Mikeowka

Majidi je jednoduše Majidi! Jen mlčet, sledovat a cítit. Cítit dokonale ztvárněné emoce hlavních hrdinů a přemýšlet, co je a co není správné. Přesto chápat všechny strany. A já to už musím zařvat do světa -> Miluju íránské filmy o dětech, prostě miluju!

Snad pro každého je těžké nezaujatě sledovat film, pokud četl knižní předlohu. Zvláště pak pokud strávil i spoustu času s audioknihou. Kniha mě rozplakala, audiokniha mě rozplakala, film nikoliv. Přesto musím říci, že má mnoho silných momentů, které více než obsáhly mou představivost. Kupodivu mi ani nevadilo, že nebyl natáčen přímo v Afghánistánu, protože já tam byla. Byla jsem se sultány z Kábulu. V Kábulu. A část mě tam zůstala navždy.

...a v tom třetím kameni sama navždy zkamení...

Íránských "malých filmů o velkých věcech" je vícero, avšak tento je pro mě právě tím úplně největším - ostatně Majidiho filmy mají sílu snad vždycky. Je to příběh pokory, tajemství, vynalézavosti a hlavně vnitřní síly.