Oblíbení režiséři (7)
Timova stylizace a přístup k tématům je už dávno legendární. Staré, zlé a ošklivé je vlastně poetické a krásné. Spolu se svým dvorním oblíbencem tvoří (obvykle) jedno podařené dílko za druhým.
Ač na mé gusto leckdy pracuje v krapet naivními scénáři, nic to nemění na tom, že jeho filmy jsou majstrštychy z hlediska filmařiny a řada z nich oplývá nádhernými scenériemi a výjevy, stejně jako hudbou.
Tak tenhle chlap má fantazie na rozdávání.
Nelíbí se mi jeho vystupování, vyjadřování, zjev, záliby, osobní vkus, ale miluji (povětšinou) jeho filmy. Takové dialogy se zkrátka jinde nenajdou - rozhovor o ničem, který však má smysl sám o sobě v rámci děje. Nepochopitelně úžasné (viz Superman a společnost, sociální přesah masáže nohou, myšoidní, nacistické úvahy atd.).
Říkejte si mnozí, co chcete, ale co provedl tento Kiwi s Pán Prstenů je na smeknutí klobouku. Předně má skvělé nápady a jako fakticky neprofesionál (myšleno vzděláním) srší neotřelými nápady a postupy, což je také důvod, proč se vůbec ke svému prvnímu velkému projektu dostal. Zjevně je však potřeba, aby byl při větším rozpočtu hlídán, jelikož pak hrozí, že jako řada jiných krapet podlehne megalománii, která právě kalí jeho opičí velkofilm.
Za všechny ty roztodivné charaktery, kterým s bráchou dali duši.
Zrodil Génia, sám zůstane géniem.