. objasnit název tohoto skvělého filmu (viz Eodeonovo hodnocení). Jde o klasický anglosaský citát z Grayovi Elegie psané na venkovském hřbitově: "Paths of glory lead but to the grave." Česky: "Stezky slávy nevedou nikam než do hrobu." Patří ke klasické britské školní vzdělanosti (jako u nás např. Máj). Je spjatá s vojenským prostředím, neboť tyto verše citoval podle legend generál James Wolfe před vítěznou bitvou u Quebecku, kde ovšem padl. Jinak na "Kubrikovsky" upřímném a nestraném popisu nelíbivé reality nějak nevidím protiválečné poslání, samozřejmě odhlédneme-li od faktu, že válka je nejlepším argumentem proti sobě samé.