quixote

Plusy: pěkné exteriéry, casting herců, Bokova hudba. Minusy: scénář, dost chudá výprava, místy tápající režie. Scénář je neslaný nemastný, pro nejmenší děti příliš krutý a místy nepochopitelný, protože obsahuje několik pozoruhodných zvratů, které jsou násilné a nepřesvědčivé. Scéna smrti zpupného poručíka je bohužel skoro směšná… Bezprostřední závěr působí hodně odbytým a hodně „klišoidním“ dojmem. Z filmu – dle mého názoru - čiší fakt, že režisér ho točil na zakázku a k látce neměl příliš vřelý vztah. O dvě třídy horší než báječný "Anděl Páně" - škoda!

O plavbě po moři ve filmu opravdu ani omylem nejde, takže výstižnější překlad originálu (The Reef) by určitě bylo mnohoznačnější „Úskalí“. Přesvědčivý přepis klasického románu Edith Whartonové z roku 1912 se vším, co k takové dobovce patří: pohlední herci, dokonalé kostýmy, lokace „jako obrázek“ (celý film se mimochodem natáčel v Praze a okolí). Dalton a Wardová zde odvádějí standardně kvalitní výkony, Alicia Witt působí hodně toporným dojmem, ale typově se na roli hodí. Příjemným překvapením je obsazení legendární Leslie Caron („Američan v Paříži“, „Gigi“, „Čokoláda“) do jedné z vedlejších rolí. Příjemný film, který si příznivci tohoto žánru jistě vychutnají.

Tradiční detektivka (možná až příliš, je jako vystřižená z tvorby 70.let) s poněkud překombinovaným dějem, formálně ozvláštněná děleným obrazem. Ten je občas na místě a je použit nápaditě, občas je naprosto zbytečný a a diváka ruší při sledování hereckých výkonů, a postupem filmu víceméně unavuje. Zajímavé herecké obsazení: neokoukané tváře z Brna a skvělí bratři Dlouzí!

Naprostá klasika, umělecký úspěch všech zúčastněných po všech stánkách. Kultovní muzikálový film se vším všudy. Skvělá Julie Andrews (kdo by čekal, že něžná Maria ze slaďáku The Sound Of Music na náročnou dvojroli v tomto filmu nemá, se velmi mýlil), fantastigká jazzová hudba Henryho Manciniho. Robert Preston je v písni „The Shady Dame From Seville“ opravdu neodolatelný. Lze vidět opakovaně - film - lahůdka!

Opuletní film po všech stránkách, který ovšem zrazuje scénář. Několik opravdu silných momentů je zatlačeno do pozadí impozantními celky a klišoidními dialogy. Místy příliš rozvleklé a opájející se nádhernou výpravou a kostýmy. A co ten závěr? Z přepečlivě budovaného dramatu je náhle třetiřadá action movie a na samém konci červená knihovna non plus ultra. Tato látka má na víc a mohla by se odvážit přiblížit se více skutečné historii, toto byla v podstatě pohádka volně vycházející z deníků skutečné Anny Leonowens.

Filmové (či spíše televizní) zpracování opery „Kominíček“ britského skladatele Benjamina Brittena. Typicky weiglovská metoda – na playback, natočený profesionálními zpěváky, „zpívají“ herci . Opera je psána pro děti a může je tedy uvést do světa tzv. vážné hudby, i když je zpívána v originále, tj. v angličtině. Příběh malého kluka Sama, kterého dva zlí kominíci využívají k čištění úzkých krbových komínů, je velmi jednoduchý, jak se ostatně od opery pro děti očekává. Krásná hudba, dokonalé kostýmy a vynikající obsazení vesměs českých herců: D.Morávková, D.Havlová, J.Jirásková ad.

Pravý opak nedávno uvedené „Nespavosti“ od A.Berkové, v níž se mimochodem také objevila Hana Maciuchová ( a s mnohem lepším výsledkem). Ať se herci – a Bára Hrzánová zvlášť – snažili, jak chtěli, z takového blábolu, který autorka nadrásala, životný příběh nestvořili. Nepravděpodobné a nepochopitelné situace a motivace, dialogy rádoby ze života, ve skutečnosti velmi umělé a trapné. Opravdového prožitku se v několika scénách dotkla jen Bára Hrzánová a Yveta Kornová. Švenkování a přeostřování už od samého začátku spíše rušilo než ozvláštňovalo. Škoda, že štáb nevybral pro režiséra pár korun na stativ…

Podivně rozvleklý film, na němž je těžké najít něco originálního nebo pozitivního. Režie si neumí poradit s pointováním situací, dialogy doslova šustí papírem, herci (pokud) hrají, tak v jakési křeči – bohužel i ti tzv. zvučných jmen. Panoptikum ploše vykreslených postav, které působí většinou odtažitým dojmem, takže divák nemá možnost k nim navázat jakýkoli vztah, což se do jisté míry týká i Jolany, asi nejsympatičtější figury tohoto „špektáklu“. Zklamání. Jednou stačilo!

Neprávem pozapomenutý film, jehož největší slabinou je scénář. O osobosti Jakuba Arbese se dozvíme velmi málo, převažuje téma c.a k. politického, sociálního a třídního útlaku. Ve srovnání např. s Neffovými Sňatky z rozumu nebo Zlou krví takový scénář určitě neobstojí. Závěrečná scéna Arbesa s Nerudou působí tak trochu komicky, až cimrmanovsky (co třeba „romaneto“?). Špičkové herecké obsazení – škoda jen, že herci nedostali příležitost své postavy rozehrát, protože jsou napsány velmi ploše, což se bohužel týká i postavy titulní. Co se opravdu povedlo, je podmanivá hudba (Z.Barták) a u J.Soukupa tradičně propracovaná výprava. Už kvůli ní film stojí za vidění: pěkné kostýmy, „autentické“ malostranské exteriéry a šerosvit, který výstižně zachycuje atmosféru „chudé“ Prahy strádající cholerou a bídou.

V ČT ojedinělá záležitost. Mistrovský kousek, který by po určitých úpravách (hlavně konce mohl být propracovanější) mohl jít klidně i do kin. Tragikomický příběh z rodu bergmanovských filmů, kde se postavy dusí v sobě i mezi sebou frustracemi, depresemi, až patologickými vztahy a „nenávistnou láskou“. Naprosto přesně odstíněné herecké výkony: přirozená K.Melíšková, vynikající B.Navrátil a hlavně naprosto a neuvěřitelně excelující H.Maciuchová a Z.Hadrbolcová. Mám jen dvě malé výtky: postava bratra (J.Plesl) je místy už za hranicí karikatury a konec je příliš ukvapený a trochu ve stylu „přání otcem myšlenky“ , aby autorka dospěla k vyústění, které si představovala, vlastně happy endu. Co by se ale asi dělo, kdyby postava matky nezemřela? Jak je to opravdu se sexuální orientací sestry (P.Špalková)? Vynikající použití klasické hudby (Chopin!), nenápadně působivá kamera a velmi zajímavé exteriéry. Vzhledem k ostatní produkci ČT posledních let si film i přes pár drobných vad na kráse přesto zaslouží nejvyšší hodnocení!