Filmmaniak

Jan Prušinovský dokázal natočit drama, které prostřednictvím autentických lokací a uvěřitelných postav realisticky zachycuje českou sociální současnost, aniž by přitom prvoplánově manipulovalo či emocionálně vydíralo. Kdyby veškerá seriózní česká filmová tvorba dosahovala alespoň ze tří čtvrtin takovéto úrovně, tak jsme dávno za vodou. Herci jsou skvělí, technicky i řemeslně je film silně na výši a režie je bezvadná. Delší recenze ZDE

Je to lepší, než jakou to má pověst (a rozhodně lepší než kniha), ale není to dost dobré, aby to stálo za to. Nicméně dalších dvou dílů se jistě dočkáme, protože to vydělá neskutečný balík. Delší recenze ZDE.

Po technické stránce opět silně na úrovni, po té obsahové však silně pokulhávající. Spousta scén působí zvláštně zkratkovitě (jako by se z filmu vystřihlo půl hodiny záběrů), jiným zas chybí napětí, dostatečná dramatičnost či emocionální hloubka. Akční a bitevní sekvence jsou neskutečně přehnané a absurdně nerealistické, neb okázale kašlou na zákony fyziky, logiky i pravděpodobnosti. Řada z nich svou šílenou maniakální stylizací připomíná spíš grotesku a do seriózně pojaté epické fantasy ala Pán Prstenů se zoufale nehodí a nechtěně budí smích, což v kombinaci s jalovými dialogy o lásce, přátelství a cti dělá ze závěrečného dílu Hobita s přehledem nejhloupější díl trilogie. Titulní bitva pěti armád bohužel padá s tím, že skřeti nejsou vůbec strašidelní, a ani semknutí do po zuby ozbrojené stotisícové armády nevyvolávají dojem nebezpečné hrozby - spíš plní funkci polo-legračních figurek, co spadnou, když do nich šťouchnete. A starostův labilní poskok coby komická postavička je na odstřel. Ve výsledku tedy spíš zklamání - žádné "wow" se tentokrát nekoná a místo toho propad do vod průměru. Přesto přiznávám, že jsem se bavil, akorát podstatně jinak, než u předchozích dvou dílů nebo u Pána Prstenů, ale radost jsem z toho neměl. Po Návratu krále jsem provolával třikrát "Sláva!", avšak nyní mi k tomu chybí pádný důvod.

Film je zhruba z třetiny silně nadprůměrný až skvělý a plný vybroušených vtipů s třeskutými pointami, z třetiny je dejme tomu průměrný a neškodný a z třetiny je to ta nejstrašnější sračka, která způsobuje vředy a koliku, ve které samozřejmě nemůže chybět scéna se strkáním ruky do rozkroku stoleté stařenky a podobný nevkusný humor. Když si k tomu připočtu zcela dementní a nesmyslnou zápletku založenou na tom, že oba hlavní hrdinové se chovají jako neskuteční sobci, tak mi nezbývá než nedoporučit, přestože jsem se na přibližně tuctu míst docela dobře zasmál. Nejlepší variantou by bylo sestříhat ty best of scény a nahrát je na youtube...

První polovina posledního dílu Hunger Games nenabízí nic jiného, než neustálé mluvení, přípravu na revoluci, sbírání odvahy a ticho před bouří, zatímco na pořádnou občanskou válku a akci si budeme muset počkat rok, než bude mít premiéru polovina druhá. Vlastně je to spíš takový prequel. Z technického hlediska film přitom není špatně natočený, herci jsou velmi kvalitní a dialogy celkem v pořádku, nicméně je to zoufale neakční a nudné. Většinu času jen čekáte, až se konečně začne něco dít, ale nedočkáte se, protože si to tvůrci šetří do příštího filmu. Celé to navíc vypadá oproti předchozím dvěma dílům podstatně laciněji. Když už nic jiného, tak jste se u předešlých Hunger Games alespoň mohli kochat velkolepostí hrací arény, digitálními triky, nebo alespoň extravagantní barevnou stylizací hlavního města a jeho obyvatel. To u Síly vzdoru nehrozí, většina příběhu se totiž odehrává v podzemním bunkru nebo mezi ruinami, takže snímek je nejen o poznání komornější, ale zároveň nepříliš vizuálně atraktivní. Pro běžného diváka, navíc třeba neznalého předchozích dílů, to je ztráta času. Pro fanoušky či fanynky série zas film slouží pouze jako rozhýbaná ilustrace událostí, které stejně už znají z knižní předlohy. A těm samozřejmě nemá smysl říkat, že nové Hunger Games nestojí za to...

Místy geniální a myšlenkově hluboké dílo, jindy zas nesmírně zábavné svou nápaditostí, ujetostí a bizarností. Většina je ale chaotický dekadentní a surrealistický žvást, natočený proto, aby se o něm mohly psát analytické eseje.

První dokumentární film, který mě skutečně donutil sednout si k počítači a podepsat petici.

Osobně považuji prvních 30 minut filmu za zhola zbytečných. Mimořádně rozvinutá expozice sice perfektně představí hlavní hrdiny (leč poněkud zdlouhavě), ale na to nejdůležitější si musíte pěkně dlouho počkat, protože náklaďáky naložené nitroglycerinem vyrazí na nebezpečnou a hrbolatou cestu plnou překážek až v polovině filmu. Na druhou stranu, jízda v bouřce po rozpadajícím se mostě je jedna z nejlépe natočených a nejnapínavějších scén, jaké jsem viděl za pěkně dlouhou dobu.

Italská fotbalová veselohra, která kombinuje příliš mnoho motivů, a ty, které jsou dobré, se jí nedaří dostatečně vytěžit. Nevraživost mezi dvěma manšafty a jejich zápasy jsou vtipné, stejně tak zápletka ohledně návratu nadějného fotbalisty a posily týmu do města za dávnou láskou. Ale vedlejší linie týkající se zabíjení ovcí a kariéry jistého rozhodčího jsou zbytečné a odvracejí pozornost od toho nejdůležitějšího - aby divák věděl, komu fandit.

Odvážný a silný film. Po vzoru křížové cesty Ježíše Krista se vydává hlavní hrdinka, oblblá křesťanskou ideologií, na vlastní cestu ke zkáze. Povětšinou statické výjevy zabírané ve dlouhých, celistvých záběrech, zaujmou svou působivostí, přesvědčivými hereckými výkony a úderností (a zvráceností) myšlenek v nich prezentovaných. Po celou dobu film hlásá, že katolická církev je zlo, aby nakonec v závěrečné čtvrthodině uhnul stranou a připravil matoucí zvrat, který je však v zásadním rozporu s přesvědčením, které do té doby zastával. Což je ale také jediná výtka, kterou k filmu mám.