Bush13

Velice laskavý film o laskavém člověku, jehož morální odkaz dalece převyšuje nános zvratků v sekci místních komentářů připomínající stránky CNN Prima NEWS na Facebooku. Film začíná amerikanizovaným a zvonivým étosem přelomu osmdesátých a devadesátých let, které jako kdyby vypadly z vánočních obrázků Sám doma, jenž jednoznačně říká: svět byl už/ještě v pořádku, dobro zvítězilo nad zlem, americké koráby na širokých bulvárech pod mrakodrapy jsou strašně fotogenické, Václave, tobě u nás kdesi za spadlou oponou děkujeme, teď seš star. Nebudu lhát, já tento narativ beru. Brzy se však dostáváme ze "star" do "stár", do zvláštně  něčím vyprázdněné postprezidentské každodennosti, která s sebou ovšem nese ohromný odkaz, který Havel už možná nechce nést. Po roce 2009 se ztrácí před očima. K čemu je život plný přednášek, blesků a autogramů, když si chce člověk číst, jančit s Magorem a Čuňasem a dodělat své umělecké sny? Svět se navíc změnil, posunul, není výmluvnější scény než ta s vysmátým a horko těžko empatickým, no, spíše arogantním gratulantem Klausem. Exprezidentství se změnilo v absurdní drama, o kterém protagonista ví své. Závěr se mění v jímavou tečku - zakopnutí na premiéře a povislé tváře, návštěva Dalajlámy, sbírání četby a nedočtených Respektů, lahváč v kapse (snad o tom Dáša nevěděla!)... já nebrečím, vole, ty brečíš.

Wow, wow, stejně jako existuje Dunning-Krugerův efekt, mohl by existovat nějaký pod-efekt, který by popisoval přímou neúměru mezi nízkým osobním charismatem a neúspěchem u žen na jedné straně, a neskonalou sebejistotou a neopodstatněným macho-egem na straně druhé. Větší bandu loserů aby člověk pohledal. Pár chytrých hlav se dalo dohromady …  A není náhodou, že se to stalo v německé demokr... chci říct v Brně. To všechno zabalené do bizarní trapnosti, ze které mrzne úsměv, ale oči se neodtrhnou. A ač to má být celé patrně výsměch (nic jiného si koneckonců nezaslouží), u kterého není sem tam jisté, jak moc je to nahrané, i když se tváří, že ne, má to lehoulinké ponaučné podtóny. Ale závěrečná pointa a scéna je neúderná jak pomalu padající kapky deště na ulici Ke Hradu.

"Člověk začíná baronem!" - kníže Windischgrätz. Nevím, jak je to ale s baronkami, které byly genderově fluidní before it was cool, zároveň byly ženskými múzami, anarchokomunistkami a zároveň dědičkami a exulantkami. Chvíli jsem si musel zvykat na amatérský či školometský komentář autorky, snobské sběratele i "jakoby" pamětníky, ale to všechno vlastně doplnilo zajímavý obsah a celek.

"Dělat si srandu ze znásilnění je možné snad jenom v Česku," prohlásila zaujatě moje polská žena a je fakt, že hlavou se mi též honily různé ambivalentní pocity o neuvěřitelně aktuálním tématu snímku, jenž nemá úplně jasné morální poselství a podivně se v něm mísí satira, vážnost a takový ten ryze český bodrý humor, který opět nejasně proráží otázku znásilnění. Ovšem zmíněná satira je to výborná a na svou dobu nevídaná, něco, co znám spíše od pozdějších polských snímků a nelze se divit, že byl film ztrezorován. Uzamčena tak ale byla také nekončící sada hlášek a naprosto excelentních hereckých výkonů, zejména pak herectví fenomenálního a maximálně roztomilého Pucholta.

Přes těch pár až příliš inscenovaných situací půvabný a nostalgicky jímavý obraz malé vymírající komunity obývající prazvláštní a fascinující minisvět. Otázka je, kdo zmizí dřív, či lidé nebo ostrov. Něžné scény jsou pak rámovány skvělou kamerou a pomalé tempo, které někoho uspává, mně osobně navazovalo příjemnou cozy a hygge atmosféru plnou nejen močálů, trierovského mystéria, sleďů s pivem, vichrů a bouří - zatímco oheň v kamnech plápolá.

Svědectví o dalším a mírně opomínaném konfliktu, ve kterém má prsty Ruská federace, vykresluje smutný, ale svým způsobem půvabný svět osquatovaného hotelu se všemi svými - navzdory situaci - až groteskními podtóny.

Ač je v souvislosti s "GTAčkem" absence "onoho" dosti logická, když se člověk zamyslí, a ve filmu začne být velmi brzy jasné, o co jde, nikdy mi to vlastně v oné hře nedošlo, že tam cosi chybí...

Ačkoli film těží z klišovitého námětu otravné tchýně, vzato kolem a kolem, už jsem dlouho neviděl novou českou komedii, u které bych se normálně bavil a zároveň nepociťoval takový ten těžce cringe pocit v zátylku. A přestože se film postupně z celkem autentického vyznění dostane k uměle vyšponovaným absurditám a dialogům přepadávajícím za hranu přirozenosti, film neztrácí svůj půvab... a ano, je to skutečně horor, jak někdo tady poznamenal: "peklo jsou ti druzí".

Asi jsem viděl lepší adaptace mého milovaného Feyedeaua, lepší obsazení než Zdeňka Řehoře a lepší tempo. Ale i tak je to celkem roztomilé.

"Recommendations" na tenhle seriál jsem dostával z české i polské strany a musím říct, že zatímco většinou je u nás doma seriál spíše porodem, nebo lépe řečeno maratonem, prostě během na dlouhou trať, tentokrát to byl - téměř! - sprint a za chvíli bylo dokoukáno. Myslím, že mnoho hlášek mi utkvěje i do budoucna, i když ty nejlepší jsou servírovány tak jedna až dvě na díl. Samozřejmě, že je to někdy prvoplánovité, byly věci, které mě vysloveně obtěžovaly (romance mezi litevským moulou a levicovou aktivistkou, byť sebeladnější), ale celkově se jedná o strašně zábavný koktejl, jehož všeobecná obliba poukazuje na to, že se běžný smrtleník pobaví, aniž by detekoval správně všechny narážky na současnou polskou společnost a politiku, případně polské puny.