Akana

Výborné. Ani chvíli jsem se nenudil. Srovnání s Matrixem se samozřejmě nejde vyhnout. Ten je výpravnější, akčnější , efektnější a já nevím co ještě, ale zápletka s prolínáním reality a virtuální hry se mi tady zdála dotaženější. Zatímco v Matrixu má divák od jisté chvíle jasno v tom, co je skutečnost a co ne, v eXistenZ se až do konce tápe. Jestli se v tom někdo ztratil, myslím, že to byl záměr. Cronenbergovy typické "béčkové" nechutnosti tuhle nejistotu ještě podtrhují. Někomu takové zmatení může vadit, já si to užil.

Filmy Lasse Halströma mi připomínají obrazy starých mistrů. Jsou jasné a přehledné, je příjemné se na ně dívat a přitom člověk nemusí mít obavy, že by se snad z neznalosti kořil nějakému kýči. Je tu hloubka a poezie, které ale nejsou nijak extrémně šifrované a netlačí na mozkovou kůru víc, než je zdrávo. Čokoláda se mimořádně vydařila, má osobitou atmosféru a dar vtáhnout diváka do svého světa. Je o vzepření se zkostnatělým tradicím, ale hlavně o tom, jak je důležité umět si hořký život osladit.

Jako dlouhodobý fanoušek a obdivovatel Joy Division musím v první řadě vyzdvihnout výkon Sama Rileyho, který dokonale okopíroval nejen Curtisovy pohyby a vytřeštěný výraz na pódiu, ale i jeho zpěv. Klobouk dolů, iluze byla dokonalá. Dál už je to ale problematičtější. Vím, jaké problémy Curtis měl, jakou nemocí trpěl, jaké deprese míval a otiskoval do svých textů, i to, že se vším se musel prát sám, ve své "izolaci", uvnitř své hlavy. Od tohoto filmu jsem ale očekával, že mi to nejen biograficky předestře, ale hlavně dá pocítit. Jenže to se nestalo. Všechno tak nějak klouže po povrchu, do hlubin Curtisovy neschopnosti porovnat se s životem a jeho běžnými problémy, se nedostaneme. A to platí i o dobové atmosféře, která je tu jen zlehka načrtnutá. Černobílá stylizace je fajn, vlastně si ani barevný film o Joy Division neumím představit. Snahu a oddanost věci taky oceňuju. Ale čekal jsem větší ponor, jasnější odraz Curtisových textů v jeho osobnosti. Nicméně nevylučuju, že někdy v budoucnu hodnocení zvednu. Třeba byla ta chyba ve mně. 70%

Kdo čeká od Allena ještě něco převratného, je sám proti sobě. Každý jeho další film je vlastně jen variací některého z předešlých a záleží vlastně jen na tom, kolik fórů se tu objeví nebo jestli přináší nějaké osvěžující stylové vybočení. Ale který jiný režisér natočil takové kvantum filmů a žádný z nich nebyl úplná kravina? Cokoliv se mi jeví jako jeden z těch slabších,ale i tady si fanoušek vyzobe to své. Nejlepší postavu si sám pro sebe napsal autor. Dobel je okouzlující cvok s nečekanou slovní zásobou.

Moje hodnocení přísluší té okleštěné verzi, původní jsem bohužel neviděl. Nejsem si ale jistý, že bych pak dal o moc víc. Film měl velké ambice, ale výsledek vyznívá dost amatérsky a odfláknutě. Některé scény nejsou špatné, Mc Dowell taky hraje dobře, ale vadí mi například příliš okatá (a marná)snaha napodobovat Felliniho přebujelou obrazotvornost plnou zvráceností, barev a sexu. Kdo viděl Satyricon, ví asi o čem mluvím. To je film náročný a těžko stravitelný, ale vizuálně omračující. Scény v Tiberiově sídle nebo Caligulova "loď-bordel" se s ním nemůžou měřit, ačkoliv o to zjevně usilují. Ta vystříhaná erotika a brutalita by Caligulovi možná dodala trochu šťávy, tahle verze mě ale dost zklamala. Každopádně označení "nejkontroverznější film 20.století" je pitomost. Nezasloužený kult.

Vůbec to nebylo špatné, i když skromnější rozpočet je trochu znát. Jenže za holywoodské peníze by zase nikdy nevznikl film takhle syrově evokující dobu a prostředí, do kterých je slavný epos zasazený. Žádná blyštící se zbroj, gigantické armády, hrdinská gesta nebo láska až za hrob, ale drsná krajina, drsní lidé, špína a král, který je spíš kmenovým náčelníkem. Taky oceňuju, jak se tvůrci dost věrně drželi předlohy. Hlavní rozdíl tu spočívá v motivaci Grendelova vraždění. Mstí se za dávnou smrt svého otce a toto zjištění nahlodává Beowulfovo odhodlání se s ním vypořádat nehledě na to, že troll sám odmítá boj s těmi, kdo mu neublížili. Do děje jsou tak vnášeny morální rozpory, které původní epos neobsahuje, které ale současnému divákovi příběh zpřístupní. A výhrady? I když takhle střízlivé, komorní zpracování považuju za klad, přece jen by celková atmosféra filmu potřebovala něčím "zahustit". Přidat na tajemnosti, obrazové neobvyklosti. Takhle mi pořád něco chybělo. 70%

Překvapivě civilně a syrově natočený snímek, jehož hrdiny jsou členové posádky říční dopravní lodi Atalanta. Jejich nelehký život je tu zobrazený nepřikrášleně ale zároveň bez mělkých sociálních apelů, jakých by se např. soudobí američtí tvůrci asi nevyvarovali. Tenhle film je o lidech a ne o ideách. Nechybí tu na tehdejší dobu docela odvážná erotika (předpokládám, že ta byla příčinou dobové cenzury) a ústřední vztah kapitána a jeho novomanželky je podán bez falešné romantiky, samozřejmě až na trochu sentimentální závěrečné znovushledání. Myslím ale, že k předchozímu lehce rozpustilému vyprávění by se nějaké tragické finále nehodilo.

Tohle s člověkem zacloumá. Tolik fascinujících záběrů a scén stejně hrůzných jako vizuálně vybroušených, které se zavrtávají pod kůži, se jen tak nevidí. Jasně, film je dlouhý a náročný, plný nezodpovězených otázek. Přesto je strhující od začátku do konce. Není jen o vietnamské válce, násilí,krutosti a americkém šovinismu, ale hlavně o hledání kořenů toho všeho v nás samých a o uvědomění si nemilosrdné skutečnosti, že jsou naší součástí a že jsou pořádně hluboko. Románová předloha se jmenuje Srdce temnoty a řekl bych, že je to název výstižný hlavně vzhledem k přízračnému bezvýchodnému závěru filmu. Taky je to jedno z těch děl, u kterých člověk tuší, že jejich natáčení muselo být pro všechny tvůrce fyzicky i duševně velmi vyčerpávající. Intenzivní, vyjímečný zážitek.