Jester_X

Možná až to uvidím znovu, tak najdu další nápady krom silného příběhu. Nemilosrdná vězeňská mašinerie pro mě byla místy nevěrohodná a možná šla ztvárnit i s větším mrazením v divákových zádech. Jinak samozřejmě skvělé herecké výkony, zajímavé momenty a konec, který přichází snad přímo z přání obecenstva. Nevím proč, ale Vykoupení ve mne hluboký otisk nezanechalo, ale třeba po příštím zhlédnutí bude vše jinak...

Rozhodně zajímavé přepracování slavného muzikálu do dnešní doby. A podle mne si na tom dal i někdo záležet, aby to celé "undergroundové" prostředí fungovalo. Ale co naplat, veškerá energie a podtext, jenž jsme mohli najít v předešlé verzi (ano, je nutno to srovnávat) je pryč. Možná až moc okaté ztvárnění totalitního režimu mě neohromilo, jelikož bylo místy až moc účelem a ne pouze prostředím pro děj. Až na pár pěkně zpracovaných scén (např. dobře zvládnutá Superstar) celkem nuda. Co mi nakonec přišlo nejzajímavější, bylo odlišné pěvecké pojetí skladeb, ale na tom se film postavit nedá.

Příklad krásně růžovoučkého, slaďoučkého a hloupoučkého filmu. Chápu, že části střední generace se to prostě líbí, jelikož přes nostalgický oblak z písniček od ABBY ani nevídí, jak moc o ničem ten film je. Ba co víc, ani se nesnaží o něčem být, prostě a jednoduše útočí na pudy diváka. Navíc herci se v rolích skutečně necítí, a snad proto více zklouzávají k přehrávání, které jen podtrhuje kýčovitost celého tohoto kousku.

Samoúčelnost, předvidatelnost, nenápaditost. Prostě nuda na všech frontách a místo očekávaného strachu a TMY se u mě spíše často dostavoval smích.

Bláznivá komedie od začátku do konce. Parodie nejhrubšího zrna na biblické téma. Neuvěřitelné množství vtipných hlášek, narážek a situací nemají respekt snad vůbec k ničemu. Visuálně zvládnutu také na výbornou a členové skupiny Monthy Python jsou zde jako ryba ve vodě. Life of Brian mi ukázal, že komedie může být neuhlazená přitom nebude bezduchá a také že komedie nemusí být prvoplánově vulgární, aby mohla provokovat.

Ptáci mě pohltili už jako malého, kdy jsem viděl porpvš, a přestože jsem v té době měl skutečně odlišný žebříček hodnot u filmů, tak jsem tenkrát zhlédl od začátku do konce. Nyní tomu nebylo jinak. Pomalá a děsivá proměna poklidného zálivu do dějiště pravého, dechberoucího hororu mě zkrátka dostala. Herecké výkony také věrohodné a věřím, že v tehdejší době hrát po boku speciálních efektů nebylo ještě zcela jednoduché sousto. No a možná se nakonec skutečně budete rozhlížet, jestli náhodou nad vámi neletí zdivočelá vlaštovka :).

Apocalypse Now je chytře rozdělena do tří částí, a tak nám také ukazuje tři poněkud rozdílné tváře války, stačí si vybrat, která je nejvíce hrozivá. Brutální nálet na vesnici Vietkongu podané jako show bláznivého surfaře, stísněnost džungle, či až mystický kult osobnosti plukovníka Kurtze. Vystřízlivění amerických vojáku, snaha poctivých lidí bez zájmu o válku ubránit svůj majetek a všeobecná pokroucenost morálky dávají dohromady zajímavou protiválečnou mozaiku.

I přestože není žánr sci-fi prostor, kterých bych obzvlášť vyhledával (lépe řečeno jsem se k němu doposud nedostal), tak mě kultovní Blade Runner uhranul. Hutná, temná atmosféra, výborná Vangelisova hudba a na svoji dobu pěkné efekty dávají dohromady poutavé vyobrazení futuristické vize Ridleyho Scotta. Obrazy budoucnosti vyspělé lidské civilizace ovšem nejsou hlavním účelem, ale pouhým prostředkem, aby mohl být rozehrán příběh až moc akutální. A to je podle mne to nejzajímavější na Blade Runnerovi, zasazení aktuálního a nadčasového tématu do budoucna, což mě nejvíce provokovalo, zneklidňovalo. Kdo má právo rozhodovat o cizím bytím a nebytím? A co dělá z člověka člověka? Schopnost mít vlastní vzpomínky, myšlenky, vlastní volbu, nebo biologická podstata naší existence? Když budete pozorní, najdete v Blade Runnerovi odpovědi, ale také ještě víc otázek. No a nakonec možná dostanete lekci lidskosti, kde byste ji sami nečekali. Blade Runner je myšlenkově obsáhlý film, zvládnutý skvěle i po řemeslné stránce, tudíž dávám nejvyšší hodnocené.

Pro mě především muzikál, který zlomil moji přezíravost k tomuto žánru. Norman Jewison nechal ve filmu hrát hlavní roli hudbu a sám se chopil zbylého prostoru, jenž využil na výbornou. Záběry kamer doplňují výpověď samotných hudebních textů, a tudíž není skutečně třeba do filmu zasahovat mluveným projevem. Zpestřením je také zajímavá symbolika (tanky, či Poslední večeře v režii Leonarda). Obsazeni museli být díky vysoké náročnosti pěveckých partů především výborní zpěváci, ale i ti podali celkem obstojný herecký výkon, zvláště skvělý Carl Anderson v roli Jidáše. Jesus Christ Superstar rozhodně není ploše zpracovaný muzikál, ale naopak využívá svého velkého ústředního tématu na maximum a divák může tak i po několikátem zhlédnutím stále objevovat nové a nové věci v hudbě, v obrazu, v textu, v symbolech.

Miloš Forman jen potvrzuje jak velkým režisérem je a dokazuje, že ani svět muzikálu mu nedělá problémy. Oslava života hippies, jejich svobody, energie, hudby, to vše bravurně přeneseno na filmové plátno tak, že Formanovi věřím každý záběr. Film mě jednoduše pohltil a chvílemi jsem litovat, že se do té doby nemůžu vrátit. Filmové zpracovaní bylo od toho původního výrazně změněno, což se opět ukázalo jako krok dobrý, jelikož střet nezkušeného venkovana Clauda, bohaté a po změně toužíci Sheili, hippiesácké party kolem Bergera za všudypřítomného květinového (drogové) poblouznění a nemilosrdné války ve Vietnamu dal příběhu nové rozměry a nakonec silný antimilitaristický nádech. Ostatně při finální scéně jsem s mrazením v zádech válku nenáviděl, jak je to jen možné, ale také věděl, že tohle chci vidět znovu.