demniox

Kony 2012: epický fail digitálního aktivismu, který se pokusil proměnit vážný konflikt v Africe ve virální mem. Režisér Jason Russell, který se snažil stát více celebritou než aktivistou, nám předvedl, jak naivně a sebestředně lze přistupovat k humanitárním krizím. Film, který měl být revolucí v pomoci Ugandě, se rychle proměnil v ukázku toho, proč "západní zachránci" dostávají tak špatnou reputaci. S hojným využíváním rodinných videí nad problémy, které potřebují skutečnou pozornost, a s plánem, který byl více o prodeji náramků než o reálné pomoci, Kony 2012 nakonec dokázal jen to, že dobré úmysly nejsou nic bez pochopení a respektu k dané problematice. Dokument, který chtěl změnit svět, se nakonec zapsal do historie internetu jako varování, jak to nedělat.

Film Blue Dereka Jarmana představuje nejen vrchol jeho tvorby, ale také jedinečný filmový zážitek, který překračuje tradiční hranice kinematografie. Je to dílo, které kombinuje minimalistický vizuál s bohatě vrstveným soundtrackem, v němž se snoubí poezie, hudba a osobní reflexe. Mezi hudebním doprovodem se objevují taková jména jako Jarmanův častý spolupracovník Simon Fisher Turner, Brian Eno a skupina Coil, což jen potvrzuje hloubku a komplexnost zvukové složky. Blue je považováno za jedinečné dílo, které se dotýká témat jako AIDS, smrti a uměleckého vyjádření. Jarmanův boj s AIDS a následná ztráta zraku ovlivnily podobu filmu, který se odvážně omezuje na monochromatické modré plátno. Avantgardní filmy se často vyznačují sebevědomím a záměrným podvracením filmových konvencí, což může působit vykonstruovaně. I když nemusí být nutně špatné, často jsou spíše vykalkulované než inspirované. Přesto mohou být fascinující, zejména pokud se na ně díváme s citovým odstupem. V horším případě mohou být intelektuálně urážlivé nebo jen línými filmovými vtipy. Blue od Dereka Jarmana se podařilo vyhnout všem výše uvedeným rysům. Důvod spočívá v záměru a provedení - je to poslední výtvor umírajícího muže. Muže, který ke konci svého života viděl jen modrou barvu, a zve nás, abychom nahlédli do světa jeho očima. Autorův styl psaní se vyznačuje všudypřítomným pocitem bolesti, který je patrný z každého popisu, každé básnické odbočky a každého postřehu. V mnoha jeho výrocích je také přítomen jízlivý humor, například když popisuje pobyt v nemocniční čekárně, kde jsou všichni označeni pouze čísly. Je v něm cítit tlumený hněv a smutek ze smrti přátel a milenců, stejně jako z nedostatku skutečné spravedlnosti při řešení problému AIDS. Kromě toho je zde frustrace z nepoctivosti mnoha lidí, kteří tvrdí, že proti němu bojují, a přitom tak činí jen tehdy, když je to společensky nebo politicky výhodné. Vyprávění přeskakuje mezi různými časovými obdobími, myšlenkami a místy, čehož by bylo obtížné dosáhnout pouze tradičním vizuálním způsobem. Dochází k efektu blednutí vzpomínek, které se z jasných stávají mlhavými a zkreslenými a pohlcuje je zmatek rozkládající se mysli. Snímek Blue nabízí nejen filmový zážitek, ale je také intenzivní meditací o životě, umění a odolnosti lidského ducha. Ve své podstatě je Blue připomínkou síly vizuálního umění a její schopnosti vyvolávat hluboké emoce a provokovat k zamyšlení, čímž se Jarmanovo poslední dílo stává nezapomenutelným a důležitým odkazem jeho umělecké kariéry. 10/10

Film Borat aneb Nakoukání do amerycké kultůry na obědnávku slavnoj kazašskoj národu (pro lásku Boží dále jen Borat) představuje jedno z nejodvážnějších a nejprovokativnějších děl Sachy Barona Cohena, které dokonale míchá cringe humor s inteligentní satirou, což film činí nejen zábavným, ale i podnětným k zamyšlení. Věrohodnost a odvaha, s jakou Cohen prostřednictvím Borata konfrontuje nejen nic netušící účastníky, ale i širší společnost s jejími předsudky a xenofobií, je pozoruhodná. Mnoho kritiků film hodnotí jako velmi hloupý a zároveň velmi chytrý, a já nemohu nic jiného, než souhlasit. Film dokáže krásně balancovat schopnosti bavit a zároveň kritizovat. Obzvláště oceňuji schopnost filmu odhalit skryté předsudky a nepříjemné pravdy o společnosti prostřednictvím zdánlivě naivního, ale záměrně provokativního humoru. Metoda použití skryté kamery a nepřipravených reakcí obelhaných účastníků dodává Boratovi autentičnost, která zvyšuje jeho satirický dopad. Tato forma nejen že diváka pobaví, ale také jej přivede k hlubšímu zamyšlení, mimo jiné také nad tím, jak bychom se chovali, kdybychom se ocitli v podobné situaci. Borat tedy stojí jako ostrý, avšak humorný pohled na moderní společnost, který neúnavně ukazuje, že humor může být mocným nástrojem k sociální kritice. Cohenův talent vytvořit postavu, která je zároveň absurdní a překvapivě prozíravá, slouží jako zrcadlo pro naše vlastní předsudky a nevědomost. V této roli Borat nejen odhaluje nepříjemné aspekty naší kultury, ale také nabízí šanci k sebereflexi a možnosti růstu. Tímto film poskytuje kritický pohled na společenské normy a hodnoty, které často považujeme za samozřejmé. V konečném důsledku zůstává Borat jedinečným a nezapomenutelným filmovým zážitkem, jehož význam a relevanci nelze podceňovat. Jeho schopnost zasáhnout a pobavit diváky po celém světě, přičemž dokáže vyvolat důležité diskuse, je důkazem síly filmu jako média pro sociální změnu. Ve světě, kde je humor často považován za únik od reality, nám Borat připomíná, že smích může také sloužit jako forma odolnosti a nástroj pro odhalení pravdy. 7/10

James Cameron nám přivedl na plátno vizuálně oslnivý svět Pandory, ale ani ten nejkrásnější obal neskryje obsah knihy, pokud je uvnitř prázdná. Avatar je možná mistrovským dílem CGI, ale příběh? Jako bychom ho už někdy slyšeli, možná před sto lety a třeba i lépe vyprávěný. Cameron se možná pokusil o novodobou Pocahontas ve vesmíru, ale skončil spíš u FernGully s rozpočtem, který by nakrmil malou zemi. Film, který mohl být revolucí ve filmovém vyprávění, se tak stává spíše příkladem toho, jak technologický pokrok někdy předčí schopnost vyprávět příběhy, které by mohly být stejně poutavé jako vizuální stránka. Ve finále zde máme nádherný vizuální počin, který však trpí nedostatky v příběhové originalitě a charakterovém rozvoji. Cameronova snaha vytvořit epický příběh o střetu civilizací a ekologickém poselství se opírá o osvědčené narativní vzorce, ale ve výsledku působí povědomě a předvídatelně. Přesto Avatar zůstává technologickým milníkem, jehož vizuální stránka a inovace v oblasti filmových efektů definovaly novou éru blockbusterů. Film vybízí k reflexi o vztahu lidstva k přírodě a cizím kulturám, i když jsou tato témata zpracována s určitou mírou klišé. Pokud toto vše poohlédneme, nemůžeme vynechat fakt, že Avatar nepochybně posunul hranice toho, co je ve filmové tvorbě možné, a otevřel diskuzi o vlivu moderních technologií na formu vyprávění příběhů. Cameronovo dílo významně přispělo k popularizaci 3D kinematografie a rozšířilo hranice filmové tvorby. Avatar tak zůstává důležitým milníkem, který představuje, jak mohou nové technologie rozšířit naše vyprávěcí možnosti a zároveň nás nutí zamyslet se nad etickými a environmentálními otázkami, které s sebou přináší naše pokroky. 5/10

Ve filmu 300 transformuje režisér Zack Snyder antickou historii ve vizuální smršť, kde se smysl pro realitu rozpouští rychleji než sedačky diváků(-ček) při pohledu na naolejovaná těla Sparťanů. Ačkoliv pro někoho může být film pastvou pro oči, v ostatních ohledech je bohužel bídou pro mozek. Výraz "styl před obsahem" by mohl krásně shrnout celou tuto podívanou, kde každý sval a každá kapka krve byla pečlivě navržena pro maximální vizuální efekt, zatímco logika a historická přesnost byly zřejmě ponechány mimo záběr kamery. Dialogy jsou tak dřevěné, že by z nich Gerard Butler mohl postavit Trojského koně. Snyderova 300 je dokonalým hollywoodským koktejlem – směsí předimenzovaných svalů, přehnaného patosu a vizuálních efektů tak sytých, že by z nich mohl vytrysknout nový odstín Primalexu. Tento film je dokonalou studií toho, jak přetavit historii v komiksovou fantazii, kde je každý záběr z kamery více o stylu než o substanci. Ve filmu 300 není nedostatek odvahy, ale jakmile odezní bubení a krev ustane stříkat, zůstáváte s pocitem, že jste právě viděli něco, co je sice vizuálně ohromující, ale intelektuálně prázdné. Film tak zůstává v paměti spíše jako kuriozita – monumentální představení síly a vizuálního umění, pod jehož lesklým povrchem se ukrývá maličká duše. Pro ty z vás, kteří by chtěli shrnutí, zde je: [spoiler] Peršané útočí na Sparťany. Sparťané se ubrání. Pár minut otřesného dialogu. Peršané útočí na Sparťany. Sparťané se ubrání. Pár minut otřesného dialogu. "Politické intriky." Peršané útočí na Sparťany. Sparťané umírají. [/spoiler]

Lynchův Modrý samet je film, který se ve své podstatě zabývá průzkumem temnoty ležící pod povrchem. Už jedna z prvních, poměrně ikonických, scén filmu, v níž se obraz idylického života kontrastuje s hmyzem žijícím pod zemí, slouží jako klíč k rozluštění celého díla. Lynch zde názorně demonstruje svou filozofii: abychom ocenili světlo, musíme se ponořit do absolutní temnoty. Teprve pak i maličký náznak světla dokáže rozehnat veškerou tmu. Tento vizuálně silný začátek slouží jako předzvěst toho, co následuje – příběh, který nás zavádí hluboko do srdce amerického předměstí, kde se za zdánlivě poklidným životem skrývá podsvětí plné zla a morálního úpadku. Lynchův mistrný režijní rukopis vytváří film, ve kterém se realismus snoubí s surrealismem, a kde se divák stává svědkem střetu mezi banálním a bizarním. V Modrém sametu Lynch rozplétá příběh plný kontrastů a paradoxů. Na jedné straně stojí nevinnost a naivita mladého Jeffreyho Beaumonta, který se nečekaně ocitá v centru temné zápletky. Na druhé straně stojí Frank Booth, postava představující čisté zlo, jehož brutální a nepředvídatelné chování je zdrojem nejen napětí, ale i hlubokých otázek o povaze zla a lidské psychiky. Zásadním prvkem, který Modrý samet vynáší nad běžný thriller, je Lynchova schopnost propojit povrchový příběh s hlubšími tématy. Film zkoumá duality, které formují naši realitu – světlo a temnotu, nevinnost a zkázu, povrchnost a hloubku. Skrze symboliku a metafory Lynch nejenže rozpracovává svůj příběh, ale zároveň vyzývá k reflexi nad tím, co je skutečně vidět na povrchu a co se skrývá hluboko uvnitř nás všech. 10/10