Ptáci

Hitchcockova klasika rozhoodně nepatří mezi nestárnoucí, spíše naopak. Shlédnutí od shlédnutí je vidět, jak chátrá a schází a zbývá z ní několik opravdu mistrovských scén a spousta konverzačního a jaksi do prázdna vyznívajícího preludování. Dvě věci ale Ptáky stále drží nad vodami zapomění – režisérův jedinečný talent pro napětí, kompozici a citlivé "nazírání" a fakt, že Ptáci byly první a v pozdějším přívalu zvířecích vrahů dost možná jeden z nejlepších horrorů. Narozdíl od skutečných hitchcockovských vrcholů však viditelně ztrácí dech a nabývá přibývajícími léty na křečovitosti a nudě. Mistr má prostě světlejší místa, která neblednou. (19.12.2004)

"Ptáci jsou na této planetě od Archeopteryxe. To je 140 milionů let. Není divné, že by se začátkem války proti lidstvu čekali takovou dobu?" Tak to je divný. I já jsem na okamžik zapochyboval, že by ti hodní opeřenci někoho napadli. Ale ono jo.Taková vrána dokáže být pěkná potvora. Já se tedy přiznám, že počáteční poťouchlosti mezi Melanií a Mitchem byly vynikající. To jiskření mezi nimi se mi hodně líbilo. Pak ale přiletěli ptáci a zábava šla do háje. Na druhou stranu to začalo být napínavý a já jsem začal podezírat papoušky, že můžou za to, že rackům a spol hráblo. Nebudu hodnotit kvalitu útoků, protože ve svý době byly určitě vynikající, ale pro mě byly ty kratší útoky záživnější a ty delší zaváněly snad i nudou. Naštěstí všechno dobře dopadlo, přijela armáda, která pochopila mimozemskej původ vrabců a sundala je minometem. Kecám. Bylo to jinak, ale můj konec je lepší. (14.12.2021)

Další z filmů, které jsem viděla dávno tomu coby dítě... a nebála jsem se;-). Morbidní dětskou duši potěšila vyzobaná očička, ale jinak dítko čekalo o něco víc krve a napětí, dítko se totiž namlsalo výbornou povídkou Daphne du Maurier. Těžko říct, jak by na mě Hitchcockova klasika působila dnes - možná lépe, možná bych se nudila, připouštím však, nijak mě neláká si tuto podívanou zopakovat. To si radši znova přečtu onu parádně atmosférickou povídku. 65% (21.10.2009)

Pro pobavení zde záměrně uveřejňuji komentář sepsaný po první projekci, z dob, kdy jsem si o Hitchcockovi myslel tak akorát to, že je "mistrem hororu", což raději přejdu bez poznámek. Moje prapůvodní a dnes již přežité dojmy byly takovéto: "Paradoxně se mi mnohem více líbí první polovina filmu, kde nádherně vynikne hravý scénář a prostor dostane i nezávazný a jemný humor. Následné "nervydrásající" ptačí ataky jsou sice (až na výjimky) i dnes velmi povedené, ale za ta léta stačila vyprchat veškerá atmosféra, která celý film držela pohromadě. Velkým zklamáním pak pro mě byl závěr - nijaký, prázdný, pouze vizuálně zajímavý. A vážně si nejsem jist, jestli bylo od Hitche zrovna dvakrát moudré rozhodnutí, ponechat film bez originální hudby a angažovat Herrmanna jen jako poradce při vytváření zvukových efektů. Minimálně originální tah to byl, o výslednici by jeden spekuloval. Nejlepší, nejvymazlenější a vůbec nej scénou je (jak už trefně poznamenal Tosim) slet "sokolíků" za zády nic netušící Tippi Hedren. Proč nebyl takový celý film?" Dnes bych Ptáky charakterizoval jen jedinou větou: MISTROVSKÉ DÍLO, ke kterému se však musí najít cesta. (10.07.2008)

Tenkrát tak šíleně sugestivní film, že jsem pak při každém opuštění budovy bedlivě sledoval ploty s střechy, koruny stromů a hlavně nebe nad sebou, jestli se nějaký ty svině opeřený už nezačínají houfovat... Ale na rozdíl od Čelistí mi Ptáčci nevydrželi na celý život, to bych si totiž dávno musel hlavu ukroutit. Po čase jsem přesvědčil sám sebe, že to byl přece jenom film. Mistr Hitchcock a matka příroda prominou...zrovna téhle její konkrétní pomsty za plundrování už se dnes bohužel moc nebojím. Ale nějaká ta fóbie z opeřenců ve mě asi přeci jen zapustila kořeny. Můžete se zeptat mojí švagrové, jak jsem u ní na návštěvě vyváděl, když jim v obýváku ulítla andulka z klece ! :-) (05.02.2013)