Petaxis

Knihu jsem zatím nečetla, ale to co jsem o ní slyšela mě hodně zaujalo, takže když jsem zjistila, že to někdo zfilmoval, bylo jasný, že to prostě musím vidět. Snažila jsem se předem nemít přehnaný očekávání, abych nebyla zklamaná, zvlášť po tom, co jsem viděla hodnocení na CSFD. Ale to co jsem za svých 100 Kč utracených v kině dostala, předčilo všechna moje očekávání. Hned na začátku filmu mě totálně rozbila kamera, a aby to bylo jasný, nechválím ji u filmů často, ani když je hodně dobrá, protože to prostě tak nějak považuji za samozřejmou součást kvalitního filmu. Ale teď udělám výjimku a pochválím ji, protože mě dokonale položila na kolena, při sledování jsem si říkala, že teď se dívám na umělecký dílo, úplně mě to dostalo. Pak se pomalu začal rozplétat příběh - případy záhadných zmizení, psychiatričtí pacienti s nevysvětlitelnýma ránama na těle, les ve kterým se ztrácí lidé. Jasně, můžete si říkat: "Kde už jsem jenom tohle viděl?". Jenže ono to funguje. Není to originální, ale tady to prostě funguje. Hodně se nabízí srovnání s found footage hororama, především se všem asi vybaví Blair Witch (kterou mimochodem docela můžu). Každopádně Trhlina na mě zapůsobila asi ještě o něco víc, je to taková Blair WItch říznutá s Lesem sebevrahů dotažená k dokonalosti (+ hlavní postava je takovej James Cole, lol). A to, že něco takovýho vzniklo na Slovensku, působí jako zjevení. Češi a Slováci se sice často snaží dělat různý kopírky, napodobovat to co v Holywoodu funguje, jenže obvykle to prostě dělají strašně špatně. Tady však ne. Tady to vyšlo. Když jsem šla včera v noci z kina domů, úplně mě mrazilo. Navíc je celej tenhle příběh vystavěnej na fakt dobře udělaný mystifikaci, kterou většina lidí sežrala i s navijákem. Jasně, můžeme Karikovi nadávat že z lidi dělá debily, ale osobně mi to v tomhle případě ani nevadí. Je to autor hororů, tak co jinýho by měl dělat, že jo. Každopádně vlastně ani nemám co bych vytkla - kamera, hudba, scénář - všechno do sebe skvěle zapadá a buduje naprosto neuvěřitelnou atmosféru. Jedním slovem VYNIKAJÍCÍ, nebo, chcete-li, VYNIKAJÚCI. / EDIT: Tak už jsem přečetla i knihu, která je mimochodem prostě výborná (ano, ještě lepší, než film), ale ani tak mě film nijak nepohoršuje a s filmovým zpracováním jsem vlastně celkem spokojená :)

Dala bych asi 3*, ale za všechny ty odpady od lidí, kteří tenhle seriál hodnotili po jednom nebo několika málo dílech, si přisadím. Ano, prvních několik dílů je fakt žalostných, ale s postupem času to jde nahoru a začne to bejt docela fajn béčková věc, u který se dá vypnout (takže vlastně podobné, jako původní Čarodějky, i když úplně jiné). Chápu, že to někdo se seriálem vzdá po prvním dílu, ale co už nechápu je, když to po tomhle jediným dílu taky ohodnotí. Každopádně za mě až na ten rozpačitý začátek dobrý a těším se na druhou sérii. V druhé sérii šla kvalita dost dolů, nakonec už vážně musím snížit hodnocení...

Totální úkaz. A ten hudební podkres je prostě bezchybnej.

Komentář obsahuje SPOILERY. Ty jo, tak já nevím, jsem to asi celý nějak nepochopila. Prostě borec chce udusit hlavní hrdinku polštářem (což značí, že bude asi úplnej psychopat), ale ona na konci zjistí, že je to vlastně její životní láska, the end? What? A lidi to potom hodnotí jako pohodový, romantický, odpočinkový feel good movie? To je vaším životním snem mít za partnera násilnickýho psychouše? Tak proti gustu, že jo... Za mě je to teda hooooodně ujetý, scéna s polštářem je jak vystřižená z jinýho filmu a z hlavy už jsem jí až do konce nedostala...

Asi se to, alespoň pro českou společnost, chce tvářit jako feministický film, který má jakože ukázat, jak to mají ženy v životě těžký. Místo toho ovšem divákovi servíruje jeden stereotyp za druhým a ze ženských v podstatě dělá dementy. Na to, že je to komedie jsem se zasmála asi tak dvakrát, což mi nepřipadá jako moc dobrý skóre. Ale dívat se na to dá no, což se o velký části český novodobý produkce ani říct nedá.

Jako musím říct, že mě to zklamalo, čekala jsem, že když se spojí interaktivní film, Netflix a Black Mirror, vyleze z toho něco epickýho. Ale nestalo se tak. Za svůj život už jsem pár těch interaktivních filmů viděla, takže mám s čím porovnávat. Žádnej teda nebyl celovečerní a chápu, že když to nemá patnáct minut, ale hodinu a půl, tak to dá o mnoho víc práce, ale možná bych upřednostnila patnáctiminutovou verzi, kde mají vaše rozhodnutí na děj nějakej skutečnej dopad. U tohoto filmu máte ale jen iluzi svobody (což sice krásně koresponduje se životem hlavního hrdiny), ale je to neskutečně otravné. Dějová linka vás totiž neustále svádí na jednu a tu samou cestu a přestože se ve filmu vyskytuje několik konců (více či méně podobných), stejně máte pocit, že jen jeden z nich je ten správný a jste nuceni se k němu probojovat, ačkoliv musíte udělat rozhodnutí, pro která byste se jinak nerozhodli. Bez toho ale nemáte pocit toho správného ukončení a bude vás to vnitřně hryzat. Jenže když k tomu konci nakonec dojdete, stejně vás to vnitřně neuspokojí, naopak, akorát vás to naštve a budete si vyčítat, že jste ten čas tomu věnovaný mohli strávit jinak a lépe. Místní vysoké hodnocení nechápu, mám pocit, že půlka hodnotících se s interaktivním filmem setkala poprvé a tak tam napálila pět hvězd, protože je to přece něco nového, hrozně průlomového a navíc je to Black Mirror, že jo, tak tomu těch pět hvězd napálíme, protože je to hroznej hype (a to nemám nic proti Black Mirror, naopak, je to jeden z nejlepších seriálů co jsem kdy viděla). Ti uživatelé, kteří hráli třeba Heavy Rain ale asi úplně spokojení nebudou, protože jsou přece jen zvyklí na úplně jinou ligu.

Tak tohle je docela nářez. V porovnání s jinejma interaktivníma filmama, co jsem viděla (poslední dobou mě napadá třeba Bandersnatch od Netflixu) tady vaše rozhodnutí mají na děj fakt dramatickej dopad a nemáte pocit, že vás to nutí jít po nějaký (jediný možný) předem vyšlapaný cestičce. Viděla jsem dvakrát a rozhodně ne naposled, jsem si jistá, že je pořád co objevovat. Přitom každý další průchod je pořád zábavnej. No to jsme teda za těch dvacet posledních let v oblasti interaktivních filmů (nemluvím teď o hrách, to je jiná liga) moc nepokročili, spíš naopak. Veliký (pozitivní) překvapení. / Docházím k závěru, že má film nejspíš jen tři definitivní různé konce, ale víte co, mně to nevadí. Pořád mě to dostalo víc než naprostá většina interaktivních filmů co jsem kdy viděla.

Kdybych nečetla knihu, asi by se mi to líbilo víc. Ale při znalosti předlohy Vám film nic moc dalšího nedá a jelikož celý stojí na tom "wow efektu", který se samozřejmě nekoná, když od začátku víte, jak to dopadne, tak s hodnocením prostě výš jít nemůžu.

Ze začátku to vypadalo, že se na to bude i dát koukat, ale postupem času se z toho stávala čím dál větší slátanina. Já nevím, co na tom ty lidi tak baví... žena, která je ve skutečnosti hrozně mocná, ale potřebuje prince na bílém koni, aby přišel a ukázal ji, že vlastně není úplně k ničemu, nebezpečná, zakázaná láska k upírovi, bohatý muž s frekventovanýma emočníma výlevama a láska na život a na smrt po čtrnácti dnech od prvního setkání. Tyhle rysy jsme mohli vidět ve Stmívání, vlastně i ve 50 Shades of Grey, pravděpodobně i v Upířích deníkách (nevím, neviděla jsem) a teď tu máme Čas čarodějnic. Já říkám jen: proč? To je pro většinu lidí (a ano, pravděpodobně většina z nich budou ženy) tak hrozně úžasný sledovat příběh, ve kterým přijede princ na bílým koni, aby vás zachránil, a příběh, ve kterým se ženy zamilovávají do mužů, do kterých by se zamilovávat neměly? WTF. Pokud takhle fakt uvažuje většina populace, tak pak není divu, že tu stále máme (samozřejmě už méně znatelnou) genderovou nerovnoprávnost :D No nic. To byla jen taková odbočka. Každopádně pokud se na seriál chcete začít dívat ze stejného důvodu, jako jsem začla já, a to protože máte rádi seriály a filmy kde se objevuje magie, pak doporučuju spíš novou Sabrinu, nebo nový Čarodějky. Ani jedno sice není úplnej zázrak, především tedy rozpačitý rozjezd Čarodějek, ale zatím to má vzestupnou tendenci a dá se na to koukat. Pokud máte ale rádi/y plytkou prvoplánovou romantiku, plnou sladkejch, naivních a komických řečiček a citových výlevů, umíráte napětím u psedodramatických scén, tak pak je tenhle seriál určený právě vám. První sérii jsem dokoukala jen díky pěknému prostředí (Oxford, Benátky), ale fakt si nejsem jistá, jestli budu dávat šanci sérii druhý. Na druhou stranu se tam má cestovat časem, což je další z mých oblíbených témat, tak uvidíme no. A takhle to dopadá, když prostě chcete dosledovat všechny rozkoukaný seriály, i přesto, že vás vůbec nebaví :D Na tomhle svým přístupu k seriálům musím fakt zapracovat :D

Moje dětství, nemůžu jinak. Objektivně to samozřejmě na 5* není. A první série byly o mnoho lepší než ty poslední, tam to šlo bohužel hodně dolů. Ale série 1-4 jsou prostě kult. A devadesátky byly fakt super.