mignonka

Silný příběh podkreslený silnou hudbou a dokonale přesvědčivý výkon Alicie Vikander. Ano, je to tak, hodné holky se dostanou do nebe a zlobivé tam, kam chtějí.

Děj celého filmu by se dal shrnout do pár vět, ale Klaus Härö (který problematiku finsko-švédských vztahů řeší třeba i ve filmu Moje matka) jej zasadil do čarokrásné severošvédské přírody, přidal korespondující hudbu a hle, silný příběh o odhodlání, lásce k rodičům, přátelství a nespravedlnosti je na světě.

Opravdu zážitek! Místy trochu přitažené za vlasy, ale celek, namíchaný ze skutečnosti a snu, melancholie a humoru, dohromady funguje perfektně. Snad jen ten americký konec by neškodilo vypustit.

Až je mi někdy líto, kam všude se dostanou peníze (nejen) z Ministerstva kultury. Něco mi říkalo, že bych tuhle pohádku měla vypnout už po prvních deseti minutách naprosto příšerných dialogů, ale čekání na mého oblíbence Františka Němce mě u televize ještě chvíli zdrželo. Jeho zásluhou ode mě dostal tenhle filmový počin alespoň jednu hvězdičku. Výkony ostatních herců ani nechci komentovat, další velké mínus má film za použití místy hodně nespisovného jazyka, který má patrně evokovat nějakou podobu staré češtiny. Pak se nedivme, že dnešní děti mluví tak, jak mluví.

Byl to sice pilotní, pro mě ovšem poslední díl. První, bohužel negativní dojem na mě udělal český dabing. Odhlédnu-li od toho, že by to byla skvělá příležitost znovu přívést na české televizní obrazovky jazyk našich sousedů, tenhle dabing se tedy nepovedl, a co víc, rušil mě od sledování děje. Tomáš Maštalír sice možná má charisma, ale jeho hlášky by mohly být vtipné pouze tehdy, kdyby až nápadně nevykrádaly jeho amerického kolegu. Iluzi totožného seriálu ještě navíc podporuje stejný dabér. Přesto se domnívám, že tenhle seriál si své fanoušky najde.

Příjemná komedie na zpříjemnění dlouhých bílých nocí. Přesvědčivé výkony herců (zapůsobila na mě hlavně Margrét Vilhjálmsdóttir jako Anna) a chytrý humor byly vyváženě nadávkovány do postačující hodiny a půl. Místy mi ale komičnost situace připadala jaksi vynucená – třeba když se na scéně objeví traktůrek s cedulkou TAXI nebo když místní farář při chytání poletujících bankovek děkuje Bohu. Tak nějak mi to připomnělo komedie Zdeňka Trošky... Naopak musím vyzdvihnout erotickou scénu, za jejíž sílu může především prezentovaná paralela s nespoutanou přírodou islandského Flatey. Bonbónkem už je jen hudební vsuvka v podobě vystoupení dívčí skupiny Amiina.

Pokud chcete zažít, jaké to je, když jste začínajícím spisovatelem a nemáte na to, abyste se pořádně najedli, rozhodně sáhněte po klasickém díle skandinávské literatury, románu Hlad norského nositele Nobelovy ceny, Knuta Hamsuna. Anebo se podívejte na tento film, jenž je jeho věrným zpracováním. Čeká na vás mistrná psychologie hlavní postavy i věrohodné zachycení poměrů na konci 19. století.

Musím se přiznat, že jsem dlouho neviděla nic šílenějšího. A zároveň vtipnějšího. Indián, kovboj i kůň mě dostali hned při sledování prvního dílu. A protože jde jen o díly méně než pětiminutové, neodolala jsem a pustila další. A další. Nutno říct, že je asi lepší sledovat je po jednom kousku a s menším odstupem. Protože jakkoli je použitý humor geniální, po určité době už si na něj tak nějak zvyknete a výbuchy smíchu přichází s čím dál menšími intervaly. Moje oblíbená epizoda: malý koník se přichází učit ke kovbojovi, indiánovi a velkému koni.

Filmové zpracování známé staroislandské Ságy o Gíslim nabízí divákům vhled do islandského života na konci 10. století. Stejně jako Rosana, i já jsem měla zezačátku problém se orientovat, kdo je kdo; před zhlédnutím filmu jsem ale naštěstí měla možnost si onu ságu přečíst. Pokud máte chvilku, určitě doporučuji – vztahy mezi postavami a jejich jednání se pak budou jevit o dost přehledněji a logičtěji.

Silné drama o otci a synovi, kteří se společně snaží překonat ztrátu dvou nejbližších osob a zároveň k sobě nalézt cestu. Vzhledem k mým neutuchajícím sympatiím k Michaelu Nyqvistovi není tohle hodnocení asi úplně objektivní, nicméně filmu nemám moc co vytknout. Nádherné exteriéry švédské přírody, skvělé herecké výkony – kromě Nyqvista je to také zcela přirozená Moa Gammel, díky níž působí začínající vztah mezi dvěma mladými lidmi naprosto věrohodně. Co mi ale trochu pokazilo výsledný dojem a nakonec přimělo dát jenom čtyři hvězdy, byla trochu přebytečná Lasseho aférka s ženou kamaráda a dohadování se o tom „čí to vlastně byla chyba“.