Bush13

No jistěěěě... trochu jsem se této klasiky obával, ale nebylo proč. Ačkoli se na filmu podíleli lidé - od režiséra počínaje -, kteří se v budoucnu upíšou (nebo se už upsali) všelijakým ultrablbostem, tak je to celkem vtipná záležitost, ze které je cítit konečně ta úlevná radost z toho, že se dá bolševikovi veřejně a beztrestně vysmívat, přestože pojednává o době z tohoto hlediska nejhorší, tedy nejtragičtější.

Tak takovou volavku a a takové pelikány jsem skutečně nečekal... asi jsem málo znalec Mijazakiho, abych odhalil veškeré jeho odkazy, málo Japonec, abych pochopil jejich odkazy, už v něčem také málo dítě, aby mi to dávalo hlubší narativní smysl, respektive, abych ho nevyžadoval, ale tak nějak mi je vše značně kompenzováno nikoli bezuzdnou, určitě však velice bohatou surreálnou imaginací vyznačující se nejen vysoce estetickými kvalitami, ale i subtilním vtipem. Navíc, jak zde v komentáři říká JFL, je to svým nekonvenčním vyprávěním rozhodně "fascinující a neokoukané".

Domnívám se, že to je těžce společensko-kulturně přenositelná záležitost, ale jinak autentická undergroundová galerie padlých klopýtajících a zmatených duší na jejich vílích stezkách napříč rumišti. Jenom u Tadeáše P. u mě panuje lehké podezření, že je spíše trochu pozér. Ale místy vtipnej.

Výborná pohádka podle skutečných událostí, ve kterých dobrá babička s kabelkou - další z klubu sympatických kuřáků - narozená už v roce, kdy ze světové scény odcházejí lidé jako Otto von Bismarck, císařovna Sisi, nebo Stéphane Mallarmé, poráží arabsko-sovětskou osu zla. V těchto týdnech je to zároveň aktuální a alarmující připomínka toho, kterak Izrael bojuje neustále o své přežití a holou existenci, kdy je zprvu zaskočen, ponížen, aby následně dal svému nepříteli po tlamě; ve filmu a Davidem Borkem z ČT zmiňovaná reputace Izraele nesmí dojít k úhoně, jinak si na něm okolí smlsne. Bohužel to stojí vždy stovky a tisíce mrtvých. Jediné minus celého filmu snad tkví ve zbytečně intenzivně až artově zobrazované úzkosti premiérky, dramatické a emočně silné by to všechno bylo i bez toho.

Oceňuji, že se film zřekl takových těch moderních popkulturních experimentů a tváří se jako normální historický film. Nesmírně zajímavý je také fakt, že film o kurtizáně je prost explicitních erotických výjevů. A v neposlední řadě je bezesporu zajímavá režisérka, scénáristka a hlavní protagonistka v jednom... ale ruku na srdce, nejsem si jist, zdali je tou osobou, která by vizuálně natolik okouzlila samotného krále. Nejlepší byla ovšem postava dauphina a jeho lidská velkorysost doprovázená dokonalým resting bitch face. Škoda, že mu pak useknou hlavu... ale to bude asi až ve druhém díle.

Baladický magický realismus na estonský způsob ve vesnici, která se na rozdíl od nedávné Jagny nenese ve znamení barev sedláctví a ročními cykly proměnlivé přírody, polí a luk, nýbrž je to venkov nuzných chatrčí, temných březových lesů, bahna a špinavých malých, závistivých a bezzubých lidí, kteří vypadají jak vystřižení z rajchlovských demonstrací. To vše s "švankmajerovskými" motivy, pěknými nápady, humorem i atmosférou mně připomínající Eggerse či Dumału.

Sexuálně náruživá sourozenkyně a wariatka, jak říkají Poláci, nejmladší z devíti, která vykouří víc než Jiří Bartoška, John Constantine a Winston Churchill dohromady, v nesmírně zajímavé gdaňské punkové jízdě, která často jen naznačuje a občas ke konci lehce rozostří hrany skutečnosti a bláznovství, přesto udrží koherentní filmový celek. Nepochopil jsem, zdali má jít spíše o psychologické převyprávění, hudební film, či sociální drama, ale je mi to vlastně jedno. Byl to hustej zážitek se zajímavou pointou.

Když jsem si čítal o osudech Mašínů a jejich skupiny a říkal si, že to prostě není možný, to by byl hollywoodský biják... tak se dočkali, byť trochu provinčnějšího provedení, kdy film prakticky ničím nepřekvapí. Přesto umí být dost napínavý a emoční, protože látka z principu taková je. Ale čert vem formu, tenhle film bude posuzován a často odsuzován z ideologického hlediska.

"Půjdeš k nám zítra krouhat zelí?" je samozřejmě nejvíc romantická hláška ever, zvlášť když je adresována Kamile Urzędowske, takové polské variaci na Margot Robbie. Jinak tento vizuálně naprosto úchvatný film kráčející ve šlépějích svého předchůdce, dokázal do sebe na plátně vstřebat více či méně známé obrazy, tentokrát polských mistrů (za celou plejádu např. Józef Chełmoński) - a že je čím se kochat. Někdy se zdá, že ten rotoskopický a jiný digitální "filtr" v animaci je zintenzivněn, jindy je naopak oslaben a herci z obrazů vystupují téměř realisticky. Ovšem samotný velký obraz polské vesnice druhé poloviny 19. století už tak líbezný není, neboť se jedná o zvláštní mikrouniverzum svázané svými obyčeji a tradicemi, kde všechno z ekonomického a společenského hlediska vlastně funguje, dokud se neobjeví takové "blbosti" jako jsou lidská závist či... láska. A někdy spíše než láska mladistvé zmatení, středněvěké splašení pohlavních údů, nebo stárnoucí pýcha. Fascinující, nádherný a silný film, ve kterém se snoubí jakási esence slavismu, symbolismu a venkovského realismu. Pakliže by měl být Oscar jakkoli relevantní cenou, což podle mě moc není, tak bych tu sošku Jagně přál, ale bojím se, že tam se hledí na jiná kritéria.

Nakladatelsví Crew se podařil nedávno husarský kousek a dovydalo všech 6 dílů komiksové manga předlohy, kterou jsem před filmem poctivě přelouskal. Pro mě je překvapivé, jak moc se filmová adaptace rozchází - což je někdy zajímavé, někdy méně, respektive v něčem se mi více líbil komiks, v něčem film. Některým důležitým postavám je přiřknuta naprosto sporadická a epizodní funkce (pan Nezu, paní Miyako), kterých bych si bez mangy snad ani nevšiml. Dokonce je to skoro "Akira bez Akiry"! Dechberoucí vizuál, který se narodil ve stejném roce jako já, však zůstává; ona animace snad vůbec nezestárla. Počátky japonského kyberpunku v celé své kráse.