FOCKE_WULF

Hned první den, kdy gaskoněc D´Artagnan dorazil do Paříže, byl seznam lidí, které musí v souboji zabít, nebezpečně dlouhý - Athos, Porthos, Aramis a ten hajzlík Rokfór. Místo nich ale zabil dva kardinálovy šermíře. Za to byl králem přijat k mušketýrům a jako oddaný voják se svými kamarády poskytoval královně krytí, aby se mohla beztrestně kurvit s vévodou z Buckinghamu. Ale proč to tu vykládám, tenhle příběh zná každé malé dítě.

Tenhle film asi moc lidí neosloví, ale já dávám 100%, už jen kvůli té švarné testérce motocyklů se sazí na nose.

Jindřich Plachta v jedné ze svých lepších komunistických rolí.

****Holandsko**** V Nizozemí je chuligánství směsí drog, techna a toho ostatního – klubového fanouškovství a příznivců rubanic. Největšími rivaly jsou fans Ajaxu Amsterodam a Feynoordu Rotterdam, dále tu máme ultras z Haagu a Utrechtu, ti dokonce když se dozvěděli, že reportér natáčel i s ultras Ajaxu, tak už s ním nechtějí mluvit, respektive chtějí ho zlikvidovat. Některé kluby, aby byli se svými hooligans zadobře, jmenují čelní představitele chuligánských gangů do představenstva klubu a také jsou zřizovány klubovny pro výtržníky, kde jsou tito grázlíci monitorováni. Dvě poznámky: vůdce ultras Ajaxu byl zákeřně zavražděn chuligány Feynoordu a ti jim to samozřejmě nikdy nezapomenou. Poznámka č. 2: chuligánství bylo do Holandska přivlečeno z Anglie, příznivci Tottenhamu Hotspur kdysi zmlátili při pohárovém utkání fandy Feynoordu, protože ti to vůbec nečekali. Ale nebojte, nakonec všechno dobře dopadlo, fandové Feynoordu pak zdrsněli a po deseti letech rozmlátili Totenhamáče na sračky. ****Rusko**** Po pádu komunismu se znovu nabytá svoboda projevovala i výtržnictvím na fotbale, již brzy se ruští ultras rozkoukali a při prvním větším ligovém zápase úplně vytlačili policii ze stadiónu. Největšími rivaly jsou příznivci Spartaku a ЦСКА Москва, dále ještě Zenitu Petrohrad. Vůdce jedné frakce chuligánů CSKA (s podivným jménem Bankomat) s nostalgií v hlase vzpomíná na památeční rubanici, která proběhla v roce 2006 na jedné rušné moskevské třídě, 200 ultras CSKA a 200 ultras Spartaku, policajti je nechali bejt a jenom přihlíželi, vyhrálo to tenkrát CSKA. Držkobití ruských hooligans se odehrává v duchu fair play, vždy stejný počet válečníků na obou stranách a respektování protivníka. ****Polsko**** Wau! Poláci asi nejdrsnější. Tradice zde budována už od osmdesátých let, kdy fanoušci Lechie Gdaňsk spolupracovali s odborovým hnutím Solidarita v boji proti komoušům. Většina fotbalových zápasů Lechie tenkrát pokračovala několikatisícovými pochody, což totalitní policie považovala za protistátní provokaci a fandy pronásledovala, ti si to pochopitelně nenechali líbit a na policajty házely molotovovy koktejly a i jinak se bránili. Respekt! Zbytek dílu z Polska se odehrává v Krakově, kde panuje rivalita mezi příznivci Wisly Krakow (ultras Sharks) a příznivci Cracovie Krakow (ultras s názvem Anti Wisla). Krakovští chuligáni se udržují v kondici tím, že zajíždějí na sídliště, kde hnízdí konkurenční gang a pokoušejí se tam krást šály anebo nepřítele rovnou zapíchnout nožem. Derby mezi Wislou a Krakovií v závěru tohoto dílu nemá chybu, má skvělou atmosféru.______Díly ze všech zemí byly dobré, ale ke konci už mě to trochu onudilo, páč se člověk pořád dívá na ty stejný zabijácký primitivy, jen s regionálními odlišnostmi. Pro hooligánství mám celkem pochopení, my muži jsme byli po staletí vystaveni nutnosti vést boj, válčit, lovit, prát se a teď, v té naší vybuznělé současnosti, není moc způsobů, jak nahromaděné agresivitě upustit ventil, tak se holt chlapci rubají na stadiónech. http://www.youtube.com/watch?v=WZTW8jHH9Vs&feature=related A.C.A.B.!

Televizní film na první pohled obyčejný, ale když se jím necháte napustit, možná zakusíte nekonečnou melancholii a nostalgii. Někdy si lidi můžou připadat, jako když jdou v mlze - potkávají sice ostatní, ale jejich existence je izolovaná.

Ideálem socialistického člověka mělo být prodloužení pracovní doby z osmi na šestnáct hodin a přijímání nových pracovních norem, při kterých by se muselo vyrobit za stejný čas víc kusů. Totalitní režim proto natočil agitku, ve které je hlavním hrdinou úderník-zlepšovatel a největším záporákem nemotora, který rozbije frézu.

Vůbec nevím, co si o tomhle filmu mám myslet. Je to mírně nevkusné, mírně zábavné, napůl ospalé a napůl akční, občas mě z divácké letargie probral nějaký ten vtípek a celkově si myslím, že je to hanobení Mária s Luigim, těch našich dětských idolů. Možná, že by film o hrdinných instalatérech měl natočit spíš Tim Burton, ten by to asi čapnul líp.

Inženýr chemie Lilly Burdová se pěkně vybarvila, nikdy nevěřte ryšavým ženám! Co se týče historie, tak to, že Američani ke konci války cíleně bombardovali průmyslové závody, které měli spadnout do sféry vlivu Sovětů, to není komunistická propaganda ale pravda pravdoucí. Bylo mi divný, že tam hned po válce začli komouši neomezeně hospodařit a že se chemička pojmenovala Stalinovy závody, když tady přece ještě nebyl socialismus. Ale gůglením jsem zjistil, že to tak opravdu bylo. Jak se vyvíjel název v čase => 1939 - 1945 - STW-Sudetenländische Treibstoffwerke Maltheuren; 1. květen 1945 - Československá továrna na motorová paliva, akciová společnost se sídlem v Litvínově; 1.1. 1946 - úředně potvrzen název Stalinovy závody, n. p. Záluží a až v roce 1975 se začal používat název Chemopetrol.

Propagandistická slátanina s neskutečně blbým scénářem a ještě stupidnějším finálním odhalením. Jediným kladem je fakt, že role rudé prokurátorky Jiřině Petrovické typově sedí. Herec Karel Vochoč zde měl ještě vlastní příčesek, než pak úplně oplešatěl.

Nejsilnější je scéna, kdy se jde Dalila podívat na Samsona, jak je zotročený a točí mlýnským kolem, chce se mu vysmát, potěšit se z jeho ponížení a dát mu najevo svojí převahu, ale během okamžiku se její postoj a emoce radikálně změní. Snad ani nemusím vyzdvihovat samotnou Hedy Kiesler–Lamarr, nikde jinde jsem neviděl tak extrémně krásnou herečku, atraktivní, sexy, inteligentní, vlastně toho Samsona chápu, že se nechal tak zpitomět. Občas jsem si říkal, že se Victor Maure tváří jako troubelín, ale nakonec si myslím, že to zahrál dobře.